Výstup na Mont Blanc du Tacul od Aiguille du Midi

Mont Blanc du Tacul, pěkná túra přes Aiguille du Midi

Polovina srpna 2016 a my znovu vyrážíme do Alp. Naším cílem se tentokrát stává Mont Blanc. Ačkoli jsme se rozhodli pro brzký odjezd, tak díky velkému množství našich věcí (které se nakonec nevešly nikam jinam než do rakve o objemu 500 l), jsme vyrazili poněkud pozdě. Naše pětičlenná výprava (já, táta, Domča, Dan a Tom) se však nakonec naskládala do auta a vyrazila na cestu.

Do Chamonix jsme dorazili poměrně pozdě. Všechny kempy byly už dávno plně obsazené. Obecně vzato můžu doporučit přijet do údolí co nejdříve (hlavně v sezóně) a jako první ze všeho, si zajistit místo k přespání. Každopádně na volný plac pro náš velký stan jsme narazili až v sousedním Les Houches (5 lidí, jeden stan a auto / 33 EUR - kemp jedna hvězdička).

Měli jsme v plánu udělat si prvně aklimatizaci na Taculu (4 248 m n. m.) a pak podle situace zkusit Mont Blanc. Pouze Tom říkal, že půjde rovnou přechod Blancu. A tak jsme se hned další den vydali na obhlídku lanovky na Aiguille du Midi. Jako první nás vyděsily ohromné fronty u prodejních okýnek. Doufali jsme tedy, že bude stačit, když koupíme lístky hodinu nebo dvě před odjezdem poslední kabinky.

Čtěte také: Mont Blanc du Tacul a Mont Maudit, výstupové trasy na…

Zabalili jsme všechny věci a vrátili se do Chamonix k lanovce. Jako zázrakem byly obrovské davy turistů pryč. Jelikož nahoru už moc lidí nejelo, dostali jsme místo normální jízdenky s konkrétním číslem lanovky a časem odjezdu, jen jízdenku, díky které jsme mohli využít kteroukoliv z kabinek (lístek samozřejmě platil i pro cestu nazpátek). Za obousměrnou jízdenku jsme zaplatili 58 EUR - neakceptovali vůbec žádné slevy (ISIC, Alpenverein).

S jedním přestupem jsme lanovkou vyjeli až na vrcholek Aiguille du Midi (3 842 m n. m.). Nutno říct, že výhled z kabinky opravdu stál za to. Prošli jsme si hořejší moderní stanici lanovky a to včetně vyhlídek a muzea. Tam Dan a Domča prohlásili, že půjdou s Tomem přechod.

Než odjely poslední kabinky směrem dolů, prošli jsme ledovým tunelem, nasadili sedáky a mačky a po sněhovém hřebeni začali sestupovat do sedla. Šli jsme navázaní na laně a poměrně rychle jsme se dostali, až k stanovým městečkům ve výšce 3 532 m n. m. v Col du Midi. Tady jsme taky zůstali přes noc. Ačkoliv nás někteří lidé zrazovali od nápadu přespání ve stanu, nebyli jsme ani zdaleka jediní, kterým se nepodařilo včas zarezervovat místo na chatě.

Teplota rychle klesla až na nějakých -15 °C a já už si budu pro příště pamatovat, že si mám vzít silnější mikinu a dvoje ponožky.

Ráno jsme vstali těsně před svítáním. Vnitřní strana stanu byla namrzlá a venku byla pořádná kosa. Ohřáli jsme si čaj, nasnídali se a připravili se na cestu. Tomáš, Dominika a Dan vyrazili ještě za tmy se všemi svými věcmi. Já s tátou jsme vyšli hned, jak vykouklo slunce. Stan a všechny nepotřebné věci jsme nechali na místě.

Opět jsme šli navázaní na laně. Když jsme konečně začali stoupat do pořádného kopce, paprsky slunce se už odráželi od sněhu a oteplovalo se, takže jsme brzo sundali bundy. Šli jsme do stále strmějšího svahu, čas od času jsme překročili nějakou tu trhlinu nebo přešli po ledovém mostě. Nad hlavami nám neúnavně létaly vrtulníky stále sem a zase tam. Když jsme se rozhlédli kolem, naskytl se nám nádherný výhled na okolní vrcholy a v dálce jsme dokonce zahlédli Matterhorn.

Asi za tři hodiny jsme se vyškrábali až na pláň pod vrcholem. Tam jsme se také setkali s Danem, Domčou a Tomem, kteří se zrovna vrátili z vrcholu Taculu a dávali si pauzu.

Tom a Dan se opět vydali na cestu, tentokrát směrem k Mont Maudit a Dominika se rozhodla vrátit s námi. Ještě jsme tedy došli ten kousek, co zbýval na vrchol. Vrcholová část, byla mixová, nebyla umrzlá a jištění bylo vcelku nezbytné. Jistější a asi i jednoduší nám nakonec přišla "vlastní cesta", takže jsme raději přelézali po kamenech. Nahoře jsme si chvíli užívali výhled, udělali pár vrcholových fotek a začali sestupovat.

Dolů se mi šlo hůř než předtím do kopce a tak jsem byla skutečně ráda, když jsem se konečně posadila na karimatku ve stanu. Oddychli jsme si však jen chvíli, pak jsme sbalili veškeré věci a opět vyrazili. Ještě nás čekal výstup zpátky na Midi. Těch 300 výškových metrů bylo pěkně úmorných a už jsme toho všichni měli dost, ale nakonec jsme se konečně dostali až na stanici lanovky.

Dostat se lanovkou dolů bylo zbytečně komplikované. Dostali jsme číslo kabinky, pak jsme se museli proplétat chodbami (po schodech nahoru a zase dolů), až k samotné lanovce. Tam se tlačily spousty turistů s čísly kabinek (čísla některých z nich byla i o devět vyšší než ta naše, takže na řadu mohli přijít nejdříve tak za hodinu a přesto tam stáli a blokovali cestu těm, kteří byli na řadě). Konečně jsme se namáčkli do přeplněné kabinky a sjeli na mezistanici, kde jsme si dali pivo a colu, vystáli další frontu a další kabinkou přijeli do Chamonix.

Večer jsme zašli do Les Houches na pití, další den jsme si prohlédli Chamonix - Mont Blanc a už jsme jen čekali, až se vrátí Tom s Danem.

Na samotný Mont Blanc jsme nakonec nešli. Většina z nás už byla unavená a já měla boty, které mi úplně nesedly, ale to nevadí… alespoň máme důvod se zase vrátit…