Túra na horu Marmolada v Dolomitech

Marmolada: Po ferratě na střechu Dolomitů - Marmoladu (3 343 m) - železem a ledem

Moje první návštěva královny italských Dolomitů se konala v roce 2014. Díky neznalosti terénu a špatnému nastudování trasy v průvodci jsme výstup a sestup absolvovali stejnou cestou - po ledovci, takže letos muselo dojít k reparátu.

Cestu od jezera Lago di Fedaia jsme si usnadnili výjezdem svéráznou lanovkou, na kterou se naskakuje za jízdy a kabiny tvoří jakési odkryté plošiny pro dvě osoby. Za pěkného počasí žádný problém.

Čtěte také: Tofana di Mezzo, via ferrata Giuseppe Olivieri

Vystupujeme u Rifugia Pian dei Fiacconi (2 626 m) a scházíme pravou stranou kousek pod chatu k rozcestníku. Po vrstevnici se vydáváme na západ a traverzujeme okolo masivu Marmolady. Průběžně klesáme, což nás netěší, metry, které teď ztratíme, budeme za chvíli opět nabírat.

Přicházíme k širokému žlebu, který ústí do údolí, plného sněhu a ledu. Překonáváme kluzký úsek a po nepříjemném srázu, plném štěrku, se škrábeme k začátku ferraty. Navlékáme sedáky, nasazujeme slušivé přilby a začínáme stoupat. Jde to pomalu, jedná se o hodně frekventovanou výstupovou cestu, plnou dalších feratistů.

Počasí přeje, takže si v klidu lezeme svým tempem a kocháme se výhledy na okolní masivy. Ferrata se stáčí doleva a jsou dobře vidět jednotlivé úseky, které budeme muset cestou k vrcholu absolvovat.

Po dvou hodinách pohodového výstupu ferrata končí a poslední výškové metry jsou otázkou běžné turistiky. Vítá nás chata - nepěkná lepenková bouda s honosným názvem - Marmolada di Penia. Mnohem zajímavější je toaleta, kterou drží lana nad vysokým srázem a k jejímu použití je nutná určitá dávka adrenalinu.

Z batohů taháme svačinu a kocháme se výhledy z nejvyššího místního kopce. Přímo před sebou máme masivy Sella a Langkofel, na druhé straně Rosengarten, trochu dál na východ známé Tofany. Čas pokročil, pořizujeme poslední záběry u velkého rezavého kříže na vrcholu a vydáváme se na sestup. Po sněhovém poli přicházíme ke krátké sestupové ferratě do údolí ledovce Marmolady.

Ferratu máme po chvilce za sebou a přicházejí první problémy v podobě zledovatělého sestupového chodníku. Tam, kde byl před dvěma lety měkký rozbředlý sníh, je teď čistý led. Nasazujeme nesmeky, ale cesta je i tak velmi nebezpečná. Naštěstí nám dvojice Němců půjčuje lano, pomocí něhož se dostáváme na relativně rovnější a bezpečnější plochu.

V závěru údolí se ale ledová pěšina opět nebezpečně svažuje a konec túry je hodně nepříjemný. Bez pomoci dvou italských horolezců, vybavených cepíny, bychom se přes toto místo dostávali jen stěží.

Dále pokračujeme po bezpečném suchém vápenci. Lanovka už nejede, takže do údolí musíme sestoupit po svých. Využíváme hezkého večerního světla a fotíme panorama protější Selly a údolí Fedaia. K autu přicházíme s konstatováním, že nám hory daly jasně najevo, kdo je tady pánem a že v těchto místech je i v srpnu počítat s kompletní zimní výbavou.