Putování liduprázdným Mafate, Réunion (2)

Po této dobrodružné vložce jsem vyrazili na dřevo, abychom rozdělali oheň a mohli si k večeři rozpéct dva dni staré bagety. Po večeři jsme jen tak leželi, poslouchali kuňkání žab, a vzhlíželi k majestátní, přes tisíc metrů vysoké stěnu "le Grand Bord", která pomalu s tím jak se začalo ochlazovat začala vystupovat z praků. Dlouho do noci jsme pozorovali nádherné nebe plné hvězd a přemýšleli o tom kdo nebo co a proč vytvořilo takovou nádheru, která byla všude kolem nás.

V Mafate mosty přes řeky nejsou

Ráno jsme se probudili pod azurově modrou oblohu do liduprázdného údolí. Celý natěšení na to, co pro nás Mafate dnes připraví jsme rychle sbalily stany a vyrazili na další cesty. Protože v Mafate mosty přes řeky nejsou, opět brodíme řeku Galets, jejíž chladná voda nás dokonale probere.

• Předchozí část článku

Dál pokračujeme po cestě GR R2, která zpočátku jde po hraně kaňonu řeky, která je nyní zařízlá hluboko v údolí pod námi. Občas do kaňonu přitéká nějaký potůček a vytváří nádherný vodopád, který v nízkém ranním Slunci září všemi barvami duhy.

Čtěte také: Na "střeše" Réunionu - Piton des Neiges

Cesta se postupně vzdaluje od řeky a traverzuje pod horou Maïdo. Mezi obřími aloe a trnitými křovisky přicházíme až k vesničce Roche Plate, která je teprve druhou usedlostí našeho putování. Je o něco větší než Marla a tak zde mají i školu, která je plná kreolských dětí. My zde doplňujeme vodu, v jednom z barů si pochutnáváme na zdejším pivu "Bourbon" a malých sladkých banánech.

Musíme si sednout "na prdel" …

Naše další kroky vedou na západ po cestě GR R1, za vesnicí míjíme odbočku do "Malého Mafate", které je prý ještě malebnější než toto. Když vylezeme na asi 1 200 m vysoký kopeček, musíme si na chvíli sednout "na prdel", neboť to co vidíme před sebou se nedá popsat slovy. S otevřenými ústy hledíme na tisíc metrů vysokou stěnu, jejíž vrcholek je zahalen v poledních mracích a jako malé čůrky po ní z podmraků stékají tři několika set metrové vodopády.

Když se po chvíli vzpamatujeme z té čarokrásné nádhery, začínáme pomalu sestupovat na dno hlubokého a úzkého údolí. Dole je opět divoká řeka Galets a opět zde není most, jen turistické značky namalované na kamenech uprostřed koryta. Opět tedy zouváme boty a brodíme silnou a místy po pás hlubokou řeku. Jediný kdo se jako vždy nezouvá je Bacúch, což se mu nyní stává osudné a při jednom přeskoku mu uklouzla noha a téměř celý se vykoupal.

Po této dobrodružné vložce začínáme stoupat mezi vodopády strmou, přes 700 metrů vysokou, stěnou. Cesta je to opravdu dobrodružná a proto v některých nejstrmějších úsecích potkáváme umělé chyty a zábradlí. Několikrát přejdeme ony vodopády a asi po hodině a půl výstupu přicházíme do mraku, což značí přiblížení ke konci stoupání.

Procházíme po úzkých cestičkách

Opět se prodíráme mezi lišejníky porostlými stromy po úzkých cestičkách a vychutnáváme si tuto zvláštní tajuplnou atmosféru. Terén se postupně narovnává, jdeme mezi kukuřičnými poli a za chvíli se před námi z mlhy začne objevovat vesnice la Nouvelle. Jedná se o jednu z největších vesnic v Mafate, ale ani sem nevede žádná silnice a většina věcí se sem vozí vrtulníkem.

I my jsme mohli vidět, jak probíhá takovéto zásobování. Za strašného řevu motorů a silného větru se z mlhy vynořil vrtulník, sedl na fotbalové hřiště, během deseti vteřin vyložil paní s nákupem a zmizel opět v mlze.

My se občerstvujme v jednom z místních barů a protože je již dost odpoledne a Slunce zde, blízko rovníku, zapadá okolo šesté rozhodujeme se někde poblíž najít místo na táboření. Z la Nouvelle pokračujeme na jih po GR R1, chvíli jdeme lesem a asi po dvaceti minutách odbočujeme ze značené cesty na úzkou klesající pěšinu, po které přicházíme na malý palouk, kde byl dříve kemp. Ve vysoké trávě stavíme naše stany od Hannahu jako ochranu před zdejším všudypřítomným přerostlým hmyzem a rozděláváme oheň, abychom si opět mohli rozpéct bagety a salám.

Sítě obrovských pavouků

Ráno balíme, opět snídáme rozpečenou bagetu a vyrážíme směrem do Marly. Jdeme hustým deštným pralesem a nad hlavami máme sítě zdejších obrovských pavouků. Přecházíme říčku Gerlen a traverzujeme nad říčkou Alldor. Okolo nevidíme nic než oblé kopce hustě porostlé stromy s plnovousem z lišejníku.

Opět přicházíme k řece "riviere des Galets", která je v těchto místech ještě nevinným potůčkem. Neodoláme a v čisté chladivé vodě pácháme hygienu. Osvěženi se vydáváme na poslední kousek cesty do Marly. Krajina se postupně mění a z hustého lese přicházíme na louky na kterých je sem tam vidět kvetoucí kaktus a v ohradách se pase srnčí zvěř.

V Mafate si dáváme opět samosu a pivo "Bourbon" a snažíme si do paměti vrýt okolní nádherné scenérie, vysoké strmé kopce a pohodou tohoto úžasného místa. Po této siestě začínáme stoupat do sedla "Col du Taibit" z kterého jsme Mafate spatřili poprvé. V sedle ještě chvíli odpočíváme a naposledy se kocháme pohledem do člověkem téměř nedotčeného "Cirque de Mafate".

Piton des Neiges

Při sestupu do Cilaos jsme nejprve nad inverzní oblačností, z které vylézají jen nejvyšší vrcholky ostrova. Na západě před sebou máme vrchol ze všech nejvyšší, majestátní Piton des Neiges, na jehož 3 071 metrů vysoký vrchol se chystáme pozítří.

Ke konci sestupu se nám do cesty postaví malá čajovny uprostřed lesa. Necháme se mladým čajovníkem zlákat a každý si dáváme šálek povzbuzujícího čaje z místních bylin. Za čajovnou je zahrada plná všemožných bylinek na přípravu čaje, která určitě stojí také za shlédnutí.

V podvečer přicházíme unaveni, ale plni krásných zážitků k autům, vaříme k večeři konečně něco jiného než bagety se salámem a s dobrým pocitem uléháme, jak jinak než pod nebem plným hvězd.