Treking > Treky, turistika > Trek z Kremence na Minčol, liduprázdná Laborecká vrchovina
Trek z Kremence na Minčol, liduprázdná Laborecká vrchovinaTrek z Osadného do Roztok (4)25.2.2014 | Tomáš Fries
Tento trek jsme absolvovali v počtu sedmi lidí v srpnu roku 2006 a začíná zcela logicky tam, kde skončil ten loňský - na Balnici. Předpokládalo se opět spaní "pod širákem" nebo využití všelijakých útulen a přístřešků po cestě. Na Balnici bylo velmi lákavé dojet tou nádhernou úzkokolejkou z polské strany, ale to by obnášelo nejméně další půlden cestování navíc. A tak jsme vycházeli zcela prozaicky z Osadného. První den - Z Osadného do hor a lesůDo Osadného jsme se dostali asi o půl druhé odpoledne. Žlutá značka nás po asfaltce přivedla až na rozcestí s altánem, kde asfalt skončil, a dále jsme už procházeli známými místy s milou vzpomínkou na konec minulého treku. Zakousli jsme se do kopců a absolvovali podmáčené "pramenisko rieky Udavy" s můstky a hatěmi. Asi po hodince jsme najednou uslyšeli pískot vláčku úzkokolejné železnice ve stanici Balnica, ale než jsme se tam doškobrtali, tak byl vláček pryč. Nevadí, užili jsme si ho vloni. Rozloučili jsme se v obchodě bývalé nádražní budovy alespoň plechovkovým Kozlem a kávičkou. Čtěte také: Z Kremence na Minčol, Vihorlat a Čergov k tomu (3) A byl čas vyrazit směr Dukla po hraniční červené značce. Ta má v těchto končinách dvojí charakter - buď je to travnatá pěšina holými kopci obklopená maliním s výhledem do krajiny nebo cestička mezi vzrostlým bukovým porostem bez výhledu. V této části putování převládal druhý typ. U patníku číslo 59/2 se před námi v průseku lesa otevřel nádherný výhled na jakousi chatu jen kousek pod hřebenem, která by se vzhledem k výhružné polední bouřce velmi hodila na přenocování. Podle mapy se zdála situace zcela jasnou. Jakmile červená značka, po které jsme celou dobu šli, zahne ostře doprava, je čas nalézt nějakou odbočku doleva do údolí a po ní dorazit k vytoužené chatě. A jak jsme rozhodli, tak jsme také udělali. Někde kousek před tím prudkým odbočením jsme ještě míjeli docela dobré místo ke spaní, dokonce tam bylo i zavedené ohniště, ale my jsme přece měli smělejší plány! Nakonec jsme, jak už to tak bývá, chatu stejně nenašli a s počínajícím šerem se potupně vrátili na to zmíněné tábořiště. Dopřáli jsme si sice teplou večeři, ale po ní už bez dalšího ponocování a zpěvů nočních písní zalezli na kutě a doufali, že nepřijde ani déšť, ani medvěd. Druhý den - Zhroucení itineráře a Palota místo DaňovéMedvěd ani déšť se bohudíky nedostavili a ráno jsme se probudili do jasného, krásného a průzračného dne. Sotva jsme popošli jen kousek dál za ohyb červené značky, objevil se znovu nádherný pohled na naši vytouženou chatu, u které jsme včera chtěli přespat. Z tohoto úhlu bylo jasné, že chata je mnohem dál v údolí a není se co divit, že jsme ji nenašli. Další cesta si zachovávala charakter pěšiny mezi převážně listnatým porostem s občasnými výhledy do nádherně neobydlené krajiny. To vydrželo i po obědě a pomalu jsme se blížili k Lupkowskému průsmyku, který se vyznačuje historickým železničním tunelem s nedávno obnoveným a zase znovu zrušeným provozem. Pár informací o Lupkowském tuneluŽelezniční tunel - dnes už jen historická památka - byl uveden do provozu
v roce 1874 na strategické železnici z Rakousko-Uherska do Haliče jakožto dvoukolejný a na
délku měl 750 m. V průběhu své pohnuté historie byl několikrát zavalen, a to u příležitosti
obou světových válek. Poprvé v roce 1914 ustupujícími rakousko-uherskými vojsky, podruhé
v roce 1939 Poláky a nakonec v roce 1944 ustupujícími Němci. Provoz byl však vždy zase
obnoven, ale ne pokaždé bez komplikací. Podle internetových diskuzí by tu někde měla být studánka, i když v mapě není. Samotné okolí průsmyku je téměř bez vzrostlé vegetace, zato plné keřů a všelikého býlí, a tak jsme žádnou studánku nakonec nenašli (pozn. studánka je na zelené značce až pod tunelem kousíček po silnici směrem na Palotu), což nám vzhledem k odpolednímu žáru taky moc nepřidalo a na vandrovníky navíc padla únava. Při dalším pochodu jsme ještě k tomu narazili na lesní práce. Všude se válely pokácené stromy a opracované klády, cesta byla rozorána lesními traktory a z dálky doléhal neomylný zvuk motorové pily. Bylo jasné, že takovým tempem a s takovou náladou cíle dnešního dne - osady Daňová, ke které zbývalo tak dvě až dvě a půl hodiny svižné chůze - už nedosáhneme. Konzultací s mapou vyplynulo, že nedaleko pod námi by měla vést souběžně s hranicí nějaká větší lesní cesta stáčející se k obci Palota. Vydali jsme se tedy nejbližší odbočkou do údolí. Nakonec jsme po nějaké té krosové vložce na tu větší cestu přece jen narazili a ještě před obcí došli na jakýsi rekreační areál. Kromě dvou chat tu byly dva dřevěné přístřešky ideální pro přespání, ohniště, dva stoly s lavicemi, pumpa a jakési vybetonované kolo, které slouží zřejmě jako taneční parket. A tak jsme zůstali na noc. Třetí den - Laborecký průsmyk a KoprivničnáRáno se vstávat moc nechtělo, to si přiznejme otevřeně. Ale na druhou stranu aspoň nikdo nepřipomínal, že by třetí den měl být odpočinkový. Nezbývalo než se vrátit zpět na červenou značku a pokračovat směr Dukla. Na hranici jsme ale nepřišli na stejném místě, kde jsme ji včera opustili, a tak jsme se připravili o Palotskou jedlinu - přírodní rezervaci s nádhernými starými stromy s vysokým podílem jedlí - proto ten název. U patníku číslo 98/1 jsme ještě minuli malinkou útulnu tak pro tři spáče a brzy došli na Laborecký průsmyk, který je nejvýchodnějším oficiálním silničním hraničním přechodem ze Slovenska do Polska (ještě by to šlo na Ruském sedle, ale tam se autem nesmí). Našli jsme tam jen opuštěnou boudu bývalé celnice na málo frekventované asfaltečce (pozn. ta bouda už tam dneska není, jen kryté posezení a hora odpadků). Cesta z průsmyku vedla opět lesem s občasnými výhledy a řádně do kopce. Vysupěli jsme na Stredný Hrb (822 m n. m.), kde se měla objevit odbočka žluté značky do osady Daňová, po které jsme měli včera sejít, ale rozcestník ani odbočka se nekonaly - čili další možná komplikace při dodržení původního itineráře. Ale asi bychom se nakonec nějak dohledali za pomoci číslovaných hraničních patníků. Konstatovali jsme, že i když jdeme po slovenské červené značce, tak s popisem význačných orientačních bodů se v této části hranice Slováci moc nezdržovali. Kdyby nebylo polských rozcestníků, tak bychom ani nevěděli, kde jsme. Následující vrch Daňová (840 m n. m.) dokonce "zasklili" i ti Poláci, a tak jsme to vzali s jednou přestávkou na oběd rovnou až na vrch Paseky (844 m n. m.). Mapa tam avizuje rozhled, kterých je, bohužel, po cestě z Lupkowského průsmyku na Duklu opravdu pomálu. Tady to ovšem není jen tak nějaký rozhled, ale je vyfutrován starou rezavou kovovou, ne příliš věrohodně vypadající rozhlednou, která tu byla vybudována Němci za druhé světové války jakožto "beobachtungstelle" právě z důvodů toho dobrého rozhledu. Ovšem kdeže ty loňské sněhy jsou, dnes už ani z té rozhledny mnoho k vidění není. Další rozcestník hlásil odbočku na obec Kalinov a vedle velké informační tabule se tam nacházel i památník vojákům z nějakého ukrajinského sboru, kteří tady jako první překročili v roce 1944 tehdy ještě československou hranici. No, ona to byla spíš hranice Slovenského štátu… Kalinov byl také první osvobozenou slovenskou obcí. Následovalo rozcestí Kanasiowka se zelenou značkou přicházející z Polska. Na ní je jen kousek od rozcestí odbočka ke studánce, která je však v horkých a suchých dnech jen mokřinou. Ještě než jsme přišli k další odbočce na polskou stranu, tentokrát značenou modře, otevřel se nádherný rozhled do krajiny okolo Kalinova, ale i ten je dnes už jen minulostí. Další související články:+ Laborecká vrchovina, tam někde na Dukle+ Ondavská vrchovina, přírodní poměry v Ondavské vrchovině + Dřevěné kostely na Slovensku (1) + Rozhledna Stavok - Baranie, tip na výlet v okolí Dukly + Bukovské vrchy s dětmi; přechod hlavního hřebene Bukovských vrchů + Bukovské vrchy, kraj na východě Slovenska + Kremenec přes vrcholy Mala a Wielka Rawka, Bieszczady + Pěšky z Bukovských hor do Bieszczad a zpět, Treking s Tilakem 2007; soutěžní článek č. 5 + Nová Sedlica – Kremenec – Malé Trakany, Tilak Treking 2006; soutěžní článek č. 9 + Za krásami hor východního Slovenska, Tilak Treking 2005; soutěžní článek č. 3 |
|