Kráľova hoľa na sklonku babího léta, Nízké Tatry

Meteorologové se letos pořádně sekli. Naštěstí! Sníh v polovině října nepřišel, naopak se oteplilo a přišlo nádherné babí léto. Babí léto s poměrně vysokými teplotami, inverzemi a planoucí krajinou hýřící snad všemi barvami.

Nádherného počasí a poměrně dlouhého volna na konci října by bylo škoda nevyužít. Již od loňského roku jsem pošilhával po Králové holi (1 948 m) v Nízkých Tatrách. Ale buď nebyl čas a nebo nevyšlo počasí. Ne že bych na tomto krásném vrcholu nikdy nebyl, právě naopak, ale nikdy jsem tady neměl to pravé fotografické počasí. Až nyní.

Na jihu inverze skrývající lesnaté pásmo Slovenského rudohoří s blízkou Muránskou planinou a Stolickými vrchy, na severu naprosté jasno s hřebenem celých Tater. Jak Západních Tater, tak Východních Tater se skalními štíty Vysokých Tater a vápencovými holemi Belianských Tater.

Nejkratší výstupová cesta na vrchol Králové hole vede od jihu z obce Šumiac. Výstup je to sice poměrně výživný, během výstupu si neodpočnete, ale je nejkratší možný a poměrně oblíbený. Parkujeme redakční přibližovadlo na náměstíčku v Šumiaci u kostela a vyrážíme po modré turistické značce vzhůru. Rozcestník v Šumiaci mluví o časovém údaji 3 hodiny.

Cesta vede obcí vzhůru a v jejím závěru prudce odbočuje doprava do lesa. Přecházíme malé loučky a obslužnou komunikaci, která vede k vysílači na Králové holi. Tu pouze přejdeme a po lesní cestě stoupáme poměrně svižně vzhůru. Po levé ruce se objevuje zalesněný hřeben kóty Grúnik (1 189 m) planoucí žloutnoucími modříny. Po pravé ruce dohlédneme do Telgártu a na hřeben s lyžařskými sjezdovkami nad zmíněnou obcí.

Predné sedlo a Vyšné sedlo

Opět přecházíme obslužnou komunikaci a dostáváme se do Predného sedla (1 451 m), ve kterém máme větší polovinu cesty za sebou. Je tady bouda na lesní techniku, hranice NAPANTu a také pěkný výhled. Nad sedlem začíná les řídnout a objevují se svorová skaliska. Rovněž se otevírají nezapomenutelné pohledy k hlavnímu hřebeni Nízkých Tater, na Královou holi a po pravé ruce na nezaměnitelnou skalní siluetu Králové skály (1 690 m) hustě porostlé kosodřevinou.

Dostáváme se do Vyšného sedla (1 599 m), ve kterém jsme konečně na hranici pásma alpínských luk. Po pravé ruce se opět objevuje obslužná komunikace vedoucí do sedla Snehová jama (1 650 m) a dále k televiznímu vysílači na vrcholu.

Před námi defilují Kráľova hoľa (1 948 m), Stredná hoľa (1 876 m), Orlová (1 840 m), dále na západě z inverzní oblačnosti trčí nezaměnitelný Ďumbier (2 043 m) a oblá homole Skalky (1 980 m). Chodník opět strmě stoupá po rozbitém chodníku (výkop pro 22 kV kabel zásobující elektrickou energií vysílač) kolem fantasticky modelovaných skalisek a porostů kosodřeviny.

Malíř podzim se na zdejších holích skutečně vyřádil. Hole planou všemi odstíny červené a žluté, smilkové trávy a trsy brusinek spálil mráz, severní stinná úbočí pokryl poprašek sněhu. Je bezvětří, teplo, prostě skvěle. Teploměr ukazuje neuvěřitelných 17 °C.

Kráľova hoľa

Vrchol je již na dosah, televizní vysílač s místností pro nouzový bivak vytváří nezaměnitelnou kulisu. Na vrchol to stíhám za poloviční čas než udával rozcestník v obci Šumiac - za hodinu a půl. Slušné, alespoň zbude více času na fotografování té nádhery kolem.

A protože ty výhledy stály skutečně za to zanechám povídání a podělím se s vámi o tu nádheru prostřednictvím fotografií. Na zpáteční cestu se pak vydáváme pro nedostatek času (vyráželi jsme až v poledne) opět do obce Šumiac. Sestoupit je ale možné do Telgártu nebo Vernáru na východě resp. severovýchodě a nebo do Liptovské Tepličky na severu (severozápadě).