Malá Fatra v předjaří aneb na Chleb kolem Šútovského vodopádu

V rámci každoroční akce 100 jarních kilometrů jsem letos zavítali také na Slovensko, respektive do oblasti nejvyššího vrcholu Malé Fatry. Předpověď HS slibovala pouhý 2. stupeň lavinového nebezpečí a tak jednu túru chceme věnovat i horám.

Již před celou akcí máme jasno - Šútovský vodopád a Mojžíšovy prameny. Pro celý okruh, který jsme absolvovali, jsme se rozhodli na místě - byl krásný den, občas mráček. A tak naše putování začíná na začátku Šútovskej doline u bufetu Fatranka 478 m n.m.

Než jsme došli k samotnému vodopádu, míjíme chatu Vodopád (k naší smůle zavřeno). Zmínil bych zde jednu zajímavost - přes potok vede asi 15 m lanový most, jehož zdolání vyžaduje trochu odvahy. Kdo si na to netroufne, může použít silnici kousek výše. Neodolali jsme tuto možnost využít a zdolání mostu byl nevšední zážitek, stačilo jen šlápnout mimo střed a most se rozhoupal. Ale oba jsme to zvládli bez újmy.

Šútovský vodopád

Pokračujeme dále stále po modré značce k vodopádu až k rozcestníku Odbočka k Šútovskému vodopádu - 765 m n.m. K samotnému vodopádu je to už jen skok - asi 3 minuty - otevřel se nám krásný pohled na 20 metrový vodopád, který považuji zatím za ten nejkrásnější už tím, že je celý vidět, je volně přístupný až k samotné vodě a voda padá bez zlomu.

Na tomhle místě jsem se zdrželi asi 20 minut, samozřejmě focení a točení na kameru nesmí chybět. Náš další cíl, který jsme chtěli zdolat byly tzv. Mojžíšovy prameny - podle informací jde o místo, kde ze skály vytéká voda a tak jsme oba zvědaví, jak to vypadá. Nastává druhá část výletu a sněhu si určitě užijeme.

Od vodopádu se vracíme zpět k rozcestníku a pak do prudkého kopce, vpravo máme stále vodopád a nezapomeneme zdokumentovat i horní část vodopádu. Po chvíli již modrá značka opouští potok a vede příkrým svahem v lese. Od nadmořské výšky zhruba 1 000 metrů začíná sníh - s kombinací prudkého svahu jde o poměrně namáhavý úsek zvláště když je sníh zmrzlý.

Naštěstí tento úsek v lese již netrvá dlouho, les končí a před námi se otvírá krásná krajina s výhledy a také objevujeme kousek místa beze sněhu s květenou - již nyní zde kvetl koniklec. Samozřejmě zde končí i modrá značka, která se skrývá někde pod sněhem. Studiem mapy však víme, kterým směrem se dát, navíc troje stopy turistů, které jsme potkali cestou k vodopádu, nás utvrdili ve správnosti směru. Podle výškoměru jsem již nedaleko pramenů a tak vyrážíme na namáhavou chůzi ve sněhu - sníh se občas boří, svah je prudší a prudší - náš cíl neměníme, bojujeme statečně.

Výstup do Sedla pod Úplazom

Náhle se v dáli objevuje kousek místa, kde není sníh - ano, jsme u Mojžíšových pramenů 1 140 m n.m. Skutečně bylo vidět, jak voda vyvěrá ze skály a celkový pohled tohoto potůčku do údolí je nádherný, zvláště teď se sněhem. Nezbytný odpočinek a dokumentace je samozřejmostí. A nyní se rozhodujeme, kudy dále - jsou dvě možnosti - cesta zpět nebo k chatě pod Chlebom, která je ve výšce 1 415 m n.m. - tj. 275 metrů převýšení. Je dobré počasí, času je také dosti a tak naše rozhodnutí je Jdeme dále až k chatě.

Další rozcestník je Sedlo pod Úplazom, cesta k němu je příkrá ještě více než závěrečná bývalá sjezdovka na Lysé hoře, za to se nám otvírá pohled na Velký Rozutec, cesta ubíhá pomalu, náš další cíl je v dohledu, přesto cesta trvá asi 1,5 hodinu. To, že se boříme ve sněhu snad již nemusím zdůrazňovat.

Jsme v Sedle pod Úplazom, před námi se otevřel nádherný výhled, ať na vrcholek Chleb - 1 645 m n.m., či na Úplaz - 1 450 m n.m., či na nedalekou spadlou lavinu - podle mapy je chata zhruba 500 metrů a bez převýšení. A tak se posilňujeme a nabíráme síly na závěrečnou etapu k chatě. Troje stopy jsou stále vidět. Vydáváme se k chatě - cesta vede před spadlou lavinu - je to poprvé, co jí vidím takhle "naživo", nebyla velká, přesto při přechodu pozoruji ty kvádry sněhu a uvědomuji si, jakou musí mít ten sníh sílu.

Sluníčko krásně svítí, sníh se naštěstí boří mírně a tak nám umožňuje udržovat větší stabilitu na sněhu. Za lavinou jde teprve vidět, jak je svah příkrý, takže našlapujeme opatrně a zdoláváme i tento úsek bez problému. V dálce jde vidět jen výčnělek rozcestníku Pod Chlebom 1 445 m n.m a k chatě je to jen 8 minut. Při tomto přechodu také občas hodím "oko" do krajiny a vskutku - nádherné výhledy, přesně jak říká průvodce.

Chata pod Chlebom

Chata Pod Chlebom - 1 415 m n.m. - nás přivítala přívětivě - byla zavřena pro zásobování. Inu, na našich jarních putování nás to příliš nepřekvapuje, chtěli jsme zde doplnit stravu a tekutiny a tak nám nezbývá, než šáhnout pro železné zásoby. Kocháme se při tom výhledy nejen na Velký Kriváň, ale také na Tatry, Velkou Fatru i Malou Fatru. Jen škoda, že fotografie neumí zachytit to, co lidské oko.

Po malém občerstvení náš čeká sestup zpět do údolí k bufetu Fatranka, čistý čas trasy je přes 6 hodin a trasa měří 16 km. Je konec dnešního výletu a je třeba se připravit na další den - na Súlovské skály. Zážitky to byly vskutku výborné a já se jen těším na srpen, kdy tuto trasu zdolám "na sucho" při mém "Peťánkově týdne divů".