Prhľavou cestou na Kľak

Kľak (1 352 m) patří zcela jistě mezi nejkrásnější vrcholy Malé Fatry, ne-li celého Slovenska. Dlouhá léta jsme si jej s manželkou jen prohlíželi na fotografiích a směřovali k němu prstem na mapách. Letos jsme se tam konečně vydali i my, díky narychlo zajištěné lázeňské dovolené v Rajeckých Teplicích.

Pro výstup volíme západní hřeben se zelenou značkou, sestoupíme potom po modré do Fačkova. Trasa z Fačkovského sedla nás nelákala jako příliš známá a frekventovaná, a vyjet na sedlo autem, museli bychom se vracet stejnou cestou. Řidiči v autobuse musím dvakrát opakovat, že chci na Čičmianske rázcestie, patrně tam již dlouho nikdo nevystoupil. Není divu, jsou tam jen dva zřejmě rekreační objekty a velká silniční křižovatka.

U rozcestníku zjišťujeme, že bychom měli zdolat převýšení zhruba 800 m za 3 hodiny 10 minut. To dáme! Nesmíme totiž mít horší čas, to bychom sami sebe považovali za padavky. Ze začátku jdeme docela dynamicky, stoupáme šikmo svahem po lesních cestách. I tak se brzy dostáváme vysoko nad údolí, paseka pod námi umožňuje výhled do nitra Strážovských vrchů. Domnívám se, že vidíme i Strážov, ale jistotu nemám, turistická mapa Malé Fatry tak daleko nesahá.

A je to tady! Z široké cesty odbočujeme přímo do kopce na divokou lesní pěšinu. Výstup na hřeben je sice docela drsný, ale zdatnější turista to zvládne bez větších problémů. Pěšina se různě klikatí, občas míjí světlé vápenaté kameny či kamenné výchozy. Trasa je turisticky zajímavá a tak nahlas chválím neznámého autora této stezky.

Jsme na hřebeni, přecházíme malou zarůstající loučku, v minulosti využívanou jako horská pastvina. Zanedlouho už stojíme u rozcestníku pod kamenitým vrcholem Košiarky (1 107 m). Košiar… něco nám říká, že to slovo určitě patří do oblasti salašnictví a pasení dobytka, jen neznáme přesný význam. Že by něco jako ohrada? Trochu nás přitom překvapí, že turistická mapa z roku 1974, kdy se zde třeba ještě páslo, nazývá tento vrch Končina.

Z Košiarky poprvé vidíme na vrchol Kľaku, zdá se být docela blízko. Vede jím průsek, kudy se přeháněl dobytek z jedné pastviny na druhou. Je tak dobře vyhnojen, že jej pokrývá souvislý porost kopřiv. Pěšina je tu sice výrazná, ale dlouhé kalhoty mají přece jen něco do sebe.

Na úpatí Malého Kľaku (1 204 m) přejdou kopřivy do horské louky, v pozdním létě plné ocúnů. Krásný výhled je odměnou za krátký, ale strmý výstup. Dlouho se na vrcholku nezdržujeme, bílé beránkovité mraky začínají houstnout a tmavnout. To v horách nikdy nevěstí nic příjemného. V mělkém sedle Malého Kľaku se připojuje modrá značka z Fačkova, tudy se budeme vracet. Obě značky teď spolu traverzují strmý severní sráz Kľaku a obcházejí jeho pověstný, charakteristický zub.

Na vrcholové plošině fouká už docela silný vítr, bez větrovek by to nešlo. U kříže jde první pohled na hodinky - gratulujeme si, jsme tu o 40 minut dříve, než ukazoval rozcestník dole. Honem se rozhlížíme. Vysoké Tatry a Nízké Tatry, obě Fatry, Žiar, Vtáčnik, Strážovské vrchy, jen severní obzor už zakrývají šedé dešťové mraky. Z vyhlížení mě vyruší dotaz: "Nevíš, co je to prhľava?" Opravdu netuším.

Manželka se prohrabuje ve vrcholové knize: "Tady nějaká ženská píše, nechoďte po zelené značce, je prhľavá a značkaři to vedou špatně." Nám se naopak výstup líbil, nic jednotvárného, docela rozmanitá malá hřebenovka. Objevují se první kapky, Tatry už také nejsou vidět, odcházíme. Náš zápis do knihy tak dneska bude určitě poslední.

Scházíme po modré do Fačkova, je to jednolitý dost prudký sestup lesem, kde nás nic nenutí zastavovat. Ani nám tolik nevadí sílící déšť. Malebný je dolní úsek Suchou dolinou. Otáčíme se, odtud vypadá Kľak jako nepřístupné skalisko kdesi vysoko a daleko v horách. Smějeme se, že jít z Fačkova slabší povahy, obrátily by se rychle zpátky. Do vsi přicházíme několik minut před příjezdem dřívějšího autobusu.

Večer jsme se dozvěděli, že půl hodiny po nás v dešti byli na vrcholu ještě jedni manželé z našeho hotelu. Vyrazili, jak jinak, z Fačkovského sedla. A slečna v recepci nám vysvětlila, že prhľavá, to je něco jako pálivá od kopřiv. Ale copak nás mohlo napadnout, že se turisté kopřiv bojí?