Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 25.10.2018 , svátek má
Fotogalerie
Treking > Treky, turistika > Výstup na africké hory Mount Meru a Kilimandžáro (5 895 m)

Výstup na africké hory Mount Meru a Kilimandžáro (5 895 m)

aneb pole pole, babu

21.6.2016 | Petr Směja, foto Jan Tuček, Msafiri Nguma a autor

Abych byl přesný, tak v době výstupu na vrchol mi chyběly do sedmdesátých narozenin dva měsíce a dvanáct dní, ale myšlenku dát si nejvyšší horu Afriky jako dárek k sedmdesátinám jsem pojal již s půlročním předstihem v srpnu 2015. Oslovil jsem všechny své kamarády horaly, ale jak už to bývá, většina z nich postupně z různých Se Msafirim na Uhuru 5 895 m důvodů odpadla, až nakonec zůstala partička osmi, převážně čtyřicátníků z Brna a z Prahy, z nichž některé jsem vůbec neznal.

Říká se: "Bez peněz na Kilimandžáro nelez!" a je to pravda. I když jsem vše organizoval sám, bez cestovky, tak za pětidenní výstup nejkratší cestou Marangu route jsme zaplatili každý bratru 900 US dolarů + 10 % spropitné (tzv. tips) pro nosiče. Tento povinný poplatek zahrnuje povolení vstupu do národního parku, vůdce a jeho zástupce, nosiče, kuchaře, 3× denně jídlo a 4 noci ubytování na chatách. K tomu je třeba ještě připočítat dalších 400 USD + tips za třídenní aklimatizační výstup na Mount Meru 4 565 m.

Letenky do Nairobi se mi podařilo s velkou slevou, tj. za 10 tisíc Kč, zajistit u Student agency v Brně. Letěli jsme z Prahy přes Istanbul do Nairobi se společností Turkish Airlines, které dávám 1* za preciznost, čistotu, výborné jídlo a příjemné letušky.

Čtěte také: Expedice Kilimandžáro (3): Serengeti a Ngorongoro, Zanzibar

Půl roku dopředu jsem také navázal e-mailový kontakt (cssstanga@yahoo.com) s tanzanským vůdcem Bakarim Mwanyikou, který mě příjemně překvapil svými webovými stránkami (www.guidetokilimanjaro.com) v češtině a později dobrou organizací přejezdů, nosičů, noclehů i stravy. Na booking.com jsem zajistil klíčová ubytování v Arushi, Moshi, Nairobi a Istanbulu a zdařilé dílko bylo připraveno. Ovšem v mém případě bylo nutné dokoupit ještě pohorky, kalhoty a spacák, protože staré, dlouho používané věci, prostě dosloužily.

Hranice a povinné očkování

Třešničkou na dortu pak bylo povinné očkování proti žluté zimnici a nepovinné proti břišnímu tyfu a žloutence. Na to povinné jsem posléze rezignoval, neboť je prý pro lidi nad šedesát let nebezpečné, abych se poté při každé hraniční kontrole v Africe klepal strachy, že budu černochy v bílých pláštích zavlečen do vakcinační stanice a proti své vůli naočkován.

Tipy Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Naštěstí se tak nestalo. Poprvé stačilo razítko ve žluté knížečce a informace, že jsem nebyl očkován pro vysoký věk a podruhé mi kompetentní úředník sdělil, že jsem podobný jeho otci (nevím, jak je to možné, když nejsem černoch) a s úsměvem mě propustil.

Pasové kontroly na keňsko - tanzanských hranicích probíhaly ovšem v duchu naší minulé totality. I když jsme měli dopředu pracně získané a zaplacené keňské elektronické vízum, stejně jsme všichni museli na hranicích znovu vyplnit jiný formulář, vyfotili si nás a vzali otisky prstů. Stejná procedura proběhla o sto metrů dál na tanzanské straně hranice. Jinak zde korupce bují na každém kroku. Pasová úřednice na letišti v Nairobi dokonce chtěla dolary za vyplnění vstupního formuláře!

Arusha

Po sedmi hodinách a 270 km jízdy ve stísněném mikrobusu, kterým se zde říká matatu, jsme k večeru dorazili do kýženého hotelu Rich v Arushi.

Arusha je nezajímavé město bez památek, všude randál z motorek, křik prodavačů, odpadky a zmatek. Šli jsme posedět ven do hospody a popít zdejší lahvové pivo s příznačným názvem "Kilimanjaro". Po probdělé noci, kdy mě ve tři a v pět hodin budilo kvílení muezína z blízké mešity, jsme se ráno přesunuli asi 50 km k bráně Momella národního parku Arusha, kde se nachází i cíl našeho aklimatizačního výstupu: hora Mount Meru, vysoká 4 565 m.

Mount Meru

Bylo nutné přebalit zavazadla a rozhodnout se, co dát nosičům do velkého batohu a co si v malém poneseme sami. Problémem bylo, že nosiči nešli s námi a viděli jsme se s nimi vždy až večer na chatě.

První den nás čekal pochod tropickým pralesem od brány Momella (1 500 m) na chatu Miriakamba (2 500 m). Jdeme tzv. jižní cestou stromovou bránou obřího fíkovníku, podobná je v kalifornském Sequoia parku, a děláme si piknik u pěkného vodopádu Maio. Bohužel začíná pršet, je po idylce a dál musíme v pláštěnkách.

Tipy Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Na chatě Miriakamba jsme překvapivě skoro sami, protože koncem února už je po sezóně. Dalším příjemným překvapením je absolutní absence komárů, takže různé drahé spreje proti nim jsme táhli naštěstí zbytečně.

Druhý den procházíme vřesovcem stromovitým, místní kosodřevinou, která zde roste až do výšky pěti metrů. Pokračujeme ve výstupu spálenou krajinou až do 3 500 m na Suddle hut. Místní farmáři si zde loni udělali "malý" ohýnek a nezvládli jej uhasit.

Povinným doprovodem všech turistů v NP Arusha je ranger s puškou, který vás má chránit před leopardy a hlavně před buvoly. My jsme při výstupu na Little Meru na jednoho takového osamoceného a starého (takoví jsou nejnebezpečnější) narazili. Přivolaný strážce vzal do ruky překvapivě místo pušky pár kamenů a šel buvola zahnat. My jsme ho zatím opatrně obešli. V případě napadení je prý nejlepší si rychle lehnout na zem, ale co dál - nechat se roznést na kopytech nebo napíchnout na rohy? Pro nás to dopadlo naštěstí dobře, za mlhy jsme dolezli na Little Meru (3 820 m) i zpět na chatu.

Po krátkém spánku vyrážíme všichni o půlnoci plni odhodlání a s čelovkami na hlavách na Mount Meru. U některých z nás se už začínají projevovat první příznaky výškové nemoci, ale nakonec se po šestihodinovém výstupu všichni kocháme za východu Slunce nádhernou scenérií Kilimandžára z vrcholu Mount Meru.

Výstup je zdlouhavý, vede po okraji starého kráteru, cesta je místy ve skalních pasážích zajištěna řetězy, ale v podstatě se jedná o chodecký terén. Cesta dolů je pak docela makačka, protože je třeba sestoupit 27 km a 3 km výškové až k vstupní bráně Momella. Jeden z nás to vtipně nazval nikoliv aklimatizačním, ale likvidačním výstupem. U brány následuje spektakulární odměňování nosičů obálkami s dolarovým obsahem a našich žaludků obsahem pivním.

Všichni toho máme plné brejle a tak po přesunu matatem do našeho studentského hostýlku "Kitanie" v Moshi, kam přijíždíme po 70 km přejezdu až večer, každý vítá vydatný spánek.

Brána Marangu, chata Horombo

Den volna využíváme k návštěvě města Moshi, jeho hospůdek, obchodů a nákupu suvenýrů. Večer následuje přátelské posezení na zahradě hostelu a zítra, první březnový den, jdeme na to.

Ráno nás odváží mikrobus 45 km k bráně Marangu do výšky 1 700 m, kde po nezbytných procedurách: přerozdělení nákladů pro nosiče, převzetí krabic s obědem a registraci, vyrážíme na první čtrnáctikilometrovou etapu tropickým pralesem o tisíc metrů výš na chatu Mandara. V okolí chaty pak sledujeme na stromě velkou černobílou opici guerézu, jak se čile láduje listím.

Pro mě začíná velké martyrium, neboť jsem se z otevřených oken mikrobusu nachladil a nyní jsem zralý tak do postele a ne na Kilimandžáro. Ale nechci to vzdát hned na startu a tak, po zamítnutí léčby antibiotiky, pokračuji s ostatními nahoru.

Následující den šlapeme jedenáct kilometrů délkových a jeden výškový na chatu Horombo (3 700 m). Tropický prales střídá "tatranská" příroda, jen místo kosodřeviny jsou keře vřesu. Na chatě Horombo spíme opět na chatách ve čtyřlůžkových pokojích, večeři a snídani nám podávají v jídelně, voda na umytí teče v umývárně, prostě vše je O.K.

Chata Kibo

Třetí den stoupáme širokou stezkou okolní pustou krajinou s výhledem na fotogenickou pětitisícovku Mawenzi, (kam se ovšem letos nesmí kvůli padajícímu kamení), až na chatu Kibo (4 720 m). Potkáváme turisty z celého světa a jejich nosiče, kteří mě při míjení povzbuzují slovy: "Pole pole, babu". V překladu ze svahilštiny to znamená: "Pomalu pomalu, dědo!" Jak milé.

Uhuru peak

Počasí nám zatím stále přeje, svítí sluníčko, ale dech se krátí. Zítra nás čeká klíčový den - výstup na Uhuru peak (5 895 m), nejvyšší horu Afriky. Po poradě s našimi průvodci Bakarim (33 let) a Msafirim (46 let) brzy zaleháváme, neboť startujeme už o půlnoci a já ještě o hodinu dříve, abych měl fóra.

Můj průvodce Msafiri trvá na předstartovní, naštěstí křesťanské modlitbě, ale hned po ní vyrážíme v mrazu a s čelovkami na hlavách nahoru. Skalní reliéfy vypadají teď potmě zcela jinak, než včera při krátkém aklimatizačním výstupu, a tak jsem rád, že nemusím hledat cestu.

Míjíme bod označující 5 000 m a supíme dál v serpentinách příkrým skalnato-suťovým svahem na okraj kráteru zvaný Gilman´s point (5 685 m). Svítá a Mawenzi vystupuje z mraků jako přízrak. Krátce předtím nás docházejí mí mladší kolegové, se kterými se potom znovu potkám na Stella pointu při jejich sestupu.

Oproti normálnímu času mám asi dvouhodinové manko, ale teď už začínám věřit, že dojdu až na vrchol. V devět hodin už není kam stoupat, jsme na nejvyšším bodě Afriky a světe div se - úplně sami! Je po sezóně a také už jsou všichni dole.

Sestup z Kilimandžára

Čeká nás nekonečný sestup nejprve na Kibo hut a po pauze na jídlo a odpočinek dolů, až na Horombo hut. To znamená dnes celkem 24 km s převýšením 1,2 km nahoru a 2,2 km dolů. Anabáze končí až za tmy, o půl jedenácté v noci.

Další den sestupujeme posledních 18 km přes chatu Mandara až ke kýžené vstupní bráně Marangu, kde pro nás naši průvodci připravili závěrečný ceremoniál s tradiční písní "Hakuna matata" a odměňováním diplomy za úspěšný výstup. My zase na oplátku rozdáme nosičům obálky s dolarovými bonusy, takže zavládne všeobecná spokojenost a týmový duch.

Nevím jak ostatní, ale já jsem toho měl díky pokročilému věku a překonávané nemoci tentokrát tak akorát.

Přesun pod Mount Kenya

Po příjezdu do hostelu v Moshi jsme to na zahradě všichni parádně oslavili. Nazítří nás čekal předlouhý přejezd 520 km z Moshi přes Nairobi do Naro Moru pod Mount Kenya. Cestou jsme museli opět absolvovat nezbytné pasové i vakcinační kontroly na hranicích Tanzánie - Keňa, přesedání do jiného mikrobusu a nákupy plynových bomb v Nairobi. Ubytováni jsme v hostelu "Blueline", pár kilometrů od brány národního parku.

S novým keňským vůdcem se dlouho do noci dohadujeme o ceně všech služeb na Mount Kenya. Nakonec děláme kompromis, ale i tak je to o hodně víc, než byly původně stanovené taxy.

Mapa

Ráno se cítím bohužel tak mizerně, že musím rezignovat na třídenní trek na Point Lenana (4 995 m) a zůstávám s Martinem, který má zase problém s koleny, na hostelu. Ostatní nasedají do matatu a odjíždějí k bráně a na meteostanici až do 3 050 m, aby hned pokračovali dál pěšky mokřinami a za deště na chatu Mackinder´s Camp do výšky 4 200 m.

Po noclehu vyrážejí na chatu Austria a dále na vrchol, který se jim podaří za bouřky a blesků zdolat. Dobří lezci: Libor a Jenda se pokoušejí ještě o hlavní vrcholy Nelion (5 188 m) a Batian (5 199 m), ale déšť a noční sněhová nadílka jim dělá definitivní čáru přes rozpočet. Vracejí se společně s ostatními dolů.

Já s Martinem jsme si zatím dopřáli krátký výlet na rovník do Nanyuki, kde jsem si s radostí zopakoval Svěrákovu scénu ze severního pólu s malou obměnou: "Teď jsem na severní polokouli a teď zase na jižní." Místní z toho byli docela paf.

Jezero Naivasha

Další den podnikáme dvěstěkilometrovou cestu k druhému největšímu keňskému jezeru Naivasha, kde romanticky proplouváme na loďce mezi hrochy a pozorujeme vodní ptáky. Zpátky jedeme opět přes rovník s návštěvou Thomsonových vodopádů v Nyahururu, za nucené asistence "severoamerických Indiánů", kteří si chtějí pózováním při focení nějaký ten dolar přivydělat.

Náš řidič je hotový kaskadér, volí zkratky mimo silnici, přes výmoly, občas míjíme převrácená auta a tak jsme rádi, že jsme zase večer bez úhony v našem hostelu.

Nazítří ráno se potkáváme s ostatními, kteří se vrátili z Point Lenana a po malé pauze pokračujeme vši

chni společně do Nairobi, kde máme rezervovány noclehy v hotelu Central park.

Po večeři propuká závěrečná oslava úspěšně zdolaných vrcholů a jak se zdá dobrou náladu už nám nemůže nic zkazit. Ale ouha! Stačila chvilka nepozornosti a najednou Jenda překvapeně zjišťuje ztrátu fotoaparátu Canon a videokamery, kterou měl položenou v tašce pod stolem. Okamžitě informujeme pracovníka ochranky a ředitele hotelu, ale ti nechtějí za žádnou cenu oznámit incident na policii, zřejmě kvůli ztrátě dobrého jména.

Přes Bospor do Asie

Horší ovšem je, že v tašce měl Jenda i pas. Zachránil jej až pracovník naší ambasády v Nairobi, pan Mgr. David Pavlita, který mu hned ráno, ještě před začátkem pracovní doby vystavil nový provizorní pas a tím mu umožnil odletět s námi domů. Dobří lidé, zdá se, ještě nevymřeli! Největší ztrátou byly ovšem pro Jendu i pro nás záběry a fotky z celé expedice.

Mezipřistání a celodenní plánovanou přestávku v Istanbulu využíváme k návštěvě Modré mešity, chrámu Hagia Sofia a plavbě přes Bospor do Asie. Tím se mi plní další přání - navštívit za 24 hodin tři světadíly: Afriku, Evropu a Asii.

Pár postřehů na závěr

Na závěr pár postřehů: Kilimandžáro bylo po Elbrusu a Aconcagui mým třetím summitem ze sedmi nejvyšších hor všech světadílů. Absolvoval jsem všechny tři až po 55. roce svého věku, ale jinak mám celkem na kontě kolem tří stovek výstupů v Tatrách, Alpách, Dolomitech, Kavkazu, Andách, Pamíru i Himálajích.

Přesvědčil jsem se, že je velký rozdíl vylézt nějakou šestitisícovku ve světě nebo čtyřtisícovku v Alpách ve čtyřiceti a zvládnout totéž o třicet let později. Kdo to nezažil - neuvěří, ale je to tak. A to nemluvím jen o fyzické kondici, ale také o psychice, sebedůvěře a flexibilitě jednání.

Charakteristickým rysem nás starších je tzv. předpos…, kterou ovšem sami nazýváme předvídavostí a rozvahou, plynoucí z letitých zkušeností. Mladí zase překypují přílišným sebevědomím, které Mišo Orolín ve své knize "Strmé cesty k Himálajam" nazval trefně "odvahou nič netušiaceho". Nejlepší je asi zůstat někde uprostřed.

Jak se říká - splněný sen znamená nový začátek, takže v osmdesáti vzhůru na Everest!

Hory Starohorské vrchy křížem krážem, dvoudenní túra po…

Starohorské vrchy jako soused mnohem známější Velké Fatry resp. Nízkých Tater stojí tak trochu…

Hory Na Elbrus přes Pik Terskol, výstup na nejvyšší horu Kavkazu…

"Ne! Nechci si to ulehčovat, ani náhodou! Do lanovky mě nikdo nedostane, takový kopec by mě ani…

Hory Klima v době ledové v České republice, vrcholná fáze…

Poslední doba ledová (tzv. würmský či viselský glaciál, podle toho hovoříme-li o alpínském a nebo…

Hory Toulání v Bílých Karpatech, trojdenní putování částí…

Bílé Karpaty jsou pohoří táhnoucí se podél česko - slovenské hranice, konkrétně od měst Púchov či…

Treking.cz - diskuze
Reklama
Témata našich článků…
Maroko Slovenský ráj, ubytování Furkotka Domica Hazmburk Švýcárna Chata Terezka Lietava Hluboká Macocha Starý Jičín Vilcan Kadovský viklan Souhvězdí Lyra Osoblažsko Bernina Bezděz Blesk Motýli Měsíc Batohy Viklany
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Reklama
Vybíráme z obsahu…
1. Skály Pravčická brána - největší skalní brána Evropy, Jetřichovické stěny
2. Tipy na výlet Černé jezero je držitelem řady rekordů, Šumava
3. Naše vrcholy Velká Javořina, nejvyšší hora Bílých Karpat
4. Chaty Chata Barborka: ubytování na chatě Barborka na Ovčárně pod Pradědem, Jeseníky
5. Vesmír Planckova konstanta, univerzální fyzikální konstanta
6. České hrady Hrad Bouzov, perla Moravy a střední Evropy, patřil řádu německých rytířů
7. České hrady Karlštejn, jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších českých hradů
Reklama
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist