Babí lédo v Kaskádovém průsmyku, Kaskádové pohoří

Severní část Kaskádového pohoří je bezesporu jedním z nejkrásnějších národních parků ve státě Washington. Oči turisty se zde nasytí pohledy jak na vulkány tak i drsné vrcholy nesopečného původu. Shlédnout zde lze také masivní ledovce, řadu pestrobarevných horských květin a zhruba od poloviny září se srázy hor zbarví rudými barvami podzimu.

Nejnavštěvovanější stezka v oblasti turistu pozvolna zavede lesem ke Kaskádovému průsmyku. Pro mnohé z těch stovek lidí, kteří sem každý týden zajedou na výlet, je Kaskádový průsmyk závěrečnou destinací. Stezka zde však nekončí. Právě naopak.

Kaskádový průsmyk je branou do světa velkolepých výhledů a nezapomenutelnych dobrodružství. Člověk si odtud může vyšlápnout na několikadenní trek Kaskádovým pohořím, který ho zavede do romantické horské vesničky Stehekin umístěné v údolí na břehu jezera Chelan. Tuto zapadlou vísku lze navštívit pouze po zdolání 83 kilometrové plavby lodí nebo právě touto 47 kilometrovou túrou.

Ti, kterým čas několikadenní putování nepovolí, mohou strávit víkend prozkoumáním bližšího okolí a vylézt si na některý z drsných vrcholů této oblasti. Ti, kteří přišli pouze na denní výlet, by měli alespoň pokračovat několik dalších kilometrů podél ramene Sahale, kde mohou uniknout davům a užít si krásné přírody ve větším poklidu.

Projíždíme po dálnici c. 20 a s napětím sledujeme vývoj počasí. Husté mraky objímají vrcholy hor. O tom, že krásné výhledy na Severní kaskády zůstanou dnes schovány za touto oponou není pochyb. Potrvzuji to i místní obyvatelé při rychlé zastávce v horské vesnici Marblemount, která je posledním civilizováním místem naší výpravy.

Odtud pak autem pozvolna stoupáme po kostrbaté horské cestě k začátečnímu bodu stezky. Přemýšlím nad vhodným názvem pro dnešní den. Na mysl přichází "Kletba Kaskádového průsmyku". Proč?

Při první návštěvě v spnu 2008 jsme ztěží viděli na pět kroků před sebe. Podařilo se nám vyšlapat až k ledovci Sahale… procházejíce mrazivou vrstvou mraků. A když jsme konečně dorazili k cíli, začalo na nás sněžit. S podobnými podmínkami jsme se pak setkali při návštěvě tento rok. Ledově studený vichr nás vyhnal od průsmyku dříve, něž jsme vůbec začali přemýšlet o tom, že bychom mohli ve výšlapu pokračovat.

Říká se, že do třetice všeho dobrého. A z nějakých nevysvetlitelnych důvodů, možná se někomu nahoře nad námi zželelo, po 34 kilometrech velmi kodrcavé jízdy z mračen z čistajasna vyjíždíme a výšlap tak začínáme pod nádherně modrou oblohou.

První etapu naší túry, 5.5 km s 548 metry převýšení vedoucí ke Kaskádovému průsmyku zdoláváme rychle. Odtud nás stezka vede strmějším terénem kolem odbočky do Stehekinu (bohužel jsme pouze na jednodenní výpravě), a poté nás konečně nechává vystoupit na hřbet ramene, odkud se otevírají výhledy téměř do nekonečna.

Nacházíme místo k zaslouženému odpočinku. Nevím, zda jsme více bez dechu, protože jsme za poslední kilometr a půl zdolali více než 420 metrů, nebo nám dech vzala krása zdejších hor. Dnešek nám připravil nádherné a nečekané překvapení. Zpět do civilizace rozhodně nespěcháme.

» Nejnovější články, archiv