Karpatská expedice, po hranicích I. ČSR na Zakarpatí (4) aneb jak to viděl Váňa

Zápis č. 1 (21.8., 3.50, vlak z Ivanofrankovska do Rachova)

Jedeme do hor, už to k nim není tak daleko, za hodinu vyjde slunce a hory se vynoří z temnoty. Ale než začnu psát o horách, je třeba vylíčit, jak začaly naše příhody…

Zorganizovat výpravu do Karpat není jednoduchý úkol. A proč jsem se do toho pustil? Určitě proto, že tak moc chci vidět vrchy, pocítit dech hor, pobývat v nových, dosud nenavštívených místech. Původně jsem uvažoval, že dám dohromady skupinu 5-6 lidí, ale bohužel se nakonec většina nemohla zúčastnit. Nakonec to vypadalo, že půjdeme tři: já, švagr Jarda a můj kamarád Valik.

• Předchozí část článku

Po tvrdém pracovním dni na bramborovém poli jsme s Jardou přijeli do Kyjeva. Na námi plánovaný termín odjezdu do Karpat ale nebyly jízdenky na vlak. Nicméně se ukázalo, že můžeme jet do Ivanofrankovska nejen vlakem, ale i maršrutkou. Objednali jsme tedy místa na příslušnou dobu. Když jsem pak ale zavolal Valikovi, zjistil jsem, že bohužel nemůže jet. Takže jsme byli nuceni jet jen ve dvou. Cesty zpět nebylo.

Sedím ve vlaku, přemýšlím o posledních událostech, Jarda spí, domluvili jsme se, že se budeme po dvou hodinách střídat v hlídání věcí. Za oknem se rozednívá a já se dívám, zda se již neobjeví zelené vrcholy hor.

Zápis č. 2 (21.8., 9.20, vesnický klub v Hoverle, části obce Luhy, Rachovský okres, Zakarpatí)

Konečně jsme v horách, snídáme poblíž zdejší říčky. Batohy máme sbalené, veškerý balast vyhozen, na zádech jen to, co potřebujeme. Do Rachova jsme dojeli v 8.00, v místním bufetu jsme si dali čaj. Do Luhů jsme dojeli autem, zaplatili jsme 100 hřiven. Počasí je skvělé, svítí sluníčko. Vyrážíme…

Zápis č. 3 (21.8., 18.10, hora Stoh, 1 650 m n. m., státní hranice Ukrajiny a Rumunska)

Nemohu uvěřit, že jsme se sem vyškrábali. Máme za sebou tvrdý výstup horským terénem s těžkými batohy na zádech. Ale to je drobnost ve srovnání s těmi dojmy, které máme, když dosáhneme dlouho očekávaného vrcholu, a před námi se otevřou nezapomenutelné pohledy na okolní krajinu. Počasí je kouzelné, na nebi ani mráček. Nikde nikdo, a to je dobře, neboť jsme se báli setkání s pohraničníky, protože bychom mohli mít problém. Jaké je tu ticho. Nikdy jsem si nemyslel, že někde takové ticho může být, ideální místo pro duchovní odpočinek. Nechce se odtud odejít, tak moc se mi tady líbí, nádhera. Bohužel to není možno ani fotografií, ani písmem vyjádřit, je třeba to samému prožít.

Jarda fotografuje hranečník, jeho cílem je průzkum hranice mezi Československem a Polskem od Stohu do Užockého průsmyku. Je skvělé, když má výprava určitý vědecký záměr. Slunce se kloní k západu, musíme sestupovat.

Zápis č. 4 (22.8., 8.30 tábořiště mezi Stohem a Vychidem, cca 1 350 m n. m.)

V kotlíku se vaří voda a já mám chvilku, abych pořídil krátký zápis. Včera jsme sestoupili ze Stohu a našli jsme místo na nocleh. Večer jsme poseděli u ohně, pokochali se pohledem na hvězdné nebe a šli jsme spát.

Dnes ráno Jarda brzy vstal a vydal se hledat hranečníky do míst, která jsme včera obešli traverzem. Já jsem si v té době ještě dobře zdřímnul. Teď se věnuji zápisům a Jarda balí stan; musíme vyrazit, dokud je tak skvělé počasí.

Zápis č. 5 (22.8., 17.05, hora Pop Ivan /Černá hora/, 2 028 m n. m.)

Výstup sem byl náročnější. Mysleli jsme si, že budeme na vrcholu ve tři hodiny, ovšem dorazili jsme o dost později. Na vrcholu se nachází polská observatoř budovaná na konci 30. let minulého století. Po cestě od našeho tábořiště jsme stále hledali hranečníky. Jarda dělá zápis, kde se který nachází a v jakém je stavu.

Před výstupem jsem sestoupil pro vodu do potoka, cca 300 m níže po svahu. Po cestě jsme skoro nikoho nepotkali, ale tady na vrcholu jsme potkali mnoho lidí. Ale je lepší, když jich kolem moc není. Posilníme se jídlem, Jarda mě ponouká, abych psal rychleji, protože musíme pokračovat, máme před sebou ještě dost kilometrů.

Zápis č. 6 (23.8., 8.30, tábořiště mezi Dzembronjou a Menčulem, cca 1 750 m n. m.)

Včera jsme sestoupili z Černé hory a pokračovali dále po hřebeni. Viděli jsme mnoho hranečníků. Jejich zkoumání mne velmi zaujalo. Jarda pořizuje příslušnou fotodokumentaci. Navrhl jsem naši túru přejmenovat na vědeckou expedici, návrh jsme jednomyslně odsouhlasili. Počasí se změnilo, v noci pršelo, ale ne moc. Musíme vyrazit, dokud nám nekape na hlavu.

Zápis č. 7 (23.8., 18.20, hora Hoverla, 2 061 m n. m., nejvyšší vrch Ukrajiny)

Vystoupili jsme na nejvyšší vrch Ukrajiny, na horu Hoverlu. Počasí není nejlepší, vrchol halí mlha a není toho moc vidět. Jarda stále hledá kámen, který tu stál a vyznačoval hranici. Pokračujeme ve zkoumání těch kamenů, které se zachovaly. Naše vědecká expedice probíhá dobře, některé úseky se zachovaly úplně. Zajímavé je, že se na hoře Menčul nacházejí zbytky rakouské obrany z let 1914-1918; na jejím vrcholu, ve výšce skoro 2 000 m n. m. jsme našli uměle vykopaný zdroj vody. Po cestě k Hoverle jsme viděli krásná jezera Brebeneskul a Nesamovyte, patrně ledovcového původu. Před sestupem z Hoverly určuji, kterým směrem máme pokračovat.

Zápis č. 8 (24.8., 10.20, tábořiště pod Hoverlou, cca 1 850 m n. m.)

Tak přece jsme v Den nezávislosti vystoupili na Hoverlu (na naší cestě již podruhé)! Včera jsme sestoupili a rozhodli jsme se nocovat pod vrcholem. V noci se udělalo pěkné počasí a ráno jsme se rozhodli nechat věci ve stanu a vystoupit na vrchol. Byli jsme mezi prvními, kdo v tento den na vrchol vystoupili. Byli tam jen muzikanti z Ternopolu, kteří tu organizují oslavy a prodávají suvenýry. Poseděli jsme s nimi, zahráli něco melodií, zapěli hymnu Ukrajiny. Počasí je skvělé, opět bezmračné nebe. Posnídali jsme, spočítali zbývající konzervy a zjistili jsme, že už nám jich moc nezbývá.

Zápis č. 9 (24.8., 17.30, hraniční kámen č. 8)

V horách se počasí mění rychle. Prší… Byli jsme nuceni se zastavit a postavit stan. Prší už hodinu a půl, čekáme, dokud se počasí nezlepší.

Zatáhlo se silněji, budeme tady určitě až do rána. Dnes jsme toho mnoho neušli, prodírali jsme se polomy a houštím, za den jsme ušli ne více něž 8 km. Jarda mě učí česky. Použili jsme po cestě celkem čtyři jazyky: ukrajinštinu, ruštinu, češtinu a angličtinu.

Zápis č. 10 (25.8., 7.50, hraniční kámen č. 8)

V noci se opět změnilo počasí, přestalo pršet. Vstali jsme za rozbřesku, vše je suché. Uvařili jsme čaj, posnídali, vyrážíme.

Zápis č. 11 (25.8., 14.00, hora Kukul, 1 539 m n. m.)

Prošli jsme jednoznačně nejtěžší úsek. Zabloudili jsme, mysleli jsme, že se z polomů snad nevyhrabeme.

U hranečníku č. 10 jsme potkali Poláka Mikuláše. Je horolezec. Jde hranici z opačného konce už dvanáctý den. Bylo skvělé si s ním pokecat, byl už ledaskde. Popili jsme s ním čaj, prohodili e-maily a vyrazili pak svou cestou.

Zápis č. 12 (25.8., 20.50, vlak Rachov - Kolomyja)

Naše expedice se blíží k závěru. Jak rychle těch 5 dní proletělo! Kolik dojmů! Jak mnoho jsme toho viděli! Udělal jsem pro sebe závěr: jet někam s Jardou, to není odpočinek, ale jde o stálá dobrodružství. Každý den je natolik naplněn událostmi, že do večera nezbývá sil vzít pero a zapsat co se událo. Ale nehledě na různé drobnosti, vše nám vyšlo skvěle. V Karpatech se cítíš úplně jinak. Po extrémních podmínkách se ti zachce znovu civilizace, dát si sprchu, dobře se vyspat v posteli. Jen když to vše nemáš, začínáš si toho vážit…