Kaňon Otavy, pěší turistika v České republice

Túra po přírodních krásách jižních Čech

Výhodou naší malé republiky je, že spoustu přírodních krás máme doslova za humny. Jižní Čechy nejsou výjimkou. Rozmanitost krajiny zde přímo vyzývá k jejich prozkoumání. Velmi atraktivní je okolí velkých řek Vltavy a Otavy, které za miliony let vytvořily hluboké kaňony. Projdeme se lesy kolem Vráže, jejíž perlou je nádherný zámek, a prudkými stráněmi nad Otavou doputujeme tajemnými zákoutími až k jejímu soutoku s Lomnicí.

Zázemí nám bude tvořit příjemná a plně vybavený penzion ve Staré Vráži, kde nedaleké Lázně Vráž poskytují relaxační a léčebné procedury. Kolem obce je vyznačeno několik stezek, jejichž trasy budeme na svých túrách hojně využívat.

Jezírko lásky, přírodní rezervace Čertova hora u Vráže

Od zámku - lázní začíná velmi dobře značená stezka, po které přicházíme k Jezírku lásky. Vlastně jde o dva lesní rybníčky, přičemž pravý je ten horní. To je patrné z několika starých laviček, z nichž zbylo již jen torzo.

Čtěte také: Túra kolem Křemelné zaniklými vesnicemi, turistika na Šumavě

My se u Jezírka lásky zdržíme jen krátce. Čeká nás výstup do přírodní rezervace Čertova hora u Vráže. Vstupujeme do zvláštního lesa, kde převládají mohutné buky. Mnoho z nich leží rozvaleno mezi balvany, a vypadá to, jako by je po plochém vrcholku rozhodilo stádo pekelníků.

Místu by slušela mlha nebo podobné mizerné počasí. Zatím je ale jasno a první jarní měsíc březen se již pevně ujal vlády. Díky tomu je cesta pohodová a lesy plné milostného zpěvu ptactva. Pokračujeme bučinou k vrcholu Čertova hora (528 m n. m.), kde nacházíme vrcholovou tyč. Za ním přejdeme k Výhledovému průseku a vracíme se k zámku.

Přírodní rezervace Žlíbky

U vysoké, staré vodárenské věže, která by se jistě hodila i jako rozhledna, měníme modrobílý čtvereček první naučné stezky za zelenobílý a míříme k Otavě. Vůbec nás netěší pohled na poražené staleté buky, poskládané na mnoha hromadách u cesty. Oněměle a smutně tomu z výšin přihlíží ty, co zatím tomuto krutému osudu unikly. Buky zde rostou opravdu nádherné, mnohé z nich jsou hladké a rovné jakoby vyrůstaly podle pravítka.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přecházíme koleje železniční tratě Číčenice (Ražice) - Zdice a konečně stojíme vysoko nad Otavou na vyhlídce u Kobyly. Zde se připojuje i červená TZ, tzv. Sedláčkova stezka, po které lze z Písku dojít až ke Zvíkovu a pokračovat k zámku Orlík.

Kus této cesty jsem si kdysi vyzkoušel. Překvapivě šlo o náročný vandr, protože stezka neustále klesá a stoupá roklinami přítoků Vltavy a Otavy. My dnes využijeme jen část stezky a traverzujeme ostré svahy kaňonu v přírodní rezervaci Žlíbky.

Od turistického rozcestníku Pod Starou Vráží, kde se NS vrací zpět, pokračujeme až k Jistci. Hřebínkem svahu jednoho z mnoha zdejších potůčků, ostře zakousnutých do měkkého terénu nad Otavou, prudce klesáme k vodě. Romantiku údolí podbarvuje večerní světlo mířící do zátočiny se skalnatým břehem.

Název řeky Otava je stále zahalen tajemstvím. Jisté je, že se nejedná o český název odvozený od druhé sklizně sena - otavy, ale je předslovanského původu. Nejpřijatelnějším se zdá vysvětlení pocházející z keltských jazyků. I proto, že Keltové zde žili, na rozdíl od Germánů, mnohem delší dobu (nejméně osm století). Měli tak možnost sžít se s krajinou mnohem lépe než Marobudovi Germáni.

V názvu Otavy je možné rozpoznat keltský termín áth - brod. Ve spojení s koncovkou pro vodu pak áth - ava - řeka brodů. Toto je výstižný název, protože v porovnání s Vltavou měla Otava po celém svém toku množství přirozených přechodů - brodů, přes řeku.

Jistec, kde se nyní nacházíme, je malá osada dnes sloužící především k rekreaci. Kdysi zde býval přívoz a dokonce se plánovalo i přemostění. Před zbudováním Orlické přehrady tady býval jez s mlýnem. Ten je zatopen, protože rozliv Orlické přehrady sahá po Otavě až někam ke katastrům obcí Vojníkov a Čížová.

Kolem kamenného lomu stoupáme k Novovrážskému rybníku a po žluté značce další naučné stezky se vracíme zpět do Vráže.

Večerní pohledy na zámek ve Vráži

Budova zámku ve Vráži je postavena v roce 1875 v novogotickém slohu českým šlechtickým rodem Lobkowiczů, který zde měl až do roku 1926 svou letní rezidenci. Jde o jednu z nejmladších zámeckých staveb u nás, jež sice roku 1881 vyhořela, ale na jejím místě byla postavena nová opět novogotická budova sloužící jako letní a lovecké sídlo. Tu postupně obklopil rozlehlý krajinářský park.

Roku 1906 prodal Bedřich Lobkowicz zámek Pomocnému spolku pro péči o zdraví úředníků a zřízenců v Praze, v roce 1932 byl zámek odkoupen Nemocenskou pojišťovnou soukromých úředníků a zřízenců, která jej roku 1936 přeměnila na sanatorium.

Za druhé světové války zabral sanatorium wehrmacht, kterému sloužil jako ozdravovna pro vojáky s plicními chorobami. Po osvobození byl obnoven provoz sanatoria a k lázeňským účelům slouží roku 1993 privatizované sanatorium dodnes.

Žlutou naučnou stezkou k PR Dědovické stráně a PR Výří skály u Oslova

Ráno vyrážíme již o půl deváté. Na lukách za Vráží nás vítá zpěv několika skřivánků a také chrčivý zvuk snad chřástala. Slunce se snaží zahnat chlad, který je v tuto brzkou hodinu stále patrný. Přecházíme koleje, kde právě projíždí vlak Regionova a noříme se do hloubi lesa.

Naše kroky dnes povede žlutě vyznačená stezka. Těšíme se na pěkné pohledy do skalnatých partií Otavy i na její soutok s Lomnicí. Než dojdeme k prvnímu z výhledů, který je u Rybárny, stačíme se vzájemně vylekat se srnou. Ani nevím, kdo z nás měl víc nahnáno.

Zatímco od Rybárny značená trasa pokračuje rovnou do Dědovic, zkoušíme průchodnost lesa hranou svahu řeky a zkracujeme si tak cestu k přírodní rezervaci Dědovické stráně. Nakonec se pohodlně dostaneme na lesní cestu směřující sem od Dědovic a vydáváme se dolů k ostrohu Otavy. Na naší straně je PR Dědovické stráně, na protější vidíme zase PR Výří skály u Oslova.

Wikipedie nám zvědavým poví, že PR Dědovické stráně rostou v listnatém háji na svazích vzácné a chráněné rostliny např. lilie zlatohlavá, samorostlík klasnatý, řeřišnice nedůtklivá, ostřice prstnatá, kyčelnice cibulkonosná, kyčelnice devítilistá, náprstník velkokvětý, pryšec sladký, svízel lesní, jaterník podléška, zimolez pýřitý, bika obecná, pšeníčko rozkladité, pomněnka lesní, vraní oko čtyřlisté, věsenka nachová, kokořík lékařský, kostival hlíznatý, kopretina chocholičnatá, starček německý, pryskyřník hajní aj.

Na strmých skalnatých svazích se vyskytuje řebříček vratičolistý, řeřišičník písečný, rmen barvířský, chrpa chlumní, tařice skalní, kostřava ovčí, rozchodník skalní, rozchodník velký, osladič obecný, tolita lékařská, divizna knotovkovitá, jetel alpínský, dobromysl obecná a další. Docela pestrý výkvět bylinek.

PR Výří skály u Oslova svůj název získala díky zdejšímu hnízdění největší sovy obývající Česko - výra velkého. Ze stejného důvodu je tato lokalita součástí ptačí oblasti Údolí Otavy a Vltavy. Kromě již zmíněné sovy se v oblasti vyskytuje ještě několik dalších zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Sami dobře vidíme, že na druhém břehu převládá borovice, což je rozdíl od PR Dědovické stráně.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

V bylinném patře roste zimostrázek nízký na horní hraně prudkých svahů, tařice skalní na skalách, bika hajní, čilimníkovec černající, česnek šerý, jestřábník bledý, jetel alpínský, kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), kručinka barvířská (Genista tinctoria), osladič obecný, řeřišník písečný, řimbaba chocholičnatá, sleziník červený, smolnička obecná, tolita lékařská, či válečka prapořitá.

Je velmi zajímavé jak rozdílné stromové a bylinné patro zde je u tak blízkých, vlastně sousedních rezervací. Tomu přispívá především jejich poloha na opačných březích Otavy.

Nízká hladina vody umožňuje projít se kolem řeky a různě měnit kompozici fotek vysokých a dobře osvětlených Výřích skal. Uvažujeme o tom, že budeme pokračovat podle břehu, to ale znemožní strmé skály sahající až do řeky, které vidíme v dáli. Jediná rozumná cesta vede nahoru do Dědovic. Cestou nacházíme jasně modrá kvítka jaterníku podléšky, a tak měním objektiv za makro a plazím se pár minut po lese.

Na soutoku Otavy s Lomnicí

Za Dědovicemi nás značka NS tlačí k Vyhlídkové strouze. Chvilku se u našich hlav točí menší vír, tentokrát ten s měkkým i, který s sebou bere uschlé dubové listí. Za strouhou se krátce zamotáme svahem a dojdeme k místu zvanému Křivice.

Nejdříve nás zarazí přebarvená značka, a hned poté divné a nevlídné místo vysoko nad řekou, s nenápadným chatrným přístřeškem. Podivná malá planina je částečně ohrazená plotem. Kolem se povalují zbytky dvou mrtvých, zapáchajících ovcí, opodál někdo škubal husu. Vzduch jako by byl zamořen nemocí. Ponurost plácku umocňuje i několik uschlých mladých doubků. Bez řečí mizíme pryč, co nejrychleji a nejdál z dosahu silné negativní energie, kterou jasně cítíme.

Teprve když dorazíme na modrou turistickou značku, spadne z nás úzkost a na vše rychle zapomínáme. Čeká nás vratký sestup k soutoku Otavy s Lomnicí. Dolní prudší úsek dokonce po schodech, které vedou ke kamennému molu a na skály ostrohu. Vzhledem k vzedmuté hladině Orlickou přehradou jde o místo impozantní.

Zatopením části širokého kaňonu se i z malé Lomnice stala mohutná řeka. Po okolních stráních jsou jako orlí hnízda rozmístěny jednotlivě chatky dotvářející zvláštní klidnou kulisu pobřeží. Ani se nám odsud nechce odejít.

Cesta zpět do Vráže již nijak dramatická není. Jdeme hezkým bukovým lesem k hájovně Doupata, dál skrze oboru Dědovice, v níž strnule stojí kůň.

Chůze po asfaltu je vždycky protivná, proto jsme rádi, když konečně přijdeme na dohled k hájovně u Novovrážského rybníka. Tady můžu fotit romantiku - sněženky a další jarní květy vyrůstající přímo pod lopatou zaparkovaného bagru. Pak už jen vyplašíme hejno divokých kachen a po hrázi rybníku dojdeme na Novou a Starou Vráž.

Další související články: