Kanadský medvědí trek neboli Juan de Fuca Trail

Medvědí trek v Kanadě

Zavřete oči a na chvilku se zasněte. Slyšíte hukot moře. Vlny s neúnavnou pravidelností naráží do tmavošedých útesů. Cítíte sladkou vůni pryskyřice z prastarých mohutných cedrů, do kterých se opírá polední slunce. Osvěžení přináší mírný větřík prosolený vodními parami. Jinak je ticho a klid. A do toho všeho občas zapíská kosatka …

Tak to je Vancouver Island, jihozápadní cíp Kanady, který patří k vyhledávaným místům dobrodruhů a milovníků přírody z celého světa. Z Vancouveru se sem dostanete trajektem za hodinu a půl. Turistickým centrem ostrova je romantické město Victoria, které je zároveň hlavním městem Britské Kolumbie a sídlem vlády. Politici tu mají pro svou práci velmi příznivé podmínky.

Atmosféra města je oproti rušnému Vancouveru velice poklidná a uvolněná. Spousta golfových hřišť, malebných hospůdek a všudypřítomné rozkvetlé květiny, kterým přeje zdejší mírné podnebí s dostatkem vláhy i slunce. Pokud chcete uvidět záplavu krásných květin a motýlů, navštivte Butchard a Butterfly Gardens. Jestliže však hledáte dobrodružství a toužíte se na chvíli vymanit ze spárů všudypřítomné civilizace, vydejte se s námi na Juan de Fuca Trail – cestu divočinou, která je esencí původní čisté přírody.

Juan de Fuca Trail

Tato trasa je vzdálená 70 kilometrů od Victorie na západ a navazuje na mnohem známější West Coast Trail, na který však potřebujete rezervaci až půl roku dopředu a rezervační poplatek 70 kanadských dolarů. Juan de Fuca Trail je dlouhý 47 kilometrů a obvykle se jde po menších úsecích až pět dní a žádný poplatek tu nepotřebujete. Počet lidí ve skupině je omezen na maximálně 10 osob.

Každé ráno v šest vyjíždí z nádraží ve Victorii roztomilý, mírně předpotopní autobus. Jede na West Coast Trail a zastaví vám, kde potřebujete. Odpoledne ve čtyři jede zase zpátky. Ráno proto vstáváme brzy a opouštíme svérázný hostel ve Victorii. Po cestě se ještě zastavujeme na ranní kávu, kterou si bereme do ruky a spěcháme na nádraží.

Autobusem jede asi deset dalších mladých lidí, všichni na West Coast Trail. Před sebou máme pouhé tři dny, proto vystupujeme sami u Sombrio Beach a kráčíme ještě dva kilometry k pobřeží. Od této chvíle jsme odkázáni jen sami na sebe.

Juan de Fuca Trail se nazývá podle jednoho řeckého lodivoda, který ve zdejších vodách zahynul v roce 1592. Vlastním jménem Apostolos Valerianos, přezdívaný Juan de Fuca byl Španěly pověřen, aby objevil průliv mezi Pacifikem a Atlantikem od Mexika na sever. Výprava sice skončila neúspěchem, jeho jméno však v této oblasti žije dál.

Žádná civilizace

Po celé trase není žádná civilizace, tedy ani pitná voda, odpadkové koše nebo signál na mobilním telefonu. Protíná ji však spousta malých průzračných potůčků, ze kterých je možné pít. Kvůli bakteriím je však lépe vodu převařit. Kanaďané vodu nepřevařují, ale nosí si s sebou pumpičky s filtrem nebo speciální přístrojek na baterie se solí, který vodu vyčistí během dvou minut.

Juan de Fuca Trail vede podél mořského pobřeží většinou lesem, někdy po pláži a místy po dřevěných žebříkách nebo visutých mostech. Pláž odděluje od lesa často i několikametrový skalní útes, který bez lezeckého vybavení nelze překonat. Je proto třeba dívat se po oranžových balóncích pověšených na stromech, které označují únikovou cestu z pláže v době přílivu. Hladina vody tu totiž při přílivu stoupá až o tři metry, takže moře obvykle spolkne celou pláž a s ní všechno, co se na ní nachází. Zůstat na pláži bez úniku v době přílivu může být dost nepříjemné!

Les připomíná amazonský prales

Cesta lesem, který spíš připomíná amazonský prales, je občas velmi bahnitá. Pořádné pohory jsou proto zapotřebí. Lesy jsou domovem mnoha ptáků a zvířat, z nichž některá mohou být člověku nebezpečná. Je to medvěd černý a také puma, která je aktivní především v noci. Každý rok přináší místní tisk zprávu o jednom či dvěma napadeních člověka pumou. Setkání s těmito zvířaty můžete zabránit prevencí – dělat dostatečný hluk na cestě, aby zvíře stihlo utéci a nebylo překvapeno, a také nikde nenechávat jídlo a odpadky bez dozoru.

V lese rostou známé obří i několikasetleté cedry s mohutnými kmeny. Dřevo se v této oblasti netěží, a tak jsou padlé stromy nezřídka využity jako chodníky pro stezku. Pokud leží ve svahu, jsou z nich vyřezány široké a pohodlné schody. Přesličky a kapradiny jsou často vyšší než dospělý muž, proto vytváří až magickou atmosféru pravěkého světa.

První den pochodu

První den jdeme méně náročný úsek trasy asi deset kilometrů. Počasí je krásné a jasné, od moře vane příjemný svěží větřík. Máme štěstí, protože obvykle tu hodně prší a duje studený silný vítr. Terén je zpočátku hodně členitý, spousta bahna, žebříky a visutý most. Zbytek cesty je méně náročný, baťohy se nám přesto zdají pořádně těžké.

Odpoledne přicházíme do Chin Beach, kde na krytém místě pod borovicí stavíme stan. Vedle nás si postavili stan manželé ve středních letech, kteří měli veškeré vybavení naprosto dokonalé - superlehké a nepromokavé oblečení i boty, předvařené a vysušené jídlo, přístroj na čištění vody… Proto je docela pobavilo, když jsme jim řekli, že chceme převařit vodu. Z baťohu jsme pak vyndali konzervu a to už nevěřili vlastním očím. Jak můžeme nést něco tak těžkého? Nad naší nezkušeností jen kroutili hlavami. Zvláštní bylo, že když jsme si pak potěžkali jejich batohy, o moc lehčí než ty naše nebyly.

Ochrana před medvědy

Potraviny věšíme na noc v nepromokavém pytli na větev stromu aspoň čtyři metry nad zem kvůli medvědům, kteří jsou v této oblasti početní. Náš pytel přesto v noci něco prokouslo, nejspíš se k němu dostala nějaká veverka nebo myš.

Odpadky neseme s sebou zabalené v pytlích, aby nebyly cítit. Medvědi totiž mají velmi jemný čich, takže pokud byste cokoli vyhodili nebo zahrabali, jistě by to našli. Krmit medvědy, byť i nechtěně, se nevyplácí. Jakmile se jednou medvěd naučí jíst lidské jídlo, už tomu nikdy neodvykne. Stane se pro něho drogou a ve snaze získat ji může jednat i agresivně.

Je proto dobré předem uvážit, jaké potraviny si vezmete, aby byly co nejlehčí a aby následných odpadků bylo co nejméně. Za celý náš pobyt v Kanadě jsem neviděla jediný odhozený papír nebo plechovku. Lidé této země jsou velmi uvědomělí co se týče ochrany přírody a životního prostředí. Snaží se své nádherné přírodní bohatství chránit jak jen to jde a nijak ho nepoškozovat.

Kempy po celé trase tvoří jen pár plochých míst na pláži nebo v lese a jeden nebo dva suché záchody. Místa pro stany bývají obehnána hradbou z naplavených dřev, aby byla chráněna před větrem od moře, který tu vane prakticky neustále.

Pláže jsou obvykle pokryté kameny, které jsou mořem obroušeny na dokonale vejčitých útvarů. Místy se však nachází i jemný tmavý písek, který se za slunečního svitu natolik rozpálí, že chůze po něm bosky může připomínat přechod přes žhavé uhlíky. Moře je však velmi chladné a plné řas, na koupání rozhodně ideální není.

Druhýden a Medvědí pláž

Druhý den jdeme nejnáročnější úsek z celé trasy, kterému se říká "úsek jedenácti kopců". Tento název plně vystihuje charakter cesty, která je sice pouze 12 kilometrů dlouhá, avšak kousek roviny byste na ní hledali marně. Strmé svahy zpestřují dřevěné žebříky, mokré a hluboké bažiny, místa zarostlá neprostupnými křovinami a překonávání nejméně jedenácti potůčků a říček. K tomu všemu ještě nesete těžký batoh na zádech, je vám horko a ještě je třeba nahlas mluvit nebo zpívat, abyste odradili medvědy a pumy.

Tento úsek cesty z Chin Beach do Bear Beach nám zabral sedm hodin. Potkali jsme pouze dva lidi, kteří nám řekli: "Deset minut odtud jsme viděli mládě medvěda, tak si dejte pozor. Hodně štěstí!" Začali jsme proto zpívat ještě hlasitěji, protože kde je mládě, je také matka připravená k okamžitému útoku. Žádný medvěd se naštěstí neobjevil.

K večeru jsme přišli na pláž s výmluvným názvem Bear Beach. Údajně se tak jmenuje proto, že je na ní často vidět po ránu medvědy, jak sbírají naplavené plody moře z posledního přílivu. My jsme tu však žádného medvěda neviděli. Místní medvědi jsou prý ještě hodně plaší a z lidí mají respekt, proto nebývají tak nebezpeční jako ti, kteří si zvyknou na lidskou přítomnost a lidské jídlo. Zdejší kraj je zatím lidmi téměř nedotčen a těch, kteří chtějí jít tudy pěšky s těžkým batohem na zádech opravdu moc není.

Den třetí

Poslední den nás čeká již snadnější úsek do China Beach, asi 11 km. Po včerejší náročné túře snad není kousek těla, který by nebolel, proto i tento úsek nám připadá poměrně náročný. Vstáváme pozdě, a tak do China Beach přicházíme až večer. Po cestě jsme uslyšeli zvláštní pískání a pak se na moři objevila kosatka. Velryby a kosatky tudy občas táhnou za potravou. Za jejich pozorováním se vydávají četné lodní výpravy a pokud máte štěstí, uvidíte je i z pobřeží. Pohled to byl opravdu nezapomenutelný.

Pláž v China Beach je nádherně písčitá, a tak jsme neodolali a vykoupali se v moři, abychom ulevili unaveným nohám. Kvůli jeho teplotě jsme však vydrželi pouze několik sekund. Asi dva kilometry odtud je již obvyklý kemp, tedy s pitnou vodou a odpadkovými koši. Najednou nám něco tak obyčejného připadá jako luxus! Přespáváme a ráno se vydáváme stopem zpět do Victorie. Původně jsme tyto tři dny chtěli strávit lenošivým odpočinkem někde na pláži. Trocha námahy a odříkání za velký kus dobrodružství určitě stála. Na kouzelný Juan de Fuca Trail nikdy nezapomeneme!

Info

• Rozloha: 9 970 610 km²
• Počet obyvatel: 31,7 mil.
• Státní zřízení: Parlamentní monarchie, nejvyšší hlavou je britská královna
• Hlavní město: Ottawa
• Úřední jazyk: angličtina, francouzština
• Nejvyšší hora: 5 951 m
• Nejdelší řeka: Mackenzie-Athabasca 4 240 km
• Největší jezero: Hořejší (část) 83 270 km²