Hřebenovka v oblacích aneb přes Chleb na Poludňový grúň, skvělá túra na Malé Fatře

Na hřebeni Malé Fatry jsem byl v tomto roce již potřetí. Každá z návštěv byla nezapomenutelná, ale ta poslední se vydařila obzvláště. Měli jsme možnost užít si chodníků v oblacích během neopakovatelné inverze. Ve Vysokých Tatrách na Svinici v tento den pršelo, my si ale užili laskavého sluníčka …

Na odpolední výlet jsme se vydali ze Snilovského sedla. Vím, já vím, horalé služeb lanovky nevyužívají. Když nám ale zbylo několik soutěžních nevyzvednutých volných voucherů na lístky na lanovku, času bylo poměrně málo, neboť jsme mířili do Západních Tater a navíc jsme si chtěli užít skutečně luxusního počasí s neopakovatelnými výhledy. A také jsem chtěl nafotit pár snímků, o které se s vámi nyní mohu podělit.

Z mlhavé Terchové vyjíždíme do sluncem zalitého závěru doliny Vrátna k Chatě Vrátna. Redakční přibližovadlo necháváme na odstavném parkovišti a já jdu vyzvednout volné jízdenky. Příjemná slečna v kase se na mě culí a říká: "Vy ste sa dnes snad všetci dohovorili…" a pokračuje, že z Trekingu tam ten den již řada lidi lístky vyzvedávala. Takže jsme se s našimi čtenáři asi někde na malofatranském hřebeni předháněli. Bodejť by ne, když bylo tak krásně.

Ze Snilovského sedla pokračujeme k východu na rozložitý a plochý vápencový vrchol Chleb (1 646 m). Kousek pod námi se choulí Chata pod Chlebom, z jejíhož komína stoupá kouř. Asi je již v noci skutečně chladno. Na východě vykukuje vrcholek Velkého Choče (1 611 m) a ještě dále se vlní hřebeny Západních Tater.

Na jihovýchodě jsou vidět některé vrcholky Nízkých Tater a na jihu nadvládu přebírají oblé hřebeny Velké Fatry. No a na západě dominuje nejvyšší vrchol Malé Fatry Veľký Rozsutec (1 709 m). Severozápad a severní obzor pak patří vrcholům Kraviarske (1 361 m) a Baraniarky (1 270 m). Zapomenout nesmím ani na Babí horu (1 725 m), nejvyšší horu Beskyd. Vše ostatní tone v moři inverzní oblačnosti. Nádhera.

Přes sedlo za Hromovým (1 550 m) a Hromové (1 636 m) pokračujeme severním směrem. Jako na filmovém plátně před námi postupně defilují vrcholy jako Žobrák (1 308 m), mohutný a tvarově zcela nezaměnitelný Stoh (1 607 m) a zejména Veľký Rozsutec (1 611 m), který se stydlivě halí do mlh ukazujíc jen vrcholová skaliska. Skutečně nádherné.

Bohužel ani čip mého digitálního fotoaparátu nedokáže tu krásu věrně reprodukovat … Reálná atmosféra byla ještě fantastičtější než ta, kterou zachytily následující snímky. To se již rozplýváme nad čarokrásnými rozhledy z hřebene vrcholu Steny (1 572 m). Vrchol Poludňového grúně (1 460 m) již máme na doslova dosah ruky.

Cesta je až na chladný vítr pohodová, stoupání nevýrazná. Radost mi kalí jen promrzlý chodník, který se pod dotekem hřejivých slunečních paprsků mění v mazlavý pruh, ve kterém každý krok zanechává znatelné stopy. Doufám, že se z toho příroda dokáže rychle vzpamatovat.

Konečně Poludňový grúň a rozcestí, ze kterého se chceme spustit k Chatě na Grúni (970 m). Jedinou vadou na kráse je ten šílený padák, která nás čeká. Za sucha je to v pohodě, ale nyní v rozmoklém terénu je to skutečná delikatesa. Naposledy zamáváme rozložitému Stohu, ten si necháme na příště. S Rozsutcem, jenž již není takovým stydlínem vystoupivším z hávu mlh se neloučíme, neboť nás jeho silueta bude věrně provázet až k chatě.

Konečně máme sestup šťastně za sebou. Bez pádů a šrámů. Ale bylo to o chlup. Raději tudy stoupat a funět nahoru než se klouzat dolů. Po pravici se objevuje vykácený pás lesa, jenž ustoupil sjezdovce. Co na to říkají zástupci Národního parku Malá Fatra (NAPAMF) nevím, snad budu po dokončení jiného článku, jenž mám již pár dní rozvrtán, chytřejší.

Na Chatě na Grúni si dáme dobrou gulášovku a čepovanou kofolu a náš krátký okruh ukončíme sestupem po širokém lesním chodníku nazpět do Vrátne. S využitím lanovky jsme v pohodovém tempu a při častém fotografování zvládli celý okruh asi za čtyři hodiny. Popsaná trasa je tak vhodná pro případ, že nemáte dostatek času či jen Malou Fatrou projíždíte a nechcete celý den trávit pouze na cestě …