Výstup na horu Grimming (2 351 m), trek v rakouských Alpách

Grimming, podzimní túra na nejmohutnější osamoceně stojící horu v pohoří Dachstein

Mohutný vápencový masív Grimmingu, jehož zubatý hřeben se tyčí až do výšky 2 351 metrů a převyšuje o celých 1 700 metrů rozlehlé údolí řeky Enns, je považován za nejmohutnější osamoceně stojící horu Evropy. Strmé vápencové stěny ještě zvyšují pocit nedostupnosti a není divu, že byl Grimming dlouho považován za nejvyšší horu celého Štýrska.

Grimming se nachází východně od masívu Dachsteinu a od jeho východního okraje (Kemetgebirge) ho odděluje hluboce zařízlá soutěska Salzaschlucht. Po geologické stránce ho tvoří tvrdé a odolné dachsteinské vápence, kterým vděčí za svůj charakteristický vzhled i za dosud ne zcela probádaný krasový systém ve svém nitru.

Výstup na Grimming je opravdu náročnou horskou túrou, nejen kvůli hůře schůdnému terénu, ale především díky nevšednímu převýšení 1 700 metrů, které se musí zdolat nejen cestou nahoru, ale i dolů, a to je na jeden den docela slušná porce. Proto někteří návštěvníci spojují výstup s bivakem na vrcholu hory. K tomuto účelu slouží malá budka na krasové planině pod vrcholem, která také může posloužit jako útočiště před nepohodou.

Čtěte také: Predigstuhl, výstup na skalní kazatelnu v srdci Schladmingských Taur

Nejčastěji se na Grimming stoupá od severu z malé osady Kulm, která leží těsně při úpatí hory jihozápadně od známého lyžařského střediska Tauplitz. Tato trasa je popisována jako nejschůdnější a její převýšení je také o něco menší (asi 1 350 výškových metrů), doba výstupu se odhaduje na 6,5 hodiny.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Další variantou je výstup od jihu z údolí řeky Enns. Volíme tuto možnost a auto necháváme zaparkované v malé obci Niederstuttern (649 m), která leží přímo na hlavní silnici B320. Začíná tu značená cesta, která nás po asi hodině chůze dovede k turistické chatě Grimminghütte. Sledujeme lesní štěrkovou cestu a zvolna nabíráme výšku. Později odbočíme na pěšinu a hustým smíšeným lesem přicházíme k chatě Grimminghütte (966 m n. m.).

Jelikož jsme vyrazili brzy ráno, je tu ještě klid. Nevadí, zastavíme se tu při zpáteční cestě. Pokračujeme tedy dál temným bukovým lesem. Postupně přicházíme nad hranici lesa a otvírá se nám pohled do skalnatého karu. Kamenitá stezka míří k velkému balvanu, na kterém jsou barvou vyznačené červené šipky. Vlevo odbočuje cesta č. 682, která traverzuje pod vlastními skalními srázy Grimmingu a vrací se zase do údolí Enns.

Naše trasa č. 681 odbočuje vpravo, rychle nabírá výšku a stoupá klikatě strmými suťovými svahy. Na řadu přichází dokonce železný žebřík, kterým lze snadno překonat strmý skalní stupeň. Po asi 45 minutách jsme konečně vystoupali k jeskynnímu portálu, u kterého vytéká malý krasový pramen vody (Grimmingbründl). Doplňujeme si upité zásoby vody, protože toto je opravdu poslední voda cestou nahoru. Slunce se opírá do jižních stěn Grimmingu a začíná nám být horko. Prohlížíme si návštěvní knihu ve schránce nad pramenem, mezi spoustou zápisů se najdou i nějaké české a slovenské.

Pokračujeme karem až k dalšímu rozcestí. Vlevo odbočuje náročnější varianta výstupu na Grimming, tzv. Südostgrat. Jelikož v minulých dnech napadl první podzimní sníh a nahoře teprve začíná odtávat, neriskujeme uklouznutí a raději volíme klasickou výstupovou cestu přes Multereck. Tento 2 176 metrů vysoký, nejvýchodněji položený vrchol celého hřebene Grimmingu je fantastickou vyhlídkou. Než se ale dostaneme až na jeho vrcholek, musíme zdolat strmé suťoviště a bezpočet skalních stupňů. Pro větší bezpečnost jsou na některých úsecích natažená kovová lana. Značení je výborné, takže se dobře orientujeme, i když jsou značky místy zapadané čerstvým sněhem.

Konečně jsme nahoře na hřebeni a užíváme si neuvěřitelný výhled, kterým je celý Grimming proslulý. Usadili jsme se poblíž stožáru automatické meteorologické stanice a odpočíváme. Vpravo od nás se táhne za údolím Ennstal nekonečně dlouhý hřeben Nízkých Taur, na opačné straně se blyští náhorní plošina pohoří Totes Gebirge.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po nezbytné fotopauze pokračujeme po náhorní plošině vstříc vrcholovému kříži na nejvyšším vrcholku Grimmingu. Sledujeme hřeben, střídavě klesáme a stoupáme silně zkrasovělým terénem a cestu nám trochu komplikuje i hluboký sníh. Naštěstí nám cestu už někdo prošlápl, a tak se nám daří zvládnout i tento asi 1,5 km dlouhý úsek bez zbytečného bloudění a hledání sněhem zapadaných značek. Jinak je cesta značená i kamennými mužíky a místy i tyčovým značením.

Vrchol Grimminngu zdobí velký kovový kříž s kovovou schránkou. Zapisujeme se do vrcholové knihy a nemůžeme se nabažit naprosto úchvatného pohledu na čerstvě zasněžený Dachstein. Nádherné panorama pokračuje jiskřivě bílým hřebenem Vysokých a Nízkých Taur, kruhový výhled uzavírá horské pásmo Mrtvých hor (Totes Gebirge), které odtud přehlédneme celé od Loseru až po Grosser Priel. Máme za sebou náročný výstup, ale únava je rázem pryč. Jdeme se tedy ještě podívat k bivakovací chatce (Toni Adam - Dr. Obersteiner- Biwak). Stojí na krasové plošině severozápadně od vrcholku poblíž výstupové trasy č. 683. Může poskytnout útočiště až čtyřem osobám.

Sestupujeme stejnou trasou, jakou jsme přišli. Cesta nahoru nám trvala asi šest hodin čistého času, dolů to snad půjde rychleji, ale spěchat se ve zdejším skalnatém terénu moc nedá. Velkou výhodou sestupu z Grimmingu je ale skutečnost, že se můžeme neustále rozhlížet po okolní krajině a mít přitom pocit, jako bychom seděli v letadle.

Dokonalou tečku za dnešní túrou udělalo výborně vychlazené pivo a polévka na chatě Grimminghütte. Vládla tu skvělá atmosféra, veselý personál nám nabídl i přenocování, bohužel nás ale čeká ještě dlouhá cesta domů a musíme se rozloučit. Je jasné, že určitě ne na dlouho. Vždyť zdejší krajina má podmanivé kouzlo.

Grimming, mapa