Túra na horu Pizzo d'Intermesoli (2 635 m) v Gran Sasso d'Italia

3denní trek v Apeninách s výstupy na nejvyšší vrcholy (3)

První den Pizzo Cefalone (2 533 m), včera Monte Corvo (2 623 m) a dnes máme spadeno na nejkrásnější a také na nejvyšší z plánovaných vrcholů - Pizzo d'Intermesoli (2 635 m). Hora je to fotogenická za všech stran. Již její první přivítání od horské chaty Abruzzi bylo skutečně impozantní.

Ráno musíme od salaše nazpět do sedla. Jako včera při výstupu na Monte Corvo. Předpověď stále sice hlásí špatné počasí s deštěm. Předpověď sedí zcela přesně. Je nějak. Jediné co nesedí je datum. Pršet začne až po našem odjezdu z Itálie…

Se včerejším sestupem od salaše a následným návratem a s dnešním výstupem nazpět do sedla jsme si dali navíc zbytečných 1 500 výškových metrů. Kolegové se chtěli v obavě před deštěm vrátit pod střechu s tím, že nemají stan. Proto jsem překvapen když večer zjistím, že stan mají. Že by měli až takovou hrůzu před nočním deštěm a bouřkou?

Přechod přes Valle Venacquaro

Počasí je ráno pěkné, ale již během výstupu se obloha kaboní a okolní vrcholy se skrývají za cáry mraků. Brzy se přidává ledový vítr. Pravé horské počasí… Opět stojíme v sedle. Podle jedné mapy vede sestupová cesta až za vrškem Cima Falasca (2 300 m), podle druhé vede jedna z cest dolů i z našeho sedla. Ježe není jasné kudy.

Čtěte také: Minulá část článku 3denní trek v Apeninách s výstupy na nejvyšší vrcholy

Zprvu váháme, ale nakonec se spouštíme do hlubokého travnatého žlabu. Přímo dolů ze sedla pod Monte Corvo. Mám strach, aby se za hranou neobjevil nějaký skalní práh. Ale což, však se zbytečným stoupáním již máme nějakou praxi… Nakonec se ukazuje, že cesta je schůdná v pohodě. Dokonce se vzápětí ukazuje z vyústění travnatého kotle vlevo ubíhající chodník. Vcelku dobře patrný, byť je zřejmé, že příliš používá není.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Dno doliny Venacquaro je již na dohled, dokonce začíná prosvítat sluníčko. A na to vše se stoickým klidem shlíží z vysokého skaliska kamzík, který se přišel podívat na čtveřici šílenců s naloženými batohy. Mraky se převalují sem a tam, přetahují se s modrou oblohou. Stále není jasné, kdo tuto přetahovanou vyhraje. Přesto shazuji bágl se slovy, že si na modrou oblohu počkám. Přece nemohu odejít bez nafocených panoramat z této krásné doliny.

Nakonec vítězí sluníčko a modrá obloha. A rozhodně nelituji, že jsem si na výhledy počkal. Okolní hřebeny a vrcholy jsou opravdu nádherné. Hodně mi to připomíná jedno z krásných údolí v bulharském pohoří Rila. Kolem spousta květů, na dně doliny nám společnost dělá stádo koní, která se tady volně popásá.

Vody mám dost, dobírat nebudu. Vždyť nás čeká další táhlé stoupání. A ve vedlejším údolí voda být přece musí, vždyť v mapě jsou kresleny nějaké staré salaše. A salaše bez vody přece nebudou. A co, vždyť zatím v každém z navštívených údolí voda byla. Pár fotek koní, ohlédnutí se za horou Monte Corvo a vzhůru do dalšího sedla. Čeká nás stoupání pod horu Intermesoli (2 635 m).

Okolní hory jsou opravdu krásné. Bělostné skalní štíty a hřebeny a k tomu modrá obloha se zeleným kobercem trav a kvítí pod nohama. Stoupání je vcelku mírné, výškové metry rychle přibývají. Tedy až do doby, než se objeví lány dalších kytek. Musí se počkat na správné světlo…

Nad "plantážemi" alpinek se objevuje dlouhatánský pás škrapů, opravdu fotogenické škrapové pole. Ta vyprázdněnost vápence je opravdu vysoká. Jaké tady asi musí být podzemí. Budu se muset podívat po návratu na internet, jak je to s jeskyněmi na Gran Sassu. V mapě nemám ani ťuk.

Pizzo d'Intermesoli

Závěr stoupání je ale nekonečné. A docela prudký. Ještě že se objevují ty nádherné okolní vršky. Pod sedlem shazuji bágl a dávám svačinu. Tedy spíše snídani. Ještě jsem se ke žvanci dnes nedostal a to máme nastoupáno kolem dalších 1 200 výškových metrů. Láďa a Ingrid jsou již v polovině kopce, který se ale zčásti stále halí do mraků. Kuš, to je ještě flák cesty.

Nechávám bágl na velkém plochém kameni a jdu nalehko. Jen s foťákem. Však kdo by se s tím batohem odsud tahal. Navíc široko daleko nikoho cizího není… Z dálky se Intermesoli jevilo jako krásný kopec, zblízka se jeví o poznání hůře. Jako nekonečná halda vápencové kamenné drtě. A také že jo, šutry ujíždějí pod nohama od samého počátku stoupání.

Následují skalky, kamenná drť a výživná skalní "branka" s další drtí. Tak na sestup se opravdu vůbec netěším, z tohoto pohledu je Intermesoli opravdu nejhnusnější kopec, na který jsme se na Gran Sassu zatím dostali. A již je tady vršek se soškou Madony. Z mraků na východě vykukuje Corno Grande, nejvyšší hora na Gran Sassu i v celých Apeninách, na severu se ukazuje Vetta Settentrionale d'Intermesoli (2 483 m). I na ní vede chodník, ale v té suti se tam nikomu nechce…

Sestup z Pizzo d'Intermesoli byl sice výživný, ale přežili jsme jej všichni bez úhony. Vícekrát na vršek ale opravdu nemusím, již se těším na krásné zelené louky níže. Chodník vedoucí do dalšího údolí je jasný, proto se dávám brzy na sestup. Hlavně pro vodu, která mi došla. Na kolegy počkám až u vody…

Valle del Rio Arno

Po širokém chodníku sestupuji na dno doliny Rio Arno. Dokonce se objevuje turistická značka, svislý žlutý pruh lemovaný dvěma pruhy červenými. Kolem spousta kytek, na dně doliny vyhlížím koně. Ale stále marně. Kde jsou? Vždyť nějaké by již muselo být vidět.

Brzy je ale vidět, že ani koně, ale ani voda v této dolině vidět nebudou. Jazyk se mi lepí na patro. Království za koně. Eh, za vodu… Naštěstí se opět zatahuje a tím pádem ochlazuje. Objevují se salaše, které byly v mapě zakresleny. Ta slibovaná voda ale opravdu nikde. A to nás ještě čeká nekonečné stoupání do sedla pod Pizzo Cefalone…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přestože dolina již svým názvem slibovala vodu, tak zatím jako jediná je bez vody. Ta je až úplně dole u vodopádů Le Cascate. To ovšem zjišťuji až poslední den během závěrečné túry na Gran Sassu.

Do sedla se chodník opravdu táhne. Navíc se objevují další chodníky. Hotová změť. A do toho ten chaos v mapách. Nakonec se ale bez problémů dostáváme do úzkého skalního sedla a na traverzový chodník, který vede až na Campo Imperatore, kde nás čeká auto. A pak sešup na "naší" chatu" s pěknou verandou, krásný západ Slunce, focení hvězdné oblohy a nakonec i bublinkové peňolo. Za tento krásný, ale poměrně náročný trek si jej opravdu zasloužíme.

• Délka trasy: 19 km
• Převýšení: 2 000 m
• Celkem: 52 km / 4 600 m

Gran Sasso d'Italia a Pizzo d'Intermesoli, turistická mapa

Gran Sasso d´Italia a výstup na Pizzo Cefalone, 3denní…

Gran Sasso d´Italia. Nádherné vápencové pohoří, nejvyšší pohoří v Apeninách. Gran Sasso se zvedá nad známým městečkem…

Cesta SNP: Devín - Dukla - Nová Sedlica (11)

Ráno vstávam spolu so slnkom. Rozlepujem oči a prvé čo uzriem je asi 30 slimákov nalezených medzi obe vrstvy…

Corno Grande neboli Velký roh, túra na nejvyšší horu v Apeninách…

Hora Corno Grande (2 912 m, v některých mapách 2 914 m) je nejvyšší horou celých Apenin. Corno Grande…

Góry Bialskie: Neznámé sudetské pohoří v sedle kola

Jezdit na dovolenou na přelomu května a června je skvělé. Počasí přiměřené, v horách ani živáčka. Dokonce…