Gran Sasso d´Italia, na zkušené v Apeninách

Gran Sasso d´Italia - Velká italská skála je nejvyšší částí rozsáhlého horského sytému Apenin. Nachází se severně od historického města L´ Aquila ve střední Itálii. Gran Sasso dosahuje vrcholem Corno Grande výšky 2 912 m. Jen tak pro srovnání Corno Grande svou výškou překračuje výšku tatranského Gerlachovského štítu o rovných 257 m… Tedy žádný trpaslík.

V plánu jsme měli výstup na Monte Corvo (2 630 m), Corno Grande (2 912 m) a po pěkné via ferratě i Corno Piccolo (2 665 m) od Rifugio Franchetti (2 433 m). Po návštěvě Monti Sibillini, ze kterých nás doslova sfouklo špatné počasí a velké množství sněhu mi bylo jasné, že stanovený plán je nereálný, polovina května není pro návštěvu této oblasti vhodná. Avšak podívat se do této oblasti a seznámit se s jejím charakterem pro příští návštěvu není vůbec špatné.

Po přesunu z Monti Sibillini kolem jezera Lago di Campotosto k jezeru Lago di Provvidenza, která je vlastně jednou z nádrží přečerpávací vodní elektrárny parkujeme na malém parkovišti u malé hráze a balíme věci na tři dny. Dále přes hráz do údolí se autem pokračovat nedá, cesta je ve velice špatném stavu a na jednom místě je díky odtrhu zcela neprůjezdná (náhradní objížďka je uzavřena závorou). Po povlovně stoupající lesní cestě se dostáváme ke kapličce a tábořišti S. Martino (1 265 m). Vhod přijde v letních měsících, kdy celá oblast žije čilým turistickým ruchem. Nyní je zde pusto a prázdno.

Od tábořiště se cesta zvedá již poněkud strměji a po necelé hodině nás přivádí na krásné horské louky pod Monte Corvo. Chata (refugio) Fioretti je již na dosah. Chata je sice uzavřená, ale do její předsíně se dá volně vstoupit. Nevím, zda-li má posloužit jako "wintterraum" a nebo chatař jen zapomněl zamknout. Je tady krb a zásoba dřeva. Chata je poměrně malá, ale dá se soudit že poměrně slušně vybavená. Sezóna je ale na ní překvapivě krátká.

Od chaty Fioretti stoupáme poměrně strmě do horního patra údolí pod Monte Corvo k salaším Solagne (1 700 m). Oproti údajům z knihy "Italské hory, vyd. Mirago" však salaše otevřeny nejsou a rovněž tak nejsou příliš vhodné k bivaku. Proto raději stan s sebou. My jsme na salaších sice přespali, ale jen díky tomu, že stavba byla v rekonstrukci…

Prohlédnout fotky k článku

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Na Gran Sassu nás příliš pěkné počasí nevítalo

Cesta k Rifugio Fioretti pod Monte Corvo

Kamzičník je pouze jedním z velkého množství rostlinných druhů

Kalichy hořců

Bohatě jsou zastoupeny i mechy

Na pláních pod Monte Corvo

Monte Corvo (2 630 m) nám za celou dobu vrcholek neukázalo

Večerní západ Slunce sliboval lepší počasí

Zapadající Slunce nad Lago di Campotosto

Monte Lenca (2 207 m)

Výstup na protilehlý travnatý hřeben Monte Corvo mezi vrcholy Monte Lenca (2 207 m) a P.zzo di Camarda (2 338 m)

Monte Corvo se téměř odhalilo. Ale jen na krátkou chvíli.

Monte Lenca a Lago di Campotosto

Malé jezírko v sedle pod Monte Lenca

V dráze pádu laviny…

Rifugio Fioretti

Neobyčejně pestrá květena horských luk na Gran Sassu

Monte Lenca od Refugio Fioretti

Horské údolí pod Monte Corvo

Zdravé horské lesy tady rostou na velkých plochách

Počasí je stále špatné, hřebeny se skrývají v mracích. Fotím tak alespoň velké množství kytek, mechů i zadumanou krajinu. Monte Corvo se ne a ne ukázat. K večeru se na chvíli počasí umoudřuje a Slunce nasvítilo horské stráně i hřebeny dozlatova. Vyvedl se i západ Slunce, Monte Corvo však stále "čadí" jako aktivní vulkán. Počasí se tady velice špatně odhaduje, chová se zcela jinak než v našich Karpatech. Vliv blízkých moří je silně cítit.

Ráno je nebe téměř jasné, začíná se však rychle tvořit oblačnost z tepla. Nejaktivnější dvojice míří na Monte Corvo, vzhůru do mraků. Nakonec se ale otáčejí a bez vrcholu vracejí dolů. Já si špatného počasí užil již dostatečně a proto mířím na protější hřeben na P.zzo di Camarda (2 338 m). Snad se odsud Corno Grande ukáže alespoň na chvíli. Výstup je velice strmý vedouc po travnatých stráních, které jsou ve spodních partiích spásány dobytkem.

V případě ucházejícího počasí jsem uvažoval přejít část hřebene s vrcholy Sella Malecoste (2 233 m) a Venaccuaro (2 450 m). Nakonec se ale obloha opět zatahuje a začíná poprchávat a chvílemi i sněžit. Takové spíše aprílové počasí. Chtěl jsem alespoň pokračovat po bočním hřebeni až k bivaku Rifugio Antonella Panepucci Alessandri, avšak vzhledem k počasí a množství mokrého sněhu to rovněž vzdávám, sraz u auta máme již odpoledne.

Gran Sasso d´Italia na mapě

Ze sedla pod Monte Lenca (2 207 m), ve kterém jsou dvě malá jezírka scházím po cestě č. 115 k severu k Rifugio Fioretti. Sestup je značně prudký a cesta přechází velice strmé a vysněžené žlaby, k jejichž bezpečnému přechodu je zapotřebí cepínu. Ve druhé polovině května! Dole přecházím rozsáhlé laviniště. Lavina tady sfoukla jako sirky staleté buky…

Na rozkvetlých loukách nad Rifugio Fioretti se opět počasí vybírá a začíná svítit sluníčko. Asi na půl hodiny, po které začíná opět poprchávat. Nakonec se všichni scházíme u auta odstaveného u Lago di Provvidenza. Za hezkého a slunečného počasí, které si s námi pěkně zahrává. Dokonce se na nás směje vysněžený vrcholek Monte Corvo!

Vracet se ale již zpět nebudeme. To až příště, neboť nyní se vracíme do Monti Sibillini. V plánu máme konečně přechod hlavního hřebene pohoří, o němž se budete moci dočíst v srpnovém vydání Trekingu.