Přechod trasy GR 20, Korsika a nejtěžší treky

Přechod GR 20 aneb Grande Randonneé de la Corse (3)

Postavíme stan, vykoupeme se a zjistíme, že nejčernější mraky se zastavily v kopcích, kam půjdeme zítra. Nad námi spadne jen pár kapek. Tím lépe. Vaříme si večeři, vytáhneme dračí doupě a strávíme tak pohodové odpoledne.

9. den - Déšť nedéšť

Vstáváme neobvykle brzo už v pět hodin ráno. Je ještě tma. Jsme překvapeni, že někteří nedočkavci s čelovkama na hlavě už si jako světlušky razí cestičku vzhůru po mokrých skaliskách. V klidu se nasnídáme a až za světla, přibližně v šest hodin, vyjdeme také.

Vyšlápneme úvodní kopec do průsmyku Bocca alle Porte, kde se před námi otevře neopakovatelný výhled na jezera Lac de Capitello a Lac de Melo, která jsou zarytá do neústupné horniny a krásné hory tyčící se do dálky. Krása. Jdeme dál po strmých svazích Punta alle porte. Terén je opravdu těžký. Jsou zde nějaké řetězy a musí se lézt po skalách, ale je to super. Za ty výhledy to rozhodně stojí!

Čtěte také: Předchozí část článku Korsika a GR 20 (3)

Vyšlápneme si na nejvyšší horu našeho pobytu na Korsice - Bocca Muzzela (2 210 m n. m.) a užíváme si opravdu neopakovatelné scenérie korsických hor. Sejdeme dolů do Refuge de Petra Piana a postavíme si stan. Dnes jsme nastoupali 830 výškových metrů a sešli 589 metrů.

Na chatě se od našich starých známých německých trekařů dovídáme, že všichni vyrazili takhle brzo, protože se rozneslo, že se má odpoledne rapidně zhoršit počasí. K nám se to samozřejmě nedostalo, protože nemluvíme francouzsky, ale naštěstí nás žádná průtrž mračen nezastihla. Nahoře na těch skalách by to bylo dost nepříjemné.

10. den - Opouštíme hory

Včera jsme se dohodli, že dnes definitivně slezeme z hor. Ještě se naskytuje varianta GR 20 do Refuge de l'Onda a poté dolů. Tato varianta vede po hřebenech a trasa by určitě byla opravdu pěkná. Bohužel počasí se zkazilo. Je hustá mlha, déšť, fouká vítr a nic není vidět. Třeba se sem někdy vrátíme.

Ráno čekáme, jestli se počasí neumoudří, a když už se nám zdá, že je mlha trochu prostupnější, vyrážíme. Čeká nás dlouhé klesání po mokrých balvanech a pěkně to klouže. Sejdeme do Bergeries de Tolla a pokračujeme po Mare Nord variante. V Canaglii se napojíme na silnici, po které jdeme do Vivaria. Nenarazíme zde téměř na nikoho.

Čekáme na vlakové zastávce, kde není ani noha a za chvíli nám přijede vlak (Calvi - Ajaccio), který naštěstí zastavuje. Loučíme se se svéráznými horami a za hodinu a půl jsme v úplně jiném prašném a horkém městském prostředí v Ajacciu.

Chvíli nám trvá, než najdeme nějaký kemp. Stojí nás to spoustu dotazů na kolemjdoucí, ale dopátráme se kempu Barbicaja na západním výběžku Ajaccia. Jezdí sem autobus č. 5, ale nám nějak ne. Vystupujeme už na zastávce Les Cretes odkud jdeme 1,5 km pěšky v úmorném vedru podél pobřeží do kempu, kde se ubytujeme.

Jdeme si nakoupit do velkého obchodu (koupíme si spoustu ovoce a zeleniny, kterých jsme měli v horách nedostatek a nějaké to vínko na večer). Cestou se ještě zchladíme v moři. Večer popíjíme a polemizujeme nad zítřejším stopováním do Bonifacia. Pro většinu z nás to bude premiéra.

11. den - Bonifacio

Ráno nasedáme na autobus č. 5 a jedeme do centra Ajaccia, kde přestupujeme na další autobus a jedeme na zastávku Campo dell'Oro u letiště. Z této zastávky jdeme pokoušet štěstí na dálnici N193 a začínáme stopovat. Iva s Honzou se rozhodli začít jinde, proto se loučíme a uvidíme se s nimi až v Bonifaciu.

Dlouho nám nikdo nezastavil (asi to mají zakázané, stojíme na dálnici a ještě navíc na autobusové zastávce). Nakonec se nám však poštěstilo a zastaví nám nějaký starší Francouz, co neumí ani zbla anglicky. S Matějem se však nějak dohodnou a jedeme. Odveze nás kousek za město, kde už se nám bude stopovat o poznání lépe.

A také, že jo. Zastavuje nám pár mladých Francouzů, co jedou na výlet. Oba dva jsou z Paříže a umí anglicky, cesta nám tak rychle utíká. Odvezou nás dobrý kus cesty až do Propriana, kde se s námi loučí. Z Propriana nás vezme nějaký korsický pár (pán to trochu hnal, jeli jsme do serpentin nahoru, a tak to tlačil, že troubil na auta před ním, div neskočila do příkopu).

Pak nás svezly Francouzky, co zde byly na dovolené a až do Bonifacia nás doveze další sympatický francouzský pár s malým dítětem. Nejdříve se s nimi Matěj zkouší bavit francouzsky a až po zhruba půl hodině z nich vypadne, že mluví anglicky (Francouzi opravdu neradi mluví cizí řečí). Zjistili jsme spousty zajímavostí a bylo to fajn. Vyhazují nás u kempu, na který jsme si ukázali a už se s nimi loučíme.

Cesta Ajaccio - Bonifacio nám stopem zabrala dobré 3 hodinky. To Iva s Honzou - opravdoví fajnšmekři, co si to chtěli střihnout podél pobřeží, říct nemůžou. Když jsme jim z Bonifacia volali, byly pořád někde u Ajaccia, ale nakonec měli štěstí. Stopli si nějakého Korsičana, který miloval řízení a zajel si kvůli nim až do Bonifacia. Dorazili nakonec celkem včas.

S Matějem si mezitím procházíme krásné historické město, které leží na samém jihu Korsiky na dlouhých vápencových útesech. Je zde citadela, na kterou si vyšlápneme a procházíme se krásnými uzoučkými uličkami, nad kterými se vznáší opěrné pilíře. Lámeme si hlavu, k čemu slouží (údajně slouží k zachycování dešťové vody). Je zde také dům, kde nějakou dobu pobýval Napoleon Bonaparte. Z hradeb citadely je rovněž krásný výhled na Sardinii a vápencové pobřeží. Sejdeme po schodech dolů k moři a po zbytek dne odpočíváme na kamenité plážičce a koupeme se pod křídovými útesy. Máme krásný výhled na celé pobřeží i starou citadelu.

K večeru si nakupujeme nějaké zásoby navečer a v kempu se scházíme s Ivou a Honzou, kteří si mezitím prošli město po vlastní ose.

12. den - Sláva stopu

Dopoledne se jdeme vykoupat k jedné zapadlé plážičce, kde jsme úplně sami. Pak sbalíme stan a stopujeme směr Bastia. Už nemáme takové štěstí, jako včera. Nejdříve nás sveze místní zahradník do Porto Vecchio, kde musíme nějaký čas šlapat po svých, nikdo by nám tu totiž nezastavil. Když už nacházíme alespoň trochu vhodné místo na stopování, po dlouhé době nám zastaví španělský milovník kytaristy "Manuše". Celou cestu věnuje více času než řízení hledání nejrůznějších cd do radia a druhou rukou nám ukazuje na riviéry.

Nakonec stopneme německé vedoucí letního tábora, co mají na starosti dětský tábor. Zrovna se vrací bez dětí s poloprázdným autem. Zastavují dokonce i Ivě s Honzou, se kterými se na trase všelijak míjíme. Nakonec se spolu potkáváme v autě německých vedoucích a necháme se odvézt na Moriany plage, kde přespíme. Jedná se o pěkný kemp s písčitou pláží, čehož následující den náležitě využíváme.

13. den - Bastia a medúzy

Dopoledne se koupeme a hrajeme beach volejbal. Po obědě se balíme a stopujeme do Bastie. Už je to kousíček. Nejdříve nás sveze pán ve středních letech, co jede nakupovat do sousedního města. Toho využíváme a nakoupíme nějaké suvenýry domů. Následně si stopneme karavan, ve kterém jedou sympatičtí Italové, kteří se vrací zpět do Itálie. Ukazují nám vychytávky jejich auta a vyměňujeme si s nimi zážitky.

V Bastii hledáme kemp, ve kterém už jsou Iva s Honzou. Nakonec najdeme a ubytujeme se v kempu Les Sables Rouges. Zbytek dne trávíme u moře. Zaplatíme si nafukovací atrakce, kam nás místní frajer odveze člunem a pak na nás zapomene. Zjišťujeme, že je v moři hodně medúz (proto jsme tu také úplně sami) a cestu zpátky se mezi nimi musíme proplavat. Zvládáme to bez újmy a už vesele večeříme.

14. den - Sbohem Korsiko

Městskou se dopravíme k přístavu. Jízdní řád je jenom taková pomůcka, podle které se místní autobusáci moc neřídí. Procházíme si přilehlé okolí, nakupujeme suvenýry a nasedáme na trajekt. S Ivou se snažíme ještě opalovat na střeše, ale moc dlouho to nevydržíme i vzhledem k tomu, že trajekt má asi hodinu zpoždění a je naprosté bezvětří. Cesta zabere cca 4 hodiny.

Do Livorna přijíždíme s velkým zpožděním a nevyplácí se nám přejíždět do známého kempu v Pise, protože přijedeme pozdě a už nás tam ani nemusí pustit. Snažíme se proto dopátrat nějakého kempu přímo v Livornu. Nakonec se nám poštěstí. Po úmorném hledání jsme se doptali na kemp Villaggio Camping Miramare. Je zde narvaná restaurace, ale najde se tu pro nás místo a dáváme si opravdu skvělou pizzu.

15. den - Praha

Přesouváme se vlakem do Pisy a zpátky do Prahy. Přežili jsme to ve zdraví a těšíme se na další hory v roce 2016.

Malé resumé

Pisa - Livorno- L'Île-Rousse - Calvi - Calenzana - Refuge d'Ortu di u Piobbu - Refuge de Carrozzu - Refuge d'Asco Stagnu - Calasima - reguge Bergeries de Ballone - Castellu di Verghio - Refuge de Manganu - Refuge de Petra Piana - Ajaccio - Bonifacio - Moriani plage - Bastia - Livorno - Pisa.

Zpětně musím říct, že dovolená byla opravdu vydařená. V horách to bylo náročné, ale hrozně rádi na to vzpomínáme. Navíc jsme měli opravdu krásné počasí. Příště by jsme možná trochu přehodnotili váhu krosny, protože jsme měli asi nejtěžší krosny ze všech na treku (váha 20 - 30 kg s námi v tom terénu občas dost zamávala).

Byli jsme tam v srpnu v největší turistické sezóně, jakmile jsme však vyšlápli do hor a šli nějaký čas s baťohem na zádech, lidí rázem ubylo. Stezka je dobře značená a kvalitní mapy hor jsou snadno dostupné. Korsika nás doslova okouzlila a myslím, že někdy v budoucnu se tam vrátíme a prošlápneme si i tu jižní část GR 20. Pokud budete přemýšlet kudy kam, Korsiku můžu jenom doporučit.

Na Elbrus přes Pik Terskol, výstup na nejvyšší horu Kavkazu…

"Ne! Nechci si to ulehčovat, ani náhodou! Do lanovky mě nikdo nedostane, takový kopec by mě ani…

Klima v době ledové v České republice, vrcholná fáze…

Poslední doba ledová (tzv. würmský či viselský glaciál, podle toho hovoříme-li o alpínském a nebo…

Toulání v Bílých Karpatech, trojdenní putování částí…

Bílé Karpaty jsou pohoří táhnoucí se podél česko - slovenské hranice, konkrétně od měst Púchov či…

Trek dolinou Irik: Přes ledovcové plato Džikiugankez a…

Kavkaz… Téměř magické to slovo. Pro mnohé synonymum rozlehlosti, tajemna, nedostupna, pro některé životní…