Výstup na Hochtor a Zinödl, turistika v NP Gesäuse

Dolinou Sulzkar na Zinödl a výstup na Hochtor, romantická horská turistika v Národním parku Gesäuse (2)

Vrchol Zinödl, vysoký 2 191 metrů se vypíná ve vzdálenosti asi půldruhého kilometru severovýchodním směrem od chaty Hesshütte. Vrcholu, z něhož se naskýtají hezké panoramatické výhledy lze dosáhnout od rozcestníku pod chatou výstupem normální cestou č. 662 s převýšením 500 metrů. Sestupem po delší, avšak méně svažité panoramatické cestě završíme po asi 3,5 hodinách chůze okruh opět dole u chaty.

Velice hezká, zajímavá a fotograficky vděčná celodenní túra vzniká při výstupu na Zinödl po přechodu sedla u Kamenného psa (Sulzkarhund) a horských luk Sulzkaralm, při níž absolvujeme asi desetikilometrový okruh s celkovým stoupáním i sestupem 1 000 výškových metrů.

• Předchozí část článku

Započneme ji u chaty, odkud značenou cestou č. 601 mírně sestoupíme k horským loukám Stadlalm, kde se pak u rozcestníku před dřevěným korytem, napájeným vodou dáme vlevo mezi stromy, mírně do kopce. Naskýtá se odtud nádherný pohled na vápencový masiv Hochtoru, bíle zářící mezi stromy, s chatou Hesshütte na úpatí.

Dál už stoupáme pěšinou kolem pramene vody Gamsbrunn přes menší zvlněnou louku, na níž lze místy spatřit popásající se kamzíky. Nahoře před námi se vlevo tyčí Zinödl (2 191 m), vpravo od něj pak skalnatý vrchol Rotofen (1 951 m), u něhož sedí na bobku zejména zdálky dobře rozeznatelný "kamenný pes" (Sulzkarhund). Podle pověsti tu zůstal své zmrzlé paní věrný tak dlouho, až se proměnil v kámen.

Po krátkém výstupu pěšinou mezi hustou klečí se dostáváme do sedla ve výšce 1 800 metrů, z něhož se odkrývá výhled na druhou stranu do doliny Sulzkar, sevřené ze tří stran skalními hřbety. Střídají se v ní lesnaté části s horskými loukami a celou scenérii ještě dokresluje uprostřed doliny ležící jezírko Sulzkarsee.

Značenou kamenitou pěšinou vedoucí místy sutí se po sestoupání 200 výškových metrů dostáváme na horní okraj doliny, kolem pramene vody, svedeného plastovou trubkou do dřevěného korýtka pro krávy. Ty se tu mimochodem popásají na všech možných i nemožných místech a tak je třeba sledovat i cestu, do čeho člověk stoupne.

Pěšina nás dál vede zalesněnými úseky i horskými loukami až k turistickému rozcestníku na louce Sulzkaralm, u soukromé chaty s pramenem pitné vody. Asi 200 metrů vpravo odtud se za lesnatým pásem nachází položené horské jezírko Sulzkarsee s menší loveckou chatou mezi stromy. Vlevo nad loukami se tyčí 700 metrů vysoké skalní stěny hřebene vrcholu Zinödl, jejichž přelezení nás ještě čeká.

Pokračujeme tedy od rozcestníku rovně po značené pěšině přes louku mírným sestupem ještě necelý kilometr až k velkému balvanu uprostřed kravami opásané louky. Zatímco vyšlapaná značená pěšina, po níž jsme přišli, pokračuje stále mírně dolů loukou, na balvanu ze směru chůze přehlédnutelná šipka nás směruje vlevo nahoru svahem k okraji zalesněné části. Tady už začíná zprvu pozvolné, později strmější avšak technicky nenáročné stoupání značenou pěšinou přes severovýchodní stěnu hřebene pod vrchol Zinödl.

Procházíme královstvím kamzíků, které je tu možno spatřit popásající se na okolních svazích či sledující náš pohyb ze skalních ostrohů. Po vystoupání pěti set výškových metrů se dostáváme na okraj k severovýchodu ukloněné krasové náhorní plošiny ve výšce 1 942 metrů, a k vrcholu Zinödlu nám zbývá ještě 250 výškových metrů a kilometr chůze při již pozvolném stoupání k vrcholovému kříži.

Kruhový panoramatický výhled z vrcholu Zinödl (2 191 m), při němž získáme ucelenou představu o členitosti této části Ennstalských Alp a vychutnáme si pohled na masiv nejvyššího vrcholu - Hochtor (2 370 m), je příjemným zakončením dnešní túry. Nyní už zbývá jen sestoupit 500 výškových metrů turistickou cestou č. 662 k útulné chatě Hesshütte, což však ještě asi hodinku chůze zabere.

Výstup na Hochtor (2 370 m) cestou Josefinensteig

Tato zajištěná cesta vede jihovýchodním hřebenem Guglgrat na nejvyšší vrchol skupiny Gesäuseberge - Hochtor. Byla zřízena po vybudování chaty Hesshütte a dnes představuje nejoblíbenější variantu výstupu na Hochtor. Spojením výstupu cestou Josefinensteig a sestupu přes Schneeloch v jižní části masivu s návratem přes polany Untere Koderalm a Stadlalm zpět na chatu získáme velice hodnotný celodenní přechod tohoto nejvyššího masivu.

Výstup zahájíme u rozcestníku nad chatou, od něhož se vydáme vlevo značenou pěšinou mezi klečí do suťoviska pod skalním hřebenem. Po jeho přetraverzování se dostáváme do výšky 1 800 metrů, odkud již začíná stoupání skalním terénem. Výstup není technicky nijak náročný, pouze vyžaduje jistou chůzi a odolnost vůči závratím; střídají se tu krátké úseky zajištěné fixními lany s nezajištěnými lehkými lezeckými pasážemi, které zvládne bezpečně každý zkušený turista, ovládající zásadu "tří pevných bodů".

Pozvolným výstupem se dostáváme do výšky 2 050 metrů, kde již začínají delší zafixované úseky, přecházející několik skalních polic. Ve výšce 2 220 metrů dosahujeme hřebene Guglgrat, jehož rozeklané stěny klesají vpravo do impozantního skalního kotle Tellersack, zatímco vlevo hluboko pod námi se otvírá široký skalní kotel Schneeloch. Po kamenité stezce, jištěné fixním lanem, vedoucí po levém úbočí hřebene pokračujeme ještě necelý kilometr, při němž nás čeká posledních 150 výškových metrů k vrcholovému kříži.

Po zhruba 3 hodinách výstupu od chaty Hesshütte se můžeme kochat panoramatickými výhledy na Ennstálské Alpy z nepříliš širokého pyramidového vrcholu Hochtoru (2 370 m). Od města Admont na severozápadě přitéká ke skalní bráně horského masivu Gesäuse řeka Enns a její smaragdově zbarvená voda zvýrazňuje krásu divokého romantického údolí hluboko pod námi.

Sestup z vrcholu přes skalní kotel Schneeloch a návrat na chatu Hesshütte zabere dalších asi pět hodin chůze, s čímž je třeba při plánování túry počítat. Značená kamenitá stezka, vycházející od vrcholového kříže začíná již od samého počátku poměrně strmě klesat. Jak napovídá tabulka na začátku stezky, cesta je určena pouze pro zkušené turisty (Nur für Geübte), kteří se umějí bezpečně pohybovat v příkrém kamenitém terénu.

Při sestupu překonáváme 1 150 výškových metrů, přičemž prvních 600 metrů nás čeká slézání nezajištěného členitého skalního terénu, kde je třeba postupovat pomalu a obezřetně. Po jeho překonání sestoupíme po suti k okraji skalního kotle, odkud již značená stezka pokračuje dolů poněkud mírněji.

Sestupujeme kolem vchodu pod kamennou morénou takřka ukryté skalní výduti Schneeloch, v níž se i na konci léta drží zbytky ledu a starého firnu a jejíž příjemný chládek přijde vhod jako osvěžení při déletrvajícím sestupu v horkých letních dnech. Nedaleko odtud pak při sestupu míjí stezka pramínek vody, který je sice malinký, avšak žízeň dokáže zahnat.

Sestoupání zbývající části horského masivu Hochtoru ještě nějakou dobu potrvá; jakmile se dostaneme k rozcestníku ve spodní části horské louky Untere Koderalm ve výšce 1 229 m, máme před sebou ještě necelé čtyři kilometry chůze. Kamenitá lesní cesta pozvolna, avšak táhle stoupá krasovým terénem kolem horských luk Obere Koderalm a Stadlalm, z nichž se nám otevře kouzelný pohled na vrchol Zinödl, vyčnívající mezi stromy jako pyramida.

Při putování na konci léta nelze projít bez povšimnutí kolem trsů zralých brusinek lahodné chuti, lemujících v tomto úseku pěšinu. Na okraji louky Stadlalm pro změnu dřevěný poutač srdečně zve procházející turisty k ochutnání místních zemědělských produktů na horském statku po levé straně louky. Značená pěšina dál vede až k rozcestníku s dřevěným korytem, napájeným vodou z pramene, odkud je již chata Heßhütte "co by kamenem dohodil" (a zbytek došel).

• Dokončení článku