Ferrata Diavolo, zajištěné cesty v Alpách

Dlouhou jízdu ze švýcarských čtyřtisícových Alp si lze u města Andermatt zpestřit "vyběhnutím" ferraty Diavolo. Její náročnost sice není nijak velká, zato velkolepé pohledy dolů do údolí Schöllenen rozhodně stojí za to.

S každým nastoupaným metrem si člověk dopřává stále krásnější výhled na vinoucí se silničku a říčku na dně údolí. Ani s nástupem si není třeba dělat těžkou hlavu. Stačí přeběhnout rušnou silnici a u památníku ruského generála Suvorovova si rovnou cvaknout karabinu do ocelového lana. Z parkoviště to tak k nástupu je jen pár desítek metrů.

Na mnoha místech není potřeba se ani jistit. Ferrata je velmi dobře zajištěná a je na ni vidět, že patří k těm novějším. Vybudovaná byla teprve v roce 1997. Na můj vkus je tady až moc železa, ale i tak rozhodně stojí za to.

Po hodině a půl lezení překonáváme poslední z dvojice žebříku, u kterého se zapisujeme do vrcholové knížky, a ocitáme se kousek pod vrcholem. Zbývá ještě překonat pár desítek metrů po normální stezce a můžeme si na lavičce s fantastickým výhledem na Bernské Alpy dát malou svačinku.

V dáli se začínají houfovat mraky, tak se ani příliš nezdržujeme a začínáme po naučném chodníku sestupovat dolů. Kromě mnoha informačních tabulí o místní floře nás zaujala ještě soustava kovových a dřevěných protilavinových opatření. Cesta dolů do Andermattu netrvá déle než hodinu a k autu nám zbývá opravdu už jen kousek.

Dalo by se jít po silnici, ale mnohem zajímavější je jít po cestičce, která vede po střeše tunelu. Za ním se u auta už jen odstrojíme ze sedáků, posledním pohledem se rozloučíme s ferratou a odjíždíme směr Česko.