Jak správně a bezpečně chodit po horách?

Pokud se chceme po horách pohybovat bezpečně a vyvarovat se úrazů a dlouhodobých poškození kloubů a svalů musíme se naučit správnou techniku chůze. Pokud se nechceme učit takzvaně "za pochodu" je dobré si správnou chůzi nejdřív natrénovat. Vzhledem k tomu, že v horském terénu většinou překonáváme značná převýšení, máme dva druhy chůze: do kopce a z kopce.

Do kopce

Při chůzi do kopce preferujeme malé kroky, kdy se koleno při chůzi méně ohýbá a také méně zatěžuje. U větších kroků, kterým se někdy nevyhneme, musíme dbát na to, aby spodní noha, z které se odrážíme, vyvinula dostatečnou odrazovou sílu. V mírnějším terénu je dobré našlapovat na celou nohu, abychom tolik nezatěžovali lýtkové svalstvo. Při pomalé chůzi do kopce se tělo lehce kolébá a těžiště se přenáší na stojnou nohu. Doporučuje se proto mírný předklon, který dopomáhá k plynulejší chůzi.

Při výstupu strmějším terénem se má v rámci možností našlapovat na celou nohu (pokud jsou k dispozici horizontální stupy - schody). Jinak používáme pouze bříško nohy (přední část nohy) a pata zůstává volná. Další způsob je chůze šikmo stranou, kdy se opět snažíme stoupat na celou nohu. Výhodou je, že se noha nemusí tolik ohýbat v kotníku.

Z kopce

Stejně jako při chůzi do kopce se při chůzi z kopce (sestupu) doporučují malé kroky a pomalá chůze. Při malých krocích totiž dochází k menšímu zatížení a není třeba tak velkého ohybu kolen ( kolena nejsou tolik namáhána). Odborná literatura uvádí, že nejvýhodnější je při chůzi z kopce našlapovat na bříško nohy (přední část nohy). Dochází tady vlivem předběžného napětí svalů k lepšímu odrazu a kratšímu kontaktu s podložkou, čímž nejsou tolik zatěžována kolena. Zároveň je při chůzi po bříškách výhodnější působení síly na podklad (lépe se udržuje rovnováha).

Rovněž není vyloučeno používání jiného typu chůze a podle povahy nerovností došlapovat na patu (pokud je plocha rovná - schody) nebo středem nohy (stupy, výčnělky). Nejlepším řešením je podle podkladu měnit při sestupu techniku chůze. Velmi výhodným se jeví scházení z kopce stranou klikatě takzvaně. "serpentinou", nebo pouze stranou. Ujdeme sice delší vzdálenost a sestup trvá déle, ale chůze je pohodlnější neboť nemusíme používat takový brzdný výkon.

Používání holí při chůzi

Dnes není nic neobvyklého potkat na túře turisty nebo trekery používající při chůzi hole. Tvrdí se, že vám hole (dnes hojně používané teleskopické) ušetří síly a pomohou držet rovnováhu zejména u těžších nákladů a nebo při chůzi z kopce. Musím říct, že mně osobně z nich ze všeho nejvíc bolí ruce. Ovšem nepopírám, že při výstupu nebo sestupu po zledovatělém horském chodníku nebo po mokré a zablácené lesní pěšině jsem si na ně mockrát vzpomněl.

Při chůzi z kopce by se měly používat delší hole (uvádí se asi 2/3 výšky a více). O hole bychom se měli vlastně opírat, nejlépe dlaní. Při chůzi do kopce se doporučují kratší hole (2/3 výšky améně), čímž se dosáhne většího odlehčení. Ruce by měly být co nejvíc natažené před sebe a minimálně do stran. Pro natrénování správné chůze se doporučuje používání pouze jedné hole, kde dochází pouze k odlehčení při chůzi a ne jenom udržování rovnováhy.