Jeden den v Chřibech, turistika

Nevelké moravské pohoří Chřiby, kterému ale místní neřeknou nijak jinak, než Buchlovské hory, je doslova prošpikováno hustou sítí turistických a cyklistických tras. Je to pohoří, ve kterém si přírodní zajímavosti podávají ruku s historií a je pro mnoho, v okolí žijících, lidí takovým turistickým inkubátorem, ve kterém si odšlapali své první kilometry.

Pro přespolní je toto pohoříčko spíše neznámé, na Moravu se totiž, více než na chození po horách, jezdí nořit do podzemí mnoha vinných sklípků a sklepů. A právě pro ty je určen tento článek, jako malé nahlédnutí do nitra tohoto, ne nezajímavého, pohoříčka, náležícího ještě do karpatské oblasti.

Svoji cestu, při které navštívím všechny tři zdejší hrady, zahajuji u motorestu Samota u rušné mezinárodní silnice, která toto pohoří přetíná. První, co musím udělat, je tuto silnici přejít, ale u motorestu není úplně jasné kudy. Musíte se odtud vydat pod motorest a na druhé straně silnice se napojit na úzkou silničku, která vás po několika desítkách metrů přivede na lesní cestu, s již viditelným značením. Modré značení mě teď povede několik prvních kilometrů.

Ctiborův dub

Ve stínu vzrostlých stromů, téměř bez jakéhokoli převýšení, jdu asi dva kilometry, než po pravé ruce uvidím torzo velkého dubu. Dubu zimního, největšího ve Chřibech, jenž tady stojí už přes šest set let a nese jméno Ctiborův dub. Obvod kmene činil úctyhodných devět metrů, ale půlka ho už leží vedle v trávě. Ze zbytku kmene vyčnívá jakýsi pahýl, na jehož vršku se ještě zelená několik lístků. Posledních, protože čas tohoto velikána se pomalu krátí. Ale myslím, že po takové době na to má právo, za svůj dlouhý život jistojistě potěšil oko nejednoho poutníka.

Nechávám ho za sebou a jdu dál. Po několika stech metrech přicházím k odbočce na Střílecký hrad. Ten tady stojí od poloviny třináctého století, ale dnes z něj zůstaly jen malé zbytky. V období třicetileté války byl záměrně zbourán, aby nepadl do rukou švédským vojskům. Jeho celou historii si tady můžete přečíst na naučné tabuli. Ještě dodám, že se z něj otvírají omezené výhledy na Chřiby a na Bučovicko.

Asi půl kilometru za odbočkou se nachází turistický přístřešek a modrá trasa se tady na chvíli potká se zelenou. Opět se rozdělí kousek za přístřeškem a po asi dvou kilometrech, poněkud fádní cesty přicházím na velké louky s pěknými výhledy. Na louce je problém najít značení, ale stačí jít stále po polní cestě a nakonec narazíte na ohradu. Tady se už značení objeví a kolem osamoceného domu přijdete nad vesničku Lískovec. Roste tady spousta, právě kvetoucích, kaštanů. Ale tady pozor, značení uhýbá nalevo. Stačí ale sledovat malý sad po levé ruce a cestičku do lesa už uvidíte. Já tady chvíli posedím a potom sejdu lesem na okraj Koryčan.

Vršava

Kousek za benzínovou pumpou odbočím nalevo k rekreačnímu areálu a začnu stoupat, veden již zelenou značkou, na vrch nazvaný Vršava. Tato část trasy je evidentně chozená málo, protože se cestička najednou ztratí v křovinách. Obcházím toto místo vlevo a najdu stezku vedoucí tím směrem. Po asi kilometru je mi jasné, že toto stezka není. Někde v těch křovinách určitě odbočila napravo.

Nevadí, napravo odbočím i já a lesem, držíc přibližný směr, nakonec přijdu na širokou lesní cestu, kde už uvidím značení. Zanedlouho stezka z oné lesní cesty uhýbá a, poněkud strmějším stoupáním, mě přivede na samotný vrch Vršava. Tady stojí, zjevně opuštěné, stavení, u kterého jsou lavičky. Z Vršavy se otevírají pěkné výhledy do okolí a působí to tady na mě velmi klidným dojmem.

Cimburk

Odtud, po široké cestě lemované rozkvetlými kaštany, pokračuji dále. Tady doporučuji udělat si krátkou odbočku. Po levé ruce se nachází oplocená lesní školka a podél plotu se dá přijít na místo, ze kterého jsou výhledy nejlepší. Uvidíte i část hřebene Bílých Karpat. Vracím se nazpět a pokračuji z kopce dolů. Stezka z luk přechází do mladého lesa a začíná připomínat zaječí stezku. Naštěstí to trvá jen pár minut a přicházím na starou lesní silnici, po které se jde už podstatně lépe a k dalšímu cíli, hradu Cimburk, to mám už jen asi kilometr a půl. Po cestě se po levé ruce začnou objevovat skály, ke kterým vede vyšlapaná odbočka.

Jestli je něco, čím jsou Chřiby proslulé, jsou to právě skály a skalky, kterých je tady opravdu požehnaně. U jedné skalky nebo spíš balvanu trasa odbočuje dolů k potoku a zase nahoru na silnici. Na silnici, vedoucí k odbočce na hrad Cimburk. První zmínky o něm pochází z roku 1330 a od roku 1709 je uváděn jako pustý. A hrad pustý byl až do doby, než parta nadšenců založila občanské sdružení a začala hrad opravovat. Dnes se tady vybírá vstupné, je tady kiosek s občerstvením a pořádají se tady různé kulturní akce. A viděl jsem tady i jednu svatbu.

Kazatelna

Z Cimburku je to asi kilometr k místu, kde stojí přístřešek a upravený pramen vody. Chci tady chvíli posedět, ale blízkost vodního zdroje svědčí komárům, tak mě nutí, již po červené značce vystoupat až k jedné z nejznámějších zdejších skal, ke Kazatelně. Svůj název nese proto, že jsou do ní vytesány schody a malá plošinka. Byly vytesány pravděpodobně v době Velkomoravské říše, ale nikdo to přesně neví. Traduje se, že z ní kázal i Cyril s Metodějem. Na vrcholu stojí i kovový kříž, ten ale pochází až ze šedesátých let minulého století.

V některých pramenech najdete zmínku, že výhled z kazatelny je zarostlý. Můžu vám ale říct, že to už neplatí. Loni byly okolní stromy pořezány a výhled teď poskytuje fantastický, takřka letecký. Vidíte odtud vodní nádrž, hrad Cimburk, který je odtud jako na dlani a na opačné straně i známou rozhlednu na nejvyšším vrcholu Brdo.

Od Kazatelny je to kousek na širokou cestu, po níž vede trasa až na hrad Buchlov. Já po ní ale jdu jen chvíli, protože u přístřešku, který je dostatečně velký, že by šel použít na přespání, odbočím na zelenou trasu. Ta mě brzy přivede na krásný vršek s názvem Ocásek. Nachází se tady řídký les z mohutných buků, z vysoké trávy trčících balvanů a na zemi ležících starých kmenů stromů. Je to moje velmi oblíbené místo a myslím, že mi dá za pravdu každý, kdo sem zavítá.

Z Ocásku na Buchlov

Z Ocásku sejdeme z pěšiny na další lesní cestu, která nás po pár kilometrech, trochu fádní cesty, přivede na jedno z nejfantastičtějších míst v Chřibech. Na velké louky nad obcí Stupava. Na těchto loukách máte z Chřibů největší "horský" pocit. Výhledy jsou fantastické, nikde nevidíte žádnou známku osídlení a takových míst tady moc není. Jak postupuji, postupně se výhled otevírá víc a víc. Po pravé ruce se tyčí mohutný Holý kopec, přímo přede mnou Brdo a nakonec se odhalí i hrad Buchlov.

Tento úsek je dlouhý asi dva kilometry, takže se tu určitě do sytosti nabažíte. Na konci luk stojí opět přístřešek a taky velký dřevěný kříž. Ideální místo na pauzu. Od kříže vede cesta po silnici vedoucí ze Stupaly okrajem lesa. Po kilometru zeleně značená stezka odbočuje a míří do osady Staré Hutě. Já ale pokračuji po silnici. Je to stará silnice, dnes používána lesáky a cyklisty. Brzy přichází k oné mezinárodní silnici a vede paralelně s ní. Najednou je všude cítit smrad z výfuků našich plechových miláčků a já jsem skutečně rád, že nebydlím ve městě.

Po asi třech kilometrech odbočuji vlevo, přecházím svižným krokem sinici a, už opět po značené trase, mířím ke hradu Buchlov. Ten se hrdě tyčí nad Dolnomoravským úvalem a tvoří neodmyslitelnou součást tohoto kraje. Stojí tady od třináctého století, nikdy nebyl dobyt a zpívá se o něm v mnoha lidových písních. Jeho prohlídku vřele doporučuji, je to ostatně velmi oblíbené výletní místo.

Před několika týdny uveřejnil nejznámější český zpravodajský server anketu o nejkrásnější památku ČR a Buchlov doslova deklasoval všechny konkurenty, včetně třeba českokrumlovského zámku nebo chrámu v Kutné Hoře. Nemyslím si, že je kterákoliv z těchto památek lepší nebo horší, jen to dokazuje lásku zdejších lidí ke svému kraji.

Barborka

Opouštím tedy nejkrásnější českou památku a mířím dál. Jsem v poslední fázi mého putování. Od hradu vede do Buchlovic, mého cíle, značená trasa. Ale udělali by jste chybu po ní jít. Na vedlejším kopci totiž stojí velká kaple a vede sem zelená značka. Jmenuje se kaple sv. Barbory, ale říkáme jí tady všichni familiárně Barborka. Slouží jako hrobka majitelů hradu a otevřená bývá jen výjimečně.

Ale to nejzajímavější mě čeká až na sestupu. Stezka odtud vede krásným lesem a postupně, jak klesá, se hřebínek zužuje a začínají se objevovat skály, mezi nimiž se proplétá a nakonec vede vyloženě po nich. Navíc se z průseků otevírají pohledy na Bílé Karpaty.

Je to takový exponovaný úsek ala Chřiby. Podobnou cestičku tady nenajdete. Nebo najdete, třeba na již zmíněném Holém kopci je ještě lepší, jenže tam nevede značená cesta. Na konci musíte ještě překonat malý skalní práh a prudším klesáním přijdete k hospodě Pod skalou. Když totiž zvednete hlavu, na protějším kopci se na vrcholku tyčí velká skála, na kterou vede značení a je to krásné místo s dobrým výhledem do okolí. Já ale mířím už po červené značce nazpět pod Buchlov.

Za chvíli mě cesta přivede ke stavení, u kterého zahnu doleva na cestu. Žlutá značka do Buchlovic vede trochu jinudy, ale já chodím vždy po této cestě. Nacházím se totiž v otevřeném prostoru, ze kterého je pohled na Buchlov a Barborku nejtypičtější. Oba téměř stejně velké kopečky spolu tvoří typickou siluetu, která připomíná ňadra a je viditelná z téměř celého Dolnomoravského úvalu.

Buchlovice

Kousek od domu stojí také velká lípa, kterou tady v květnu čtyřicátého pátého roku zasadil jeden místí občan. Je pod ní lavička a sedávám tady rád. Odtud je to do Buchlovic asi dva kilometry. Buchlovice jsou proslulé svým zámkem, respektive jeho nádhernými zahradami a doporučuji se v nich projít. Můžete tak zakončit návštěvu Chřibů, které, a ť nevelké, můžou návštěvníkům přinést spoustu velkých zážitků.

Původně jsem chtěl popsat nějakou krátkou vycházku. No, nakonec tak krátká nebyla, ušel jsem něco přes dvacet pět kilometrů a trvalo mi to asi osm hodin. Jen musím případné zájemce upozornit, že u motorestu Samota nestojí autobusy, takže pokud vás tam nemá kdo zavést, doporučil bych na túru nastoupit z obce Střílky nebo Stupava.

A nebo můžete nástup vyřešit úplně jinak, možností je několik, ve Chřibech se dá skutečně toulat dlouho, a je pořád co objevovat. Navíc turistika tady je nenáročná a klidně sem můžete vzít i děti, je to totiž opravdu turistický inkubátor, tak proč by nemohly, jako mnoho jiných, začít právě tady.

PS: Nakonec si dovolím ještě poděkovat Evě Bomberové, za pomocnou ruku při tvorbě článků.