Pěší turistika: 50 km po červené značce - přechod Chřibů

Přechod Chřibů za jeden den

Je polovina července 2013 a tři týdny před odjezdem na Ukrajinu, tak se jdu trochu rozchodit. Volba padla na Chřiby. Po Bílých Karpatech to jsou moje druhé domovské hory, kde jsem na chřibských skalách prožil kus "lezeckého" života.

V Bohuslavicích u Kyjova o půl páté ráno vystupuji z vlaku do proudů vody valící se shora a do právě probíhající bouřky. Čekám ve vyklizeném a již nefunkčním "stavědle" odkud se ještě před pár lety ovládaly vyhybky.

Po třičtvrtě hodině se bouřka přesunula někam na západ a déšť ustává. Vyrážím po červené značce, která začíná hned přes silnici před nádražím na padesátikilometrový výšlap přes pohoří Chřibů do Napajedel.

Hned po opuštění Bohuslavic vede rozmočená pěšina nahoru na hřeben. Všude mokro. Po půl hodině chůze začíná znovu pršet a vrací se i bouřka. Oblékám pláštěnku a šlapu dál. Vracet se mě rozhodně nechce. Po další půlhodině nepomáhá ani pláštěnka, ani goretexové boty.

Čtěte také: Putování po Chřibech; Chřiby v roce 2007 aneb starci na Buchlově (2)

V pravý okamžik přicházím k přístřešku. Sice také do něho protéká, ale proti venku je tu sucho. Nedá se mluvit o pršení. To tečou proudy vody s hora.

Při čekání na lepší počasí něco o Chřibech. Téměř uprostřed Moravy leží zalesněná a členitá vrchovina Chřiby. Na jihu navazují Ždánický les a na severozápadě Litenčická pahorkatina. V pohoří je třicet vrcholů, které mají přes 500 m. Nejvyšším je Brdo (586 m).

V lesích se ukrývají čtyři hrady. Nejznámější z nich je Buchlov, podle kterého se východní část pohoří nazývá Buchlovské hory. Druhým hradem je zřícenina Cimburk. Ten je na západním okraji Chřibů u Koryčan. Dnes opravovaná zřícenina v Koryčanských lesích se pyšní titulem nejpohádkovějšího hradu Moravy.

Třetím hradem je Střílecký hrad. Díky vysoké poloze je ze Stříleckého hradu slušný výhled. Čtvrtý hrad je Ranšperk u Vřesovic. Z hradu zůstaly patrné valy a příkop. Hrad byl objeven teprve v osmdesátých letech minulého století a na mnoha dnešních mapách není značený. Tento hrad čeká na své "turistické objevení".

Po hodině padá jenom drobný déšť. Vyrážím dále po červené značce směrem k Železňáku a na Moravanské lůky. Je to komplex lesních luk přírodní rezervace byla vyhlášena 1990 a vyskytuje se zde řada vzácných a ohrožených druhů rostlin - bělozářka větvitá, orlíček obecný, kosatec trávolistý a sibiřský, vstavač obecný.

Přecházím silnici, která spojuje Koryčany a Vřesovice a po stále rozbahněné cestě přicházím k první ze čtyř skal, které dnes potkám. Kozel je věžovitá skála tvořená odolnými pískovci a slepenci magurského typu. Je to také končící skalní hřbet vedoucí od "Hrobů a Ocásku". Kozel má výšku 18 metrů a vyrostlo na něm několik generací horolezců ze Staráho Města u Uherského Hradiště. Hned pod skalou je velký přístřešek pro přenocování i s ohništěm. Jeden z mnoha, který v Chřibech potkáte.

Od skály cesta klesá ke studánce "U mísy" a ač je všude vody dost, tak dodržím tradici a jdu se té vytékající dobroty napít, jako to dělám vždy při návštěvě této studánky.

Cesta dál pokračuje do kopečka po úzkém hřebínku až k další skále a tou je "Kazatelna" (518 m). Je to osamocená skála na Chřibském hřbetu. Je z pískovcových hornin a výškou osm metrů. Na sever spadá do údolí Stupavy. Schůdky na tuto památnou skálu byly vytesány snad ve středověku.

Na vrcholu je upravená plocha připomínající kazatelnu. Železný dvouramenný kříž je z roku 1972 a jméno Kazatelna dostala skála díky svému vzhledu. Ze skály je vidět na protější hřeben a vlevo v údolí na zříceninu hradu Cimburk.

O skalisku se traduje, že bylo využíváno skutečně jako kazatelna, nejprve moravským arcibiskupem Metodějem, později i Augustiány z nedalekého kláštera, který býval na Svatém Klimentu. Poslední úvahy jsou o užívání skály některou ze středověkých sekt.

Pěšina z Kazatelny mě vyvádí těsně pod vrchol Ocásek (553 m) a odtud stále v klesání až na místo zvané Na pile. Z mladých let si ještě pamatuji, že se zde v milířích vyrábělo dřevěné uhlí. Dnes tu stojí další přístřešek, kam se vejde třicet lidí. V koutě je obrovský krb a křivá kamenná podlaha.

Lesní asfaltová cesta podchází Holý kopec (548 m) a po půldruhém kilometru značka opouští cestu a sestupuje pěšinou k velmi frekventované silnici Uherské Hradiště - Brno, kterou je nutné přejít. A věřte, že to je nepříjemný zážitek najít si ten správný okamžik přeběhnout vozovku v tom dnešním provozu.

Červená značka vede k Buchlovu pěkně do kopce a míří přímo k restauraci U Špalka, kde si dávám "držkovku s pivem" a hned frčím dál po červené dolu od hradu Buchlova přes Zikmundov. Cestou jsou pěkné pohledy na Buchlov s Barborkou a přicházím pod skálu Buchlovský kámen (535 m), ke kterému vede odbočka žlutá značka asi 500 metrů a pak zase pěkně do kopečka.

Skála je asi 12 m vysoká osaměle stojící 4 km severně od hradu Buchlova. Její název Buchlovský kámen je uváděn už v roce 1555. I tato skála je využívána horolezci.

Zase po žluté seběhnu na červenou a přes Pěknou horu (560 m) se dostávám na Vlčák, kde se schází pět různých značek ze všech směrů.

Po půl hodině se dostávám pod Brdo (586 m), na které vystupuji a poprvé také vystupuji i na kamennou rozhlednu na nejvyšším kopci Chřibů. Pohled z ochozu rozhledny je nádherný díky počasí, které se vypršelo a vybouřilo.

Dole si přezouvám čisté ponožky do stále rozmočených bot a šlapu po opravené cestě na Bunč. Odolávám lákadlům restaurace a mířím na Komínské skály, které jsou mimo značku a zase "nahoře". Je to skalní bradlo asi kilometr dlouhé (523 m) tvořící úzký asymetrický hřbet s příkřejší severní stranou.

Vlastní vrchol má pozoruhodný tvar. Je 8 metrů vysoký a 20 metrů dlouhý a nejvíce 5 metrů široký. "Komínky" jsou také nazývány "Středem Moravy" a měly být i ohňovou horou. To je místo, kde byly zapalované ohně signalizující nebezpečí pro obyvatele v nížinách.

Místo několikrát navštívil Rakouský následník trůnu František Ferdinand d´Este. Právě k jeho návštěvě dala správa panství roku 1903 vytesat na vrchol schůdky.

Opouštím skály a přes vrchol Sklepisko jdu směrem ke Kudlovské dolině. Nechtěně opouštím červenou značku a lesní "svážnice" mě dovedla až hluboko do Kudlovské doliny. Prostě jsem se "prásknul". Vytahuji z batohu mapu a chytám správný směr. Vystupuji na protilehlý hřeben nad Kudlovskou dolinu a po jeho hraně jdu až narazím na červenou. Zašel sem si pět km.

Závěr mého putování je náročný. Stále nahoru a dolu přes několik údolí a sady, kde se krmím planým ovocem. Voda došla a nad Napajedly jsou po mezích višně, které přišly vhod. Sestupuji k Napajedelskému nádraží kolem "Záprdkové vody". Samozřejmě jsem okoštoval. Taková dobrota se nedá obejít.

Značka mě dovedla až ke staniční budově. Je 19,30 v nohách 55 km a na rozejítí na ukrajinské hory toho dnes bylo akorát dost. Po trase jsem napočítal 12 přístřešků z toho tři s ohništěm. Tak trasu lze rozdělit na dva až tři dny s podrobnějším poznáním a návštěvou určitě zajímavých a "mýtických míst" které Chřiby nabízí.

Další související články: