Chopok, babí léto a noc v Nízkých Tatrách

Chopok je po vrcholech Ďumbier (2 043 m) a Štiavnica (2 025 m) třetím nejvyšším vrcholem asi 70 km dlouhého hřebene Nízkých Tater. V minulosti byl vrchol Chopku přístupný za pomoci lanovky, dnes se na něj ale musíte vyškrábat vlastními silami.

Vyrážíme od turistické chaty Björnson. Nejprve ke sjezdovce, pak po okraji lesa a nakonec hustým smrkovým lesem se dostáváme na rozcestí Pod Orlou skalou (1 475 m). Jsme téměř ve výšce Pradědu (1 492 m), nejvyššího vrcholu Jeseníků.

Původně jsme měli v plánu pokračovat na Brhliska a Tri vody a po hřebeni přes Dereše se přesunout na Kamennou chatu pod Chopkom, ale nádherné počasí, teplo a neuvěřitelné barvy babího léto nás nakonec přimějí k lenošení a fotografování po trase Luková - Chopok.

Oproti původnímu plánu tedy pokračujeme vlevo a po chvíli se vyhoupneme nad horní hranici lesa. Otevírají se neopakovatelné pohledy na Jasnou, významné lyžařské středisko středního Slovenska, na hřeben Západních Tater i na okolní vrcholy Nízkých Tater. Borůvčí hraje všemi barvami, dokonce se ještě tu a tam dají sezobnout slaďoučké borůvky. Některé již sice spálil mráz a jsou fuj tajbl, ale těmi dobrými se to napraví.

Obzoru nyní dominuje vápencový hřeben Krakové hole s nezaměnitelnými skálami pod vrcholem Pusté. Konečně se dostáváme na rozcestí Luková (1 678 m) nacházející se na konečné stanici sedačkové lanovky z Jasné. Rozhledy jsou fantastické - Pusté, Krakova hoľa, dokonce vykukují vápencové skály Ohniště se známým skalním oknem na Ohništi. Severní obzor uzavírají zasněžené hřebeny Západních Tater.

Z Lukové nás čeká strmé a poměrně nudné stoupání po kameny dlážděném chodníku. Je to sice skvělá ochrana před další erozí a sešlapávání půdního krytu, ale za mokra či námrazy je takový chodník prakticky neschůdný. Takže nakonec oproti původnímu záměru se sešlap neustále rozšiřuje, protože turisté jsou nuceni chodit vedle… Asi těžko nalézt ideální řešení.

Uplynuly asi tři hodiny a my se dostáváme pod vrchol Chopku. Ano, od chaty Björnson se to dá v pohodě zvládnout za dvě hodinky, ale spěchejte, když je tak nádherné počasí a stále je co fotografovat. No a co, že mám tamten vrchol již pětkrát vyfocen. Když ono ale z tohoto úhlu je to ještě o fous lepší.

Na Chopku omrkneme chátrající budovu lanovky, která dlouhá léta nejezdí a kdo ví, zda ještě někdy jezdit bude a míříme si to na Kamennou chatu, kde máme rezervován nocleh. Dnes vcelku zbytečně, protože krom pěkných servírek budeme dnešní večer na chatě pouze tři. Odložíme věci, dáme pivko na uvítanou a jdeme si vyšlápnout na vrcholovou pyramidu Chopku (2 024 m). Nádherné rozhledy vyrážejí dech.

Na východě kraluje nejvyšší vrchol Nízkých Tater Ďumbier (2 043 m), na jihu zahlédneme Poľanu a Slovenské rudohoří a na západě dominuje vrchol Skalka (1 985 m) a Dereše (2 003 m). Na severu lze přehlédnout téměř celý hřeben Západních Tater s dominantním Barancem (2 184 m), jasně rozeznáváme Babky i Sivý vrch, na severovýchodě vykukuje Kriváň s dalšími vrcholy Vysokých Tater.

Opravdu vynikající rozhledový bod. To ovšem jen do okamžiku, než se odkudsi z doliny přivalí mrak. Nafotíme ještě zapadající Slunce se stále postupující oblačností signalizující změnu počasí a již si to míříme do chaty na pivko a skvělé buchty. Večer nelze ohodnotit jinak než jedničkou s hvězdičkou.

Ráno se vydáváme hustou mlhou dolů. Nejprve na Lukovou, ze které jsme včera na Chopok vystoupali a následně poněkud pozměněnou trasou nazpět k redakčnímu přibližovadlu u chaty Björnson. Skvělý výlet na Chopok sice skončil, ale míříme na Oravu za dalšími nádhernými vrcholy.

» Nejnovější články, archiv