Výstup na Chachani, Peruánské Andy a turistika

Výstup na šestitisícový vulkán v Andách

Peru je typická jihoamerická země, která podněcuje lidskou představivost jako málokterý stát na světě. Je to země s bohatou historií, i když mnohdy velmi krutou. Mnoho cestovatelů a i profesionálních archeologů se snaží odhalit četná tajemství dávných kultur, stejně tak jako nenapravitelní hledači pokladů stále hledají bájný poklad Inků. Tento poklad je sama tato země s celým kulturním a přírodním bohatstvím. Nejslavnější a také nejznámější je říše Inků, ale tento státní útvar byl jen vyvrcholením mnoha předcházejících předkolumbovských kultur.

Peru je současně i nesmírně bohatá země na rozmanitou přírodu. Přes vyprahlou poušť se dostanete až k vrcholům nejvyšších tropických velehor na světě. Z těchto vrcholů se dostanete velmi rychle do nepředstavitelně rozlehlé amazonské nížiny, která kypí životem.

A k tomu přidejte jednoznačně nejznámější obrázek z Peru, ale i z celé Jižní Ameriky - impozantní a až nepochopitelné incké město Machu Picchu a je zcela jasné, že na vašich toulkách po matičce Zemi nemůžete tuto zemi opomenout.

Čtěte také: Cesta Inkov, Salkantay trek a Machu Picchu

Celou cestu vyprovokovala moje sestřenka Eva Šebestová z Prahy. Její manžel Jirka je geolog, pracující často ve Střední Americe, tentokráte v Peru. Před naším příjezdem pobýval v její severní části, v Piuře, což je první město založené dobyvatelem Incké říše Francisem Pizarem a jeho bandou krvelačných a po zlatu toužících Španělů.

Náš tým tvořilo šest osob, již zmiňovaný Jirka s Evou, Zdena s Robertem a já s Evou. Sešlo se nás zde pět chemiků (z toho jeden jaderný) a jeden geolog, jehož místní znalosti a vyjadřovací schopnosti zaručily podstatný úspěch a hladký průběh naší dovolené. Nebudu se zde věnovat ani okolnostem, ani zážitky z cesty a po památkách a krásách Peru, kterých bylo skoro nesčíslně. Přejdu hned na to nejdůležitější a to v daný okamžik byla cesta na kopec.

Puno a Titicaca

Naše cesta na horu začala vlastně už ve městě Puno na jezeru Titicaca, kde jsme si objednali u místní cestovky pobyt v Arequipě a výlet na pozorování kondorů ve druhém nejhlubším kaňonu na světě, kaňonu Colca. A zde už budou naše zážitky zachyceny chronologicky i s okolnostmi, které těsně předcházely.

Po návratu z výletu do kaňonu Colca, jsme dostali od našeho šéfa cestovky, pana Marlona doporučení zajít na večeři do nejprestižnější části města, na náměstí Plaza de Armas, kde je jedna restaurace vedle druhé. K turistům vybíhají z jednotlivých restaurací naháněči nebo i majitelé a zaměstnanci těchto firem a lákají nás na večeři. My ale jdeme na doporučenou adresu č. 115 a dáváme si skvělou večeři včetně obvyklého piva, i když je to drahá restaurace.

Já ani na okamžik nezaváhal a zatímco ostatní si dávají již vyzkoušenou peruánskou klasiku, já zkouším Cuy Chactado, což je pečené morče na placičku včetně hlavy a předních řezáků, vše úhledně naservírováno na talíři. Skvělý zážitek, Eva loudila ochutnávku a vyjádřila se, že morče bylo dobré, i když poněkud suché.

V 8 večer jsme opět na hotelu a domlouváme si posezení s panem Marlonem ohledně dalšího programu. Naši čtyři společníci mají zájem o poznání památek ve městě a blízkého okolí včetně ochutnávek místních specialit a my se doptáváme na možnost vyrazit na nějaký kopec, nejlépe na šestitisícovku. Po pětiminutové pauze při popíjení "coca tee" se dovídáme všechny podrobnosti následujících dvou dnů. Každý máme to, po čem jeho srdce toužilo, i když v případě Evy s pochybnostmi, že je tato akce rozumná.

O půl deváté jsme už v cestovce a fasujeme vše potřebné, zejména mačky a cepíny, pochopitelně i stan, karimatky (2 ks/os) a teplý spacák pro mě, Eva bude spát v našich dvou lehkých cestovních. Večer vše balíme, protože ráno ještě musíme koupit 8 l vody. Materiál je sice poněkud omšelý, ale celý tento výlet nás dohromady stál jen 120 USD.

Den první

Po dobalení všech potřebných věcí ve skladu cestovní kanceláře odjíždíme v osmi lidech směr dobrodružství. Cestou se ještě se stavujeme v obchodě dokoupit koka bombóny proti nepříjemným stavům a bolestem hlavy (horská nemoc) a potom už následuje více než tři hodiny jízda stále vzhůru s naším bravurním řidičem Alexandrem a dvěma průvodci, klientů je nás pět, tři mladí kluci ze západní Evropy. Asi o půl jedné naše jízda končí ve výšce cca 5 000 m a my opět přebalujeme svá zavazadla.

Je horko, nikde klasicky ani mráček a my po nabalení společných potravin do základního tábora jdeme asi dvě hodiny do našeho base campu ve výšce přibližně 5 300 m. Stavíme svoje stany, ve společném stanu dostáváme lekci na zítra, mimo jiné se kluci učí obout mačky, což my máme nacvičeno už z dřívějších akcí na Slovensku a v Alpách. Ihned, jak se sluníčko schovalo za kopec, je pěkná zima, která se ještě během večera prohlubovala, ale my šli ještě před setměním spát. Následující den bude opět z těch delších.

Den druhý

Nekompromisní budíček v 1.00 hod a po polévce ve společném stanu odchod přesně ve dvě v noci. Hvězdy svítí jako pominuté, a venku je i odpovídající teplota, aspoň -10 st. Celsia. Naštěstí se zahříváme rychlým pochodem cca 300 výškových metrů vzhůru na sedlo. Zde už je sněhové pole a my při svitu baterek nasazujeme mačky.

Následuje dlouhý traverz vlevo, kdy těch vystoupaných 300 m opět ztrácíme. Traverz je v jednom místě poměrně náročný, zledovatělý kus sněhového pole se skalním hřebínkem, který je nezbytné překonat a to stále ještě jen za světla našich čelovek. Ještě, že máme nové a velmi spolehlivé. Eva je v tomto úseku navázána na lano s jedním z průvodců, my ostatní používáme natažené lano jako zábradlí.

Výstup následně vede suťoviskem stále vzhůru a je vidět, že Evča už nestačí s dechem a jejímu průvodci se nelíbí, že jdu s nimi a stále ji alespoň slovně podporuji, aby se dostala co nejvýše. Ale ve výšce asi 5 800 m se obracejí na cestu zpátky a já pospíchám, abych dohnal naše kolegy, kteří se mi už dost vzdálili. Vzhledem k zimě a nedostatku času ani nevytahuju foťák, abych zvěčnil třímilionové město Arequipu, nádherně nasvícenou mnoha světly, dost mě to mrzí.

Po půl šesté začíná svítat a před námi je "už" jenom poslední suťový výšvih a následuje sněhový hřebínek a sněhový výšvih a ve třičtvrtě na osm jsme na vrcholu. Společné foto, posílání SMS z vrcholu Chachani (6 075 m), něco málo občerstvení a focení okolních kopců a údolí.

Sopka Ubinas dnes má opět kouřící den. Ale je moc daleko, ohnisko 112 mm na mém digitálním fotoaparátu Panasonic MDC-LX1 je pro tento případ nedostatečné. Chvíli po osmé začínáme scházet a cesta nám už ubíhá podstatně rychleji až na těch nezbytných 300 m výstupu v šikmém traverzu na sedlo, který mi dává co proto, i když je ve výšce jen 5 300 - 5 600 m.

Na sedle následuje sundáváme mačky a potom už jen zbývá seběhnout suťový svah a někdy kolem půl 11 docházím jako poslední z čtyřčlenného vrcholového družstva do base campu. Mám toho doslova plné zuby a pět minut jen sedím a zírám do prázdna a snažím se vzchopit, abych začal balit.

V 11 odchod a v pravé poledne nás již opět Alexandro odváží stejným džípem dolů, jakým nás vezl před 24 hodinama nahoru. O půl třetí už vracíme půjčené věci v cestovce a za chvíli se už civilizujeme v hotelu, kde dáváme dlouhou sprchu, která je nevýslovně příjemná. Posléze se vracejí naši kolegové z celodenního výletu po okolí města a tak si máme o čem společně vyprávět.

Protože takovýchto kopců je v okolí města Arequipa několik, je pochopitelné, že by bylo možné za třítýdenní dovolenou pořídit obdobným způsobem kopců několik a to i v několika různých oblastech. Stačí se jen k tomuto kroku odhodlat a mít naspořeno cca 60 000 Kč na letenku a následný pobyt.