Bieszczady, výstup na Tarnicu - nejvyšší horu Bieszczad

Polské Bieszczady (čti Bieščady) hraničí na jihu se slovenskými Bukovskými vrchy a navazujícími částmi na Ukrajině, tedy v nejjihovýchodnějším cípu Polska. Bieszczady leží na území vojvodství Podkarpatského (Podkarpackie) a jsou zahrnovány do tzv. Východních Beskyd. Nejvyšším vrcholem celého tohoto rozlehlého pohoří je Tarnica (1 346 m).

Největšími bieszczadskými poloninami jsou Polonina Bukowska, Bukowe Berdo, Polonina Caryńska, Dzial, Jeleniowaty a Polonina Wetlińska. Pro Bieszczady, podobně jako pro Poloniny na Ukrajině, jsou typické vrcholové a hřebenové louky ve výškách od asi 1 100 metrů nad mořem. Velká část pohoří je zahrnuta do Národního parku Bieszczady (Bieszczadzki Park Narodowy).

Geologické podloží této části Karpat tvoří pískovce a břidlice, tedy horniny flyšového pásma. Na hřebenech a ve vrcholových partiích se často objevují kamenná moře, která jsou tady zvána rozsypance. Více jak 60% povrchu Bieszczad pokrývají lesy, zejména jedlo-bukové a bukové. Zachovaly se dokonce původní staré karpatské bučiny, na které můžeme narazit zejména v oblasti tzv. Puszcza Bieszczadzka nad řekou San, která je hlavní sběrnicí vody v tomto pohoří.

Vedle těchto dřevin je ale poměrně hojně rozšířena i olše, javor a také smrk. Z největších šelem si jmenujme medvěda (Ursus arctos), kterého je tady asi 30 kusů a pak zubra, který byl do této oblasti dovezen z Bělověžského pralesa. Rovněž musím zmínit vlka obecného (Canis lupus), kterého žije v Bieszczadech velice silná populace čítající asi 300 kusů.

Horní hranice lesa zasahuje do výšky 1 100 až 1 150 metrů. Nad ní jsou již jen horské louky, jejichž flóra je neobyčejně bohaté. V Bieszczadech bylo zaregistrováno více jak 900 vyšších cévnatých rostlin, z toho 30 východokarpatských endemitů. Vedle toho tady roste na 250 druhů mechů.

Pokud jde o faunu, bylo tady popsáno na 250 druhů zvířat. Z toho např. sedm druhů hadů a nespočet druhů bezobratlých. V roce 1991 byly Bieszczady zahrnuty do celosvětové sítě biosférických rezervací. Na dnešním rázu této horské oblasti se ve velké míře podílela i poslední světová válka. Během ní a zejména po ní (v letech 1944 - 1946) se velká část obyvatel (zejména ukrajinského původu) vystěhovala do Sovětského svazu. Nakonec tady zůstalo 84 zcela opuštěných vsí, takže více jak 80% území zůstalo neobýváno. V současnosti je bezesporu jednou z největších turistických atrakcí v této oblasti Bieszczadská lesní dráha - viz www.karpaty.net.

V Evropě již neexistuje mnoho krajů, které si zachovaly ráz "Divokého západu". Bieszczady jsou jedním z nich. Za tuto skutečnost může především politický vývoj těsně po skončení druhé světové války, kde zdejší kraje křižovalo okolo 10 000 ozbrojených Banderovců (UPA - Ukrajinská povstalecká armáda), kteří se nesmířili s poválečnými poměry. Bojovali proti Stalinovi za samostatnost Ukrajiny, proti Polákům a nakonec proti všem v beznadějném boji, kdy již neměli co ztratit.

Během "vyčišťovací" akce Wisla, kdy polská armáda zahájila velkou ofenzívu proti Banderovcům, byly ze zdejšího kraje vysídleny desetitisíce lidí a vylidněné vesnice srovnány se zemí. Po té tady vznikl vojenský prostor, který byl zrušen až v dobách hlubokého stalinismu.

Vydejte se tedy s námi na táhlé poloninské hřebeny Bieszczad, do hlubokých a lesnatých údolí a z popela znovu vstávajících vesnic. V první části seriálu o Bieszczadech se podíváme nejen na nejvýchodnější z Bieszczadských polonin, ale i na nejvyšší vrchol Tarnica.

Na závěr bych měl snad jedno malé upozornění. Nejezděte sem v létě, v době školních prázdnin. Hory doslova praskají ve švech pod nápory polských turistů a dovolenkářů. Vydejte se sem na jaře, kdy horské louky rozkvetou tisíci horských kvítků. A nebo ještě lépe na podzim, v druhé půli října, kde se poloniny zabarví do zlatavého kabátu a čistý vzduch vás odmění dalekými výhledy.

Vydejme se tedy konečně k hřebeni nejvýchodnější z Bieszczadských polonin. Jako jediné rozumné a logické východisko se jeví vesnice Ustrzyki Górne, kde je několik barů, obchod a veřejné tábořiště. Odsud se dá po poněkud rozbité cestě dojet až do osady Wolosate, kde je záchytné parkoviště a několik barů. Odsud již musíme pokračovat po svých. Nejprve k jihovýchodu a později k východu po dobré zpevněné lesní cestě pod hřebenem Beskid, kterým prochází hranice s Ukrajinou.

Tato cesta vedoucí proti toku říčky Wolosatka nás po asi 2 a 1/2 až 3 hodinách přivede k Bukovskému sedlu (Przelecz Bukowska, 1 100 m), kde staneme přímo na hranici Polska a Ukrajiny. Dále sice vede podél typických modrožlutých (UA) a bíločervených (PL) hraničních sloupů dobře viditelná stezka, my se však musíme podél okraje lesa stočit prudce vlevo a začít stoupat po táhlém travnatém hřebeni k severozápadu až severu na vrchol Rozsypaniec (1 280 m) s četnými skalisky. Následuje krátký sestup do sedla (1 238 m), odkud již zamíříme na mohutný vrchol Halicz (1 333 m), ze kterého se otevírají fantastické rozhledy.

Za dobrého počasí je vidět daleko na Ukrajinu na stejnojmennou poloninu s nejvyšším vrcholem Pikuj (1 405 m) a do Horhan, nádherného kamenitého pohoří dále na východě (které jsme podrobně popsali v našem turistickém průvodci Ukrajinské Karpaty). Na západě je vidět nádherný vrchol Wielka Rawka (1 304 m) a Mala Rawka (1 273 m) a rovněž hraniční vrchol Kremenec (1 208 m), na kterém se sbíhají hranice tří států - Polska, Ukrajiny a Slovenska.

Z vrcholu Halicz (1 333 m) budeme pokračovat po širokém travnatém hřebeni, který se obloukovitě stáčí k severozápadu až západu kolem hluboké a strmé pramenné kotliny říčky Wolosatka. Rozložitý vrchol Tarnice máme odsud jako na dlani, díky mohutnému kovovému kříži na jeho vrcholu si jej zaměnit s jiným vrcholem nemůžeme. Po levé ruce na svazích hřebene je řada dalších skalních útvarů zvaných souhrnně Cerkwiszcze, po pravé ruce pak skalní řady na hřebeni vrcholu Kamień (1 320 m). Krajinářsky fantastický úsek hřebene, na své si určitě přijde každý fotograf.

Brzy po té začíná náš červeně značený chodník mírně klesat a traverzovat hřeben zvaný Hrebeń Krzemień (Kremiń) s řadou výrazných skalisek. Konečně nás chodník přivádí do blízkosti sedla Rowiń Jackowa (1 160 m), kde se zprava připojuje k naší značce značka modrá vedoucí sem z Poloniny Lokiecka a Poloniny Dźwiniacka. Pokračujeme k jihozápadu po travnatém úbočí do sedla Sidlo (1 286 m), odkud je to již jen skok po krátké odbočce na Tarnicu (1 346 m), která je vysunuta kousek k jihu od hlavního hřebene.

Travnatý hřeben s vrcholem Tarnica (1 346 m), který je ozdoben mohutným kovovým křížem je nejvyšším bodem celých Bieszczad. Kříž zde byl postaven teprve v roce 2000 jako vzpomínka na papeže Jana Pavla II., který zde prý stanul v roce 1954. Ze skalnatého vrcholu Tarnice se opět rozevírají kruhová panoramata. Na východě na Ukrajinu a hřeben Bukovské poloniny, na severu na Poloninu Lokiecka a Dydiowska, na severozápadě na další z velkých polonin - Poloninu Caryńskou a zčásti i na Poloninu Wetlinskou, které však budou popsány až v dalších samostatných článcích.

Až se "vykocháme" nádhernými rozhledy, vydáme se nazpět do sedla Sidlo (1 286 m), ze kterého pak budeme pokračovat vlevo k jihozápadu po modré turistické značce. Sestup je poměrně strmý. Nejprve vede po travnatém úbočí a později převážně bukovým lesem, kde to po dešti pěkně klouže. Cesta ústí na silnici kousek nad záchytným parkovištěm.

Praktické informace

V období od konce dubna do zhruba poloviny listopadu (v roce 2007 od 29.4. do 12.11.) se při vstupech na značené turistické chodníky na území národního parku vybírá vstupné. Jednorázové jednodenní vstupné ve výši 4 zloté nebo čtyřdenní vstupné ve výši 12 zlotých (1 zl je asi 8 Kč).

Celní formality

Od 1.1.2008 platí pro občany členských států EU a tedy i občany České republiky nové podmínky pro vstup do Polské republiky, která přistoupila do Schengenského celního prostoru. Pro cestu do Polska je potřebný platný cestovní doklad nebo jiný doklad potvrzující totožnost a občanství. Od 1.1.2006 nabyla účinnosti novela zákona o cestovních dokladech (č. 559/2004 Sb.), podle které lze k opuštění území ČR k cestě do států EU jako cestovní doklad použít občanské průkazy se strojově čitelnými údaji.

• Velvyslanectví České republiky, ul. Koszykowa 18, 00-555 Warzsawa, tel: 0048/225251850, 225251890, fax: 0048/225251898, e-mail: warsaw@embassy.mzv.cz, web: http://www.mzv.cz/warsaw/
• Generální konzulát Katovice, Pawla Stalmacha 21, 40-058 Katowice, tel: 004832/6099952-3, fax: 004832/2515567, e-mail: katowice@embassy.mzv.cz, web: http://www.mzv.cz/katowice/
• Honorární konzulát Štětín, ul. Malopolska 43, 70-515 Szczecin, tel: 004891/4342674, 4342726, fax: 004891/4342712, e-mail: szczecin@honorary.mzv.cz
• Honorární konzulát Poznaň, Sw. Marcin 80/82, 61-809 Poznaň, tel: 004861/6465206, fax: 004861/6465206, e-mail: poznan@honorary.mzv.cz