Jarní vycházka, túra československým pohraničím v Beskydech

Trek v Moravskoslezských Beskydech s dotekem Hostýnsko-vsetínské hornatiny a Turzovské vrchoviny (2)

Ráno se probouzíme do krásného dne. Obloha je úplně vymydlená, azurově modrá, sem tam narušená bílým mráčkem. Vypadá to jako odměna za včerejší nečas. Takové počasí nám přidává na dobré náladě (některým teda i lahvové pivo, které nám tu nechal pan domácí). Pomalu se chystáme na dnešní cestu.

Na dnešek máme naplánovanou trasu od Bačovské chyže po žluté značce na Bílý Kříž, zde se připojit na červeně značenou cestu a po ní dojít až do Mostů u Jablunkova. Ale samozřejmě jsme otevřeni i alternativním variantám při změně trasy.

Včera večer, když jsme seděli na Švarné Hance u piva a povídali si, jsem se v mezičase spojil pomocí moderních technologií (mobil a internet) se svou přítelkyní a navrhl jí, že by se k nám mohla připojit na Bílém Kříži. Je víkend, z Havířova jezdí přímý autobus až na Visalaje, tak by to neměl být problém. Jimbo to samé navrhl své přítelkyni, ale obě byly tajemné jako hrad v Karpatech a jediné odpovědi, které jsme se od nich dočkali, bylo: "Možná…!"

Čtěte také: Předchozí část článku Jarní vycházka československým pohraničím

Po vydatné snídani z vlastních zásob, ranní hygiene a podobných nutných věcech, se sesbíráváme a Lupík náš pobyt na této chatě zakončuje pádem ze schodů při sestupu z patra. Naštěstí se mu nic vážného nepřihodilo a může pokračovat v cestě. Ještě platíme správci chaty za ubytování a vyrážíme.

Od Bačovské chyže na Bílý Kříž

Hned před chatou se napojujeme na asfaltku, po které vede žlutá značka. Po chvíli míjíme starou dobrou Švarnou Hanku, která stojí kousek pod vrcholem Kozlena (886 m) a táhne nás to dovnitř na startovní pivo, ale odoláváme. Pokračujeme dál v cestě, protože mají-li se k nám přidat holky, nemůžeme se moc zdržovat. Na rozcestí před Bílým Křížem totiž (podle mých propočtů) budou ve stejnou dobu, kdy tam budeme přicházet i my.

Od Švarné Hanky bývají pěkné výhledy na Malou Fatru, ale za dobrých podmínek se dají shlédnout i některé vrcholy Chočských vrchů a Vysokých i Západních Tater. My bohužel takové štěstí momentálně nemáme, ale určitě zde nejsme naposledy.

Následně procházíme kolem rozcestí Gruň - Švarná Hanka, odkud jsme včera přišly, dnes ovšem nejdeme po modré značce, ale pokračujeme dále po žluté po gruňských lukách. Míjíme pár obydlí typických pro tuto oblast, které se zde nacházejí, dokonale dotvářejí místní kolorit a dělají celý hřeben Gruně tak malebný.

Opouštíme asfaltku, neboť ta přechází v klasickou hospodářskou komunikaci a zapadáme do lesa. Pozvolna stoupáme až k rozcestí Smrkovina, pojmenované podle nedalekého vrcholu Smrkovina (924 m). Ještě kousek jdeme po louce a následně opět zapadáme do lesa, přes který přicházíme až na rozcestí Bílý Kříž - směr Visalaje. U toho se mimo nepřehlédnutelných staveb nachází i odpočívadlo a v něm sedí naše děvčata (naštěstí nečekají dlouho).

Vydáváme se tedy společně dál na cestu a po chvíli přicházíme k nedaleké horské chatě Sulov. Jak jsem již zmiňoval, chata neubytovává, ale hospoda zde stále funguje, takže neodoláváme a zastavujeme se na pivo, dámy na kofolu. Hospoda je útulná a mě osobně přijde líto, že ubytování, které zde fungovalo, zrušili. Celkově je Bílý Kříž moc pěkná osada na hranicích Slovenska a ČR a je škoda, že takto turisticky upadá… Anebo naopak?? Alespoň jeden klidnější kout v turisticky přetížených Beskydech?? Nechám na posouzení každému čtenáři dle sebe.

Ze Sulova na rozcestí Pod Malým Polomem

Po půlhodince sezení, odpočatí a osvěžení, se vydáváme opět na cestu. Venku se nám zase zatáhlo, ale mraky jsou relativně vysoko. Od chaty stoupáme přes louku naproti chatě Baron Kysuca a vcházíme do lesa u kapličky s bílým křížem na průčelí.

Vrchol Sulov (943 m) značka podchází. Proti němu stojí na druhém konci osady slovenský vrchol Súľov (903 m). Jdeme dál a míjíme několik pěkných chalup polosamoty Vilémovice. Posléze začínáme pozvolna, ale táhle a pro někoho i nepříjemně stoupat na vrchol Polomka (984 m).

Nedaleko vrcholu se nachází lavičky se stolem k posezení. Jsou již dávno nahlodány zubem času, ale i tak vyzývají kolemjdoucího turistu k posezení. Snad je ChKO nenechá zchátrat úplně, anebo je snad v pravý čas nahradí novými. I my se zde usazujeme a dopřáváme si svačinu. Také se kocháme výhledy na Travný (1 203 m) a Lysou horu (1 323 m).

Po zdolání Polomky nás čeká opět klesání o pár metrů do sedla mezi ní a Malým Polomem. Z něj ještě krátce stoupáme, ale jakmile se dotkneme slovenské NPR Malý Polom, která chrání zachovalá přirozená lesní společenstva v této oblasti, chodník zatáčí od hranice a míří do ČR.

Vrcholy Malý Polom (1 061 m) a Čuboňov (1 014 m) značka tedy podchází. Nejprve lesní pěšinou, která se po chvíli připojuje na štěrkovku. To už jsme jen, co by kamenem dohodil od rozcestí Pod Malým Polomem.

Zde nastává dilema, protože Jonatán chce stihnout vlak do Olomouce, takže si nejsme jistí, zda bychom to stihli po původní trase přes Muřinkový vrch (978 m) a Velký Polom (1 067 m). Takže začínáme vymýšlet alternativy… Jedna možnost je, že trasu úplně totálně zkrátíme a vydáme se po modré značce na autobus v Horní Lomné. Cesta vede kolem hotelu Kyčmol, kde bychom se mohli stavit na vynikající pivo z produkce jejich minipivovaru. Druhá možnost je ta, že se vydáme po modré a posléze po červené značce na chatu Slavíč, odtud potom na chatu Kamenitý, ze které již slezeme dolů na autobus v Horní Lomné.

Z rozcestí Pod Malým Polomem na turistickou chatu Slavíč

Zvítězila druhá možnost. Po demokratickém hlasování je rozhodnuto a my si šlapeme dále, tentokrát již po modré značce stále po štěrkovce po úbočí hory Kozí hřbet (986 m). Dá se říct, že cesta pozvolna klesá, v jedné serpentině míjíme parádní lavičky se stolkem a s výhledem na Lysou horu, až na rozcestí Kozí hřbet - Václavičky.

Od tohoto rozcestníku pokračujeme po červené turistické značce. Chodník nyní vede lesem bez výhledů a mírně stoupá. Procházíme kolem rozcestí Lačnov, u kterého se nachází drobný přístřešek. Nezastavujeme a jdeme dál přes kótu Motyková (886 m), následuje rozcestí Pod Slavíčem a jakmile přicházíme na rozhraní lesa a louky otevírá se nám výhled na turistickou chatu Slavíč, ke které je to již jen asi 250 m. Své jméno má podle stejnojmenného vrcholu vzdáleného asi 2,8 km severovýchodním směrem a vysokého 1 055 m n. m.

S touto chatou mám celkem dobré zkušenosti, párkrát jsem ji již navštívil. Je útulná, čepují dobré pivo, dobře vaří a dá se říct, že mají i rozumné ceny. Proto s přítelkyní zapadáme dovnitř, abychom si dopřáli oběd. Hovězí gulášek nezklamal a potvrdil kvality místní kuchyně. Všichni ještě dáváme po pivku, abychom podpořili zdejší turistický ruch a jakmile jsme každý dostatečně odpočatí, pokračujeme dále v cestě.

Z chaty Slavíč na chatu Kamenitý, následně do Dolní Lomné

Na chvíli se ještě kocháme omezeným výhledem od chaty. Muřinkový vrch, Velký Polom, Úplaz (950 m), Velká Polana (893 m) a Mionší vrch (883 m), jsou nejlépe viditelné. Taky jsou nejblíže, hned naproti přes údolí říčky Lomné. Ze vzdálenějších vrcholů je ještě vidět slovenskopolská Veľká Rača (1 236 m) a polský Muńcuł (1 170 m).

Nyní nás již čeká pohodový úsek. Široká cesta sjízdná jak pro cyklisty, tak i pro motoristy. Po půl kilometru jsme na rozcestí U Slavíče. Poblíž něj, u modře značené trasy, se nachází robustní, nový, dřevěný přístřešek, dobrý i na bivak.

My pokračujeme červeně značenou trasou po úbočí vrcholu Babí vrch (952 m) až na stejnojmenné rozcestí. Zde se napojujeme na žlutě značenou trasu, která přes Kozubovou (981 m), vede až na nádraží v Návsí.

Po chvíli začne cesta prudčeji klesat. Jakmile se dostáváme z lesa na louku, vydáváme se s Jonatánem lovit kešku. Měla by se nacházet na okraji louky na stromě, ale nedaleko od turistické trasy. Sice nemám nikterak bystré oči, dokonce špatně vidím na dálku, ale malé plátěné kapsičky ve výšce cca 5 m přivázané na větvi stromu, jsem si všiml. Lezu tedy nahoru na strom, abych se podepsal do sešitku. Ostatní mě žadoní, abych je tam podepsal taky… Jestli jsem to udělal, či nikoliv, to neprozradím. Jen ať se jdou znovu přesvědčit, kamarádi…

Následně to bereme přímo přes louku a přicházíme rovnou nad turistickou chatu Kamenitý. Slovo dává slovo a sedáme ven na lavičku před hospůdkou na poslední občerstvení na našem trečíku. Trochu nemile nás překvapuje cena piva - 40 Kč za půllitr mi přijde opravdu přemrštěná, stejně jako ostatním. No co, asi vysokohorská přirážka, jinak si to vysvětlit nedokážu. Dámy si dopřávají sladké osvěžení.

Před odchodem se ještě jednou kocháme výhledem na Mionší vrch, Velkou Polanu a Úplaz, které z tohoto úhlu pohledu vytvářejí doslova monument nad údolím Lomné. Oba vrcholy jsou nepřístupné, nachází se na nich NPR Mionší (chrání rozsáhlý prales jehličnatých a listnatých stromů, jeden z největších v ČR). Na ni navazuje PR Úplaz (zde jsou chráněny přírodě blízké bučiny s javorem klenem, smrkem a jedlí), která je rozdělená na tři části. Na její (pro nás) nejvzdálenější část poté navazuje PR Velký Polom, případně na Slovensku již PR Veľký Polom (chrání zbytky přirozených smrkobukových lesů a na ně vázanou flóru a faunu). Dohromady úctyhodných 416,64 ha vyšší ochrany na české části.

Teď nás čeká již jen čistý sestup. Nejprve po louce… bývalých pastvinách této polany. Z osady Vyšní Kamenitý slézáme k osadě Nižní Kamenitý a následně se noříme do lesa. Holky nám utíkají, asi si řekly, že takoví alkoholici jim dělají akorát ostudu. Cesta je naprosto jednoznačná, nemají se kde ztratit.

Ale pozor, je až tak jednoznačná, že holky přehlédly ještě jednoznačnější vydlážděnou odbočku doprava úbočím kopce, s nepřehlédnutelnou červenou šipkou. Musíme je zkontaktovat telefonicky, protože už nám dost utekly a cestu by si tak o kilometr prodloužily. To by pak bylo zloby na nás, že jsme je nechali, takto si trasu protáhnout.

Nyní jsme už na asfaltové komunikaci pod horským hotelem Excelsior. Na autobusovou zastávku Horní Lomná, Doubrava to máme jen pár posledních kroků.

Závěr

Jedná se o extra pohodovou trasu, nenáročnou, vhodnou úplně pro všechny. Pro staré i mladé, pro ty ve středním věku by měla být samozřejmostí, pro ženy i muže. Trasa není přespříliš dlouhá, nenacházejí se na ní brutální stoupáky a následná klesání. Vše dokládá samotný text a níže přiložená kilometráž, celkové stoupání a klesání. Na trase se nachází množství chat vhodných jak k občerstvení, tak k noclehu. V případě krizové situace se dá snadno naplánovat úniková cesta zpět do "civilizace." Navíc je po cestě při pěkném počasí několik míst s pěknými výhledy na blízké i vzdálenější hory.

• 1. den: 22,0 km, celkové stoupání: 1 110 m, celkové klesání: 1 084 m
• 2. den: 19,6 km, celkové stoupání: 572 m, celkové klesání: 897 m
• Celkem: 41,6 km, celkové stoupání: 1 682 m, celkové klesání: 1 981 m