Cetatile Ponorului (Ponorné hrady) v rumunském Apuseni

Okruh po krasové planině Padis: Cetatile Ponorului

Víte kde je největší jeskynní portál v Evropě? A kde je největší krasová oblast v Evropě? Když zapíchnete na mapě prst do místa zvaného Cetatile Ponorului neboli Ponorné hrady v Rumunsku, tak budete správně. V obou případech. Apuseni s krasovými planinami Padis, Scarisoara a dalšími je totiž považována za největší krasovou oblast Evropy. Oblast s neobyčejným množstvím jeskyní a propastí i mimořádně zajímavým vodním režimem.

Do Rumunska přijíždíme 10. května. Počasí je zatím neutrální, ale než stihneme vyjet na planinu Padis, tak se zlomí. Prší jako z konve, je zima že by psa nevyhnal, viditelnost je tak 100 až 200 metrů. To však platí jen o prvním dnu. To nám asi zdejší vládce hor chtěl ukázat, co dokáže. Již druhého dne se počasí opět překlopí a ráno nás vítá sluníčkem a modrou oblohou.

Čtěte také: Apuseni je vhodné pre každého, Rumunsko a turistika

Z penzionu Bradet, který se stal naší dočasnou základnou (vše ostatní je nyní na počátku května zavřené), vyrážíme na okružní trasu planinou Padis. Míříme k jihozápadu na Cetatile Ponorului. Impozantní skalní bránu, která nemá v této části Karpat obdoby.

Izbucul Ponor

Po levici necháváme krásný vyhlídkový vrch Biserica Motilor (1 466 m), ze kterého se otevírají krásné kruhový výhledy. Nejvíce ohromí ty k blízkému hřebeni Vladeasa. Po krásných krasových loukách s množstvím závrtů a škrapů pozvolna scházíme k jihozápadu. Míjíme několik salaší, které příští měsíc ožijí cinkotem zvonců ovcí. Nyní je tady klid a mír. Dokonce narážíme na pramen železité kyselky. Moc dobrá!

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Turistické značení je slušné. Jen je třeba si zvyknout na to, že se v Rumunsku nepoužívá pásové, nýbrž tvarové značení. Někdy je problém vyznat se v té změti koleček, trojúhelníčků a křížků různých barev.

Podél potoka, jehož vody brzy míjí v podzemí, pokračujeme k vyvěračce Izbucul. Ono planina Padis má totiž mimořádně zajímavý vodní režim. Voda často mizí v podzemí a stejně často vyvěrá na povrch v podobě dravé bystřiny. Stejně jako u vyvěračky Izbucul ve výšce asi 1 150 m. Zatím jsme ztratili pouhých 250 výškových metrů. Na nejbližším rozcestí pokračujeme vlevo. Na dalším vpravo.

Izbucul Ponor dnes působí klidným dojmem. Teče odsud takových 100 litrů za sekundu. V maximech to má být ale až 15násobek. To pak musí být pořádný hukot! O kousek níže se říčka Valea Ponorului rozlévá po loukách veliké krasové deprese, aby na jejím konci opět zmizele kdesi v podzemí. Vzniká tady dočasné jezero, které po jižním okraji obcházíme. Jak by se nám to povedlo při maximálním průtoku bystřiny se můžeme jen dohadovat…

Cetatile Ponorului (Cetă?ile Ponorului)

Nechce se nám odsud. Podívaná na jezero je opravdu neobvyklá a dočasné jezero je opravdu mimořádně fotogenické. Ale Ponorné hrady volají. Po lesní cestě se bez problémů dostáváme k Cetatile Ponorului po žlutém a modrém terčíku. Ztratili jsme sice dalších více než 200 výškových metrů. Čeká nás nyní stoupání do kopce. A pak opět sešup z kopce po červeném čtverci až k Cetatile Ponorului, kde nás v nadmořské výšce okolo 950 metrů vítá impozantní jeskynní portál, skalní brána. Ta je vstupem do ohromného podzemního světa, jeskynního komplexu s délkou asi 7,5 km a hloubkou okolo 300 metrů. Prvně jsou Ponorné hrady v literatuře zmiňovány v roce 1886.

Vstupní portál jeskyně, ohromná skalní brána, má výšku asi 70 metrů a šířku 30 metrů. Mizí zde vody říčky, která má snad pokračovat do systému jeskyně Caput. K té se ještě dostanu. Nyní je tady ale ještě kupa umrzlého sněhu, nebyla ještě polovina května.

Scházet dolů je nyní o hubu, takže pro tentokráte si sestup do jeskyně odpustíme. Zato se vydáme vzhůru, nad skalní bránu na úžasnou skalní vyhlídku, ze které se budeme moci rozhlédnout po okolí. Pod nohama se mi proplazí zmije (Vipera berus). Má krásnou černou formu. A už je zvěčněna… Navštěvujeme všechny čtyři vyhlídky - balkóny.

Chata Cetatile Ponorului a Pestera Caput

Nechce se nám kus vracet, proto pokračujeme od Cetatile Ponorului neznačenou lesní cestou. Napojujeme se na další cestu, která míří k pěkné chatě Cabana Cetatile Ponorului (1 073 m). Je teplo, sluníčko svítí, bylo by škoda se nestavit na pivko. Zapadneme do příjemné restaurace a užíváme zlatavého moku. Za mne mohu prohlásit, že rumunská piva jsou docela dobrá. Mně tady na Padiši opravdu chutnají…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Ale každá pohádka jednou končí. Platíme, dáváme příjemné chatě sbohem a míříme dále. Na nejbližším rozcestí odbočujeme doprava k východu. Já ještě navštívím jeskyni (Pestera) Caput, která je jakýmsi pokračováním systému Cetatile Ponorului (viz mapa). Voda tady burácí, do útrob jeskyně padá mohutným vodopádem. Vstup do jeskyně Caput je opravdu impozantní. Tady by se líbilo všem jeskyňářům.

Na dalším rozcestí se žlutým křížkem v blízkosti další vyvěračky trochu laborujeme. Je jasné, že musíme doleva a k severu až severovýchodu. Jenže lesních cest je tady více a pokračování značky žádné. Nakonec se podaří nalézt tu správnou trasu. Musíme projít kolem vyvěračky s upraveným posezením.

Nyní již bez problémů po široké lesní cestě v krásném kaňonu a následně po loukách s množstvím krasových závrtů a škrapových polí přes rozcestí se dvěma terčíky a trojúhelníčkem opět končíme na planině Padis u naší "základny" Bradet (1 315 m). Dnes to byla krásná procházka. Místy sice orientačně trochu složitější, ale mimořádně krásná. Planina Padiš nezklame žádného milovníka hor.

Trasa: Padis - Izbucul Ponor (3 km) - Cetatile Ponorului (6,3 km) - Cabana Cetatile Ponoruli (8,5 km) - Padis (14 km)