Vzpomínky na Alpspitze (2 620 m)

Naše další cesta do Alp míří do Bavorska. Láká nás pohoří Wetterstein, které odděluje rakouské Tyrolsko a německé Bavorsko. Nachází se tady nejvyšší hora Německa Zugspitze (2 962 m) a překrásná Alpspitze (2 620 m).

Cesta z Prostějova přes Brno, Vídeň a Salzburg docela slušně ubíhá, takže nad ránem se dostáváme k bavorskému městečku Hammersbach nedaleko Garmisch-Partenkirchenu. Několikahodinovým spánkem ještě "dotahujeme" noc, a když otevíráme opět oči, nestačíme zírat na nádherně bílé a zářící vrcholky masívu, čnějícího nad krajinou.

Již první setkání s domorodci je příjemné. Nejenže spolu vypijeme české pivo, ale můžeme si na louce nechat celý týden zaparkované auto. Takže nahazujeme "bágly" a hurá do hor. Nejprve značenou cestou kolem potoka Hemmersbach stoupáme pomalu vzhůru do soutěsky ve spodní části doliny Hollental. Platí se zde vstupné 1/2 až l DEM.

Pokračujeme pěšinou kolem hučícího potoka, místy tunýlky, které jsou vytesány ve skále. Slunce nádherně svítí, takže nepohrdneme příjemnou koupelí. U chaty Hollentalangerhíit máme za sebou asi 600 metrů stoupání a ocitáme se v nádherném širokém kotli, jenž je zprava sevřen hřebenem Waxensteinu, zleva Höllentalgart a naproti nám ční v dáli vrchol Zugspitze.

Po obědě a "kochandě" počínáme vlevo od chaty stoupat pod severní stěnou Höllentalkogel do sedla Hupfleiten a poté již pohodově docházíme k horské chatě Kreuzeckhaus ve výšce 1 650 m. Od ní se naskýtá náramný výhled do údolí ke Ga-Pa, k jihozápadu se nádherně tyčí jako pyramida Alpspitze. Dnes jsme ušli asi l0 kilometrů a překonali jsme převýšení 1 100 metrů, takže rádi přijímáme nocleh v noclehárně chaty.

Po noční bouřce se naskýtá kouzelný pohled na z oparu vystupující vrchol Alpspitze, takže nemeškáme a vyrážíme. Lanovkou z Hochalm se vyvezeme na Osterfelder, avšak z mlžného oparu se zatím nedostáváme. Začínáme stoupat přes Höllentor až k zajištěné cestě Ferrata, která se vine severní stěnou Alpspitze. Tady vytahujeme sedací úvazky a další materiál. Ocelová jistící lana místy střídají žebříky. Je to pohodovka a všem se to líbí. Zvláště když dosáhneme vrcholu. Mlžné moře zůstává pod námi, jen nejvyšší vrcholky vyčnívají jako ostrovy.

Po nezbytém focení sestupujeme jihovýchodním svahem, kde přijdou vhod teleskopické hole. Přes Oberkar a vysekaným tunýlkem sestupujeme zpět na Osterfelder a dolů k chatě Kreuzeckhaus. Dnešní trasa činila 8 kilometrů a přelezli jsme 700 výškových metrů.

Následující den je počasí opět jako vystřižené. Dnes nás čeká přechod k chatě Reintalangerhůtte. Přes louku Hochalm stoupáme neznačenou cestou kolem chaty Bergwachthütte k rozcestníku pod východní stěnou Alpspitze. Odtud pěšina sestupuje asi 300 metrů kolem stěn Bernadeinwände. Dále máme plánován výstup přes Stuibenkogel do sedla Mauerscharte. Díky "kufru" se ocitáme mezi pasoucími se kravami.

Sedla Mauerscharte nakonec dosahujeme po úbytku jak sil, tak pitné vody. Jsme ve výšce 1 928 metrů a dole pod námi se táhne dolina Reintal. Strmý sestup sutí po cestě Schützensteig není moc příjemný. Cesta je dosti únavná. Zvláště když dojde voda a nemilosrdné slunce stále pálí a pálí.

Nakonec dosahujeme i vytoužené chaty a usedáme k bavorskému pivnímu moku, přičemž se začínají venku "ženit všichni čerti". Tento den jsme zdolali 12 kilometrů a 900 výškových metrů. Ráno čtvrtého dne je opět nádherné. Vystupujeme dolinou Reintal na plato pod hřebenem Höllentalgrat, k chatě Knorrhütte (2 052 m). Dolina Reintal je pod inverzí.

Odpoledne pak ještě šplháme přes Brunntalkogel pod vrchol Höllentalspitze a příjemně relaxujeme. Jelikož dnes přenocujeme v chatě Knorrhütte, vaříme si venku jídla Knorr. Dnešní trasa 6 kilometrů překonala převýšení 1 070 metrů.

Poslední den se počasí obrátilo a nevěstí nic dobrého. Ochladilo se je mlha. Cestou č. 801 vyrážíme přes plato k jižní stěně Zugspitze. Mlha se drží dosti dlouho, později začne ještě shora padat voda. Máme co dělat, abychom včas navlékli pláštěnky a k hotelu Schneefernerhaus jdeme hledat útočiště. Jelikož déšť spíše houstne, vyjíždíme poslední úsek lanovkou. Vrchol Zugspitze nás ale nijak nezaujal, jelikož je zde příliš přetechnizováno a přeturistikováno.

Hotely, lanovky, vyhlídkové terasy a člověk si na skálu pomalu ani nešlápne. Proto se pro nás symbolem bavorské části Alp stala nádherná Alpspitze. Déšť konečně ustává a z vyhlídky se otevírá pohled na okolní štíty. Dolů k jezeru Aibsee sjíždíme lanovkou a odtud pěšky docházíme do Hammersbachu. Dnes jsme ušli 10 kilometrů a překonali výškový rozdíl 540 metrů. Ještě poslední shlédnutí na nádherné pohoří a jede se domů.

Mapy: Freytag a Berndt WK 322 Wetterstein 1:50.000 Alpenvereinskarte Nr. 4/2 Witterstein und Mieminger Gebirge 1:25.000