Co je to treking, turistika, alpinismus a horolezectví? Definice pojmů

V literatuře, na internetu i v odborných časopisech nalezneme tu a tam definici toho, co je to turistika, co je vysokohorská turistika či alpinismus. Dlužno dodat, že tyto definice si mnohdy protiřečí a jednotlivé způsoby pohybu v horách a v přírodě jsou chápány různě. Jeden člověk se v tom nevyzná a vypadá to, že přesná definice u nás kodifikována není. Přestože o kodifikaci či definování proběhla řada pokusů.

Proto jsem si trochu troufale dovolil sepsat několik řádků a "definovat" jednotlivá odvětví pohybu v horách způsobem, jak je chápu já. Snažil jsem se "nalézt" přesně definované hranice a charakteristiky jednotlivých disciplín. Neříkám, že jsou správná, to ale nakonec není ani cílem tohoto článku. Právě naopak, cílem článku je rozproudit debatu a upřesnit či hlouběji se zamyslet nad vymezením jednotlivých pojmů - činností.

Co je to turistika? Pěší turistika

Turistika je zájmovou činností jednotlivců a nebo organizovaných skupin (KČT, KST, PTTK aj.) sloužící k poznávání krajiny, památek a lidí. Prvními "turisty" byli s velkou pravděpodobností starověcí cestovatelé, na které navazovali poutníci vydávající se na náboženské poutě do Říma, Jeruzalému, Santiaga de Compostely či do Mekky.

U nás byl asi nejznámějším turistou Jan Ámos Komenský. Ten mimo jiné řekl: "Na světě jsme proto, abychom chodili". Pravděpodobně nejznámějším a nejstarším dosud známým turistou (vysokohorským turistou) byl ledový muž - Ötzi, paleolitický lovec, jehož mumifikované tělo bylo nalezeno v Ötztalských Alpách na pomezí Itálie a Rakouska. Cílem jeho snažení však nebyla relaxace a poznávání neznámého, nýbrž lov a obstarání obživy.

Turistika je pramátí všech dalších disciplín, která se vyvíjela s tím, jak člověk pronikal hlouběji a výše do hor a jak se vyvíjela turistická výbava a turistické či lezecké dovednosti. Člověk se tak učil překonávat stále těžší terény a vyšší vrcholy. Dnes je z turistiky doslova průmysl. Vznikla spousta chat, hotelů a bivaků, tisíce kilometrů značených turistických tras či zajištěných cest. Výrobou turistického či lezeckého ošacení, jistících pomůcek či bivakovacího vybavení se živí desítky firem.

Turistika v dnešním pojetí začala vznikat v 17. a 18. století. V Alpách, ve Vysokých Tatrách a v dalších horských oblastech probíhaly první vycházky do hor. První turisté však využívali obvykle stezek pastevců a nebo zlatokopů. Teprve později, v 19. století, začaly vznikat značené turistické trasy. U nás v Sudetech, za hranicemi v Alpách, na dnešním Slovensku první turistické značky vznikaly v okolí Sitna ve Štiavnických vrších.

Specifickou disciplínou jsou etapové pochody, které trvají řady dní, ale turista si s sebou nenese žádné bivakovací aj. potřeby. V podstatě se jedná o řetězec jednodenních túr z lože do lože. Přesto někteří autoři zaměňují etapové pochody s trekingem.

Definice

• Pěší turistika je nejstarší formou turistiky. Provozována je v nížinných oblastech a v podhůřích nebo nižších horských polohách nevystupujíc nad přirozené pásmo lesa. Túry vedou po širokých cestách, chodnících a pěšinách ve snadném a neexponovaném terénu. K pěší turistice není zapotřebí žádných jistících a dalších pomůcek. Obvykle se jedná o krátké, maximálně jednodenní trasy bez další potřebné výstroje.

Horská či vysokohorská turistika

Vysokohorská turistika je pro území bývalého Československa pravděpodobně poměrně specifickou disciplínou. V zahraničí je tato disciplína v širším pojetí chápána jako horská turistika. Co to taková horská (vysokohorská) turistika je? V odborné literatuře existuje spousta definic, ty jsou však mnohdy nejednoznačné. Zjednodušeně se dá říci, že existuje tolik definic, kolik existuje autorů. Laik z toho má hlavu doslova zamotanou.

Horská (vysokohorská) turistika probíhá v horských až velehorských terénech. Tedy ve středních až velkých nadmořských výškách. Turistické trasy tady vedou mnohdy i v exponovaných (avšak nehorolezeckých) terénech, takže pohyb tady vyžaduje od vysokohorského turisty řadu dalších dovedností.

Jedná se o jednodenní túry, na které je však nutno počítat s dodatečnou výstrojí - teplé oblečení pro případ změny počasí, jistící pomůcky aj. V nejobtížnějších úsecích vysokohorských tras musí turista totiž zvládnout základy jištění sebe či skupiny. Některé úseky jsou zajištěny umělými jistícími pomůckami. Obtížnost takovýchto úseků však nepřesahuje I., jen ve výjimečných případech II. stupeň UIAA. K nejpopulárnějším vysokohorským trasám v našich zeměpisných šířkách tak patří Tri kopy a Baníkov v Západních Tatrách či populární Orlí stezka v polských Tatrách.

Někteří autoři k vysokohorské turistice řadí i via ferraty. Ty však vedou i v těžších terénech než II. st. UIAA. Ty nejtěžší zasahují do terénů klasifikovaných až 5. stupněm UIAA. Jistě, jsou tady umělé jistící pomůcky, to na obtížnosti ale nic nemění. Via ferraty (německy klettersteigy) tak představují vrcholnou formu vysokohorské turistiky, přestože většina rysů by je řadila spíše k horolezectví, resp. sportovnímu horolezectví.

Definice

• Horskou - vysokohorskou turistikou je turistika ve vysokohorském prostředí nad přirozeným pásmem lesa. Túry vedou i v poměrně velkých nadmořských výškách, nepřekračují ale hranici sněžné čáry. U vysokohorské turistiky technická obtížnost túry nepřesahuje II. stupeň UIAA a není nutno při ní bivakovat.

Treking jako královská disciplína turistiky

Treking je zcela právem nazýván královskou disciplínou turistiky. Navíc je jakýmsi spojovacím můstkem mezi pěší turistikou a vysokohorskou turistikou. Treking (z anglického trekking, a protože česká pravidla ani slovník spisovné češtiny tento výraz neřešil, dovolili jsme si "zapsat" se do české slovní zásoby upraveným slovem treking) je ve své podstatě vícedenní túrou s jedním a nebo více bivaky, která vede jak v horském a velehorském terénu, tak i v nížinách.

Vedle dodatečné výstroje a jistících pomůcek musíme nést i bivakovací výstroj se stanem a spacím pytlem. Neklamným rysem každého trekaře je tak velký a naditý batoh…

K nejpopulárnějším trekovým trasám v našich končinách tak patří hřebenovky Nízkých Tater, Velké Fatry, Západních Tater, přechod Jeseníků, Rychlebských hor či Krkonoš, v Rumunsku jsou populární hřebenovky pohoří Retezat, Fagaraš, Paring, na Ukrajině hřebenovka Černé hory, polonin Svidovec, Krásna, Boržava a řady dalších. Ve Skandinávii existuje například Královská stezka, krásná trasa přes náhorní planinu Hardangervidda v jižním Norsku a velká řada dalších.

Definice

• Treking je královskou disciplínou turistiky. Jedná se o pochod se zátěží a s minimálně jedním bivakem. Trasa treku může vést ve vysokohorském i nížinném prostředí, technická obtížnost nepřesahuje II. st. UIAA.

Alpinismus

Dodnes není mezi vysokohorskou turistikou a horolezectvím stanovena jasná mez. To co bylo v 19. století považováno za horolezectví je dnes spíše vysokohorskou turistikou, horolezectví se posunulo o kus dále a hlavně směrem do větších vertikál. Jako alpinismus osobně chápu právě tuto poněkud difúzní hranici mezi VHT a horolezectvím. Dlužno dodat, že právě ve vymezení pojmu alpinismu existuje nejvíce nejasností a největší množství definic. Různí autoři alpinismus chápou různě a mnohdy naprosto odlišně.

Osobně považuji za alpinismus vysokohorskou turistiku v ledovcových horách. Ono by tak tento pojem a toto vymezení korespondovalo s místem svého vzniku. Kolébkou alpinismu jsou totiž Alpy, tedy ledovcové hory. Alpinista tak díky zvýšenému objektivnímu nebezpečí a relativně těžším terénům musí ovládat základy horolezeckých technik a především musí mít s sebou typickou horolezeckou výzbroj - úvazek, lano, karabiny, smyce a další. Přidává se cepín a řada dalšího nádobíčka.

Technická obtížnost takovýchto výstupů nepřesahuje II. stupeň UIAA a výstupy mohou vést i na ty nejvyšší vrcholy. K typickým alpinistickým výstupům tak patří výstupy na Mont Blanc normálkou, Monte Rosu, Elbrus, ale i Mount Everest po normálce, kde podle znalců nepřesahuje obtížnost (snad až na jeden krátký výšvih) výše uvedenou obtížnost. Za ten Everest však ruku do ohně nedám, nebyl jsem tam a ani se na něj nechystám . Zcela jistě tady ale patří řada výstupů i na šestitisícové a dokonce sedmitisícové vrcholy.

Specifickou formou alpinismu je skialpinismus, který využívá vedle lezeckých technik i techniky lyžařské spolu s lyžařským (skialpinistickým) vybavením. Někteří autoři dělí skialpinismus na více částí - skitouring, skialpinismus a freeride. Skialpinismus však není předmětem tohoto článku, budeme se mu věnovat v příštím článku. Dělítkem mezi nimi je technická náročnost. Nejen délka sjezdů, ale především sklon sjížděných svahů.

Definice

• Alpinismus je formou vysokohorské turistiky v ledovcových horách a v ledovcových terénech. Je přechodem mezi vysokohorskou turistikou a horolezectvím. Alpinista musí zvládat základní lezecké techniky, jištění jednotlivce i skupiny a používat specifickou výzbroj nutnou pro jištění na ledovcích.

Co je to horolezectví?

Horolezectví je vrcholnou disciplínou pohybu v horách. Trasy výstupů vedou i v těch nejobtížnějších terénech, v ledovcových i neledovcových horách a především po vertikálách - kolmých a nebo značně nakloněných stěnách, žebrech a nebo hřebenech. Náročnost výstupů dosahuje minimálně III. stupně UIAA a je při nich potřeba zvládnout lezecké techniky a způsoby jištění. Horolezec využívá jistících a dalších technických pomůcek.

Horolezectví bychom dnes mohli rozdělit na dvě základní částí - klasické horolezectví, představující tuto disciplínu v původním pojetí - tedy pohyb v horách a na horolezectví sportovní, které svým způsobem slučuje lezecké techniky a až akrobatické prvky. Sportovní lezení tak představuje lezení na umělých stěnách, bouldering a skalní lezení, drytooling aj. Trasy výstupů tak nemusí v tomto případě vést ani v horském a ani vysokohorském prostředí.

Vedle toho bychom mohli říci, že další podstatný rozdíl mezi klasickým a sportovním horolezectvím je ten, že klasické horolezectví obvykle nevyužívá trvale osazených (fixních) jistících bodů (ve Vysokých Tatrách i dalších oblastech nalezneme výjimky), nýbrž naopak maximálně využívá mobilních jistících pomůcek jako jsou vklíněnce, smyčky aj. Sportovní horolezectví naopak fixních jistících bodů využívá velice často. Specifickou formou horolezectví je speleologie či speleoalpinsimus (ach ten alpinismus, jenž by slovně přesouval speleologii o kategorii výše…).

Definice

• Horolezectví (klasické horolezectví) je pohybem v náročném horském a nebo vysokohorském terénu s obtížností minimálně III. stupně UIAA k němuž je zapotřebí speciálního vybavení i lezeckých dovedností a využívá v převážné míře mobilních jistících pomůcek. Trasa výstupu vede i těmi nejstrmějšími úbočími a hřebeny, ať již skalními a nebo ledovcovými.

Jednotlivé disciplíny turistiky, VHT, trekingu, alpinismu i horolezectví se mohou dělit na řadu jednotlivých dílčích subdisciplín, jejichž dělení bývá u řady autorů rovněž značně rozdílné. Tyto však již nejsou předmětem tohoto příspěvku.