Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 8.10.2020 , svátek má
Treking > Testy > Historie fotografie - víte, co to byla daguerrotypie

Historie fotografie - víte, co to byla daguerrotypie

Kurz horské fotografie (1)

18.11.2012 | Otakar Brandos

Fotografie je tady s námi již téměř dvě století. Za tu dobu prodělala fotografie velkou řadu změn, ať již kvalitativních a nebo kvantitativních. Poslední dvě desetiletí můžeme sledovat snad nejrychlejší změny v technice fotografování. Klasická fotografie je vytlačována digitální fotografií.

Canon

Na vaše četné žádosti se opět po několika letech vracíme k tématu horské fotografie. Zejména v posledních dvou desetiletích prodělala fotografie, zejména digitální, obrovské změny, proto návrat k uvedenému tématu nebude jen pouhým opakováním předchozího seriálu, jenž vycházel na stránkách tištěného časopisu Treking.

Převážná část kurzu horské fotografie bude věnována především digitální fotografii, jen ve speciálních případech se vrátíme k fotografii klasické. Zaměříme se na výhody, ale i nevýhody klasické a digitální fotografie, přineseme velké množství srovnání a srovnávacích fotografií, které pro pochopení podstaty jsou určitě nejnázornějšími.

Čtěte také: Digitální zrcadlovka pro každého

Na úvod určitě nezaškodí podívat se alespoň stručně na historii, ale i fyzikální základy fotografie a optického zobrazování. Pokud vás teorie nudí, nebo již tyto základy máte, pak tuto část klidně přeskočte. Pokud chcete "taje" optického zobrazování pochopit, doporučuji číst od samého začátku, fotografie je nejen dobrodružství, ale i způsob seberealizace. A snad nic nepokazím, použiji-li výroku z jednoho českého renomovaného časopisu o fotografování - "Kdo si fotí, nezlobí".

Trocha historie nezaškodí

Fotografie byla bezesporu geniálním a převratným vynálezem. Za jejího objevitele je dnes považován Francouz Louis Jacques Mandé Daguerre (1789 - 1851), který v roce 1837 pořídil první fotografii, jenž byla nazvána daguerrotypie. Jejím základem byla postříbřená měděná deska, která byla zcitlivována párami jódu a latentní obraz byl vyvoláván párami rtuti. Výsledný obraz se ustaloval roztokem obyčejné kuchyňské soli, později thiosíranem sodným.

Určitých výsledků na poli "fotografie" již dosáhl v roce 1814 francouzský důstojník Joseph Nicéphore Niepce (1765 - 1833), ale jeho metoda zvaná heliotypie byla velmi primitivní a navíc byl výsledný obraz značně nekvalitní.

Velkou nevýhodou daguerrotypie byla nemožnost pořízení kopie. Tento problém odstranil až další z průkopníků fotografie, Angličan Henry William Fox Talbot (1800 - 1877), který místo kovové desky použil papír napuštěný roztokem bromidu stříbrného, jenž přilepil na skleněnou desku. Vzniklý latentní obraz vyvolával roztokem kyseliny tříselné a ustaloval thiosíranem sodným. Z takovéhoto obrazu pak mohl pořídit libovolné množství kopii, které již byly pozitivní.

Nikon

Další kvalitativní pokrok ve fotografii nastal zavedením tzv. mokrých fotografických desek, o což se zasloužil Narren de la Rue (1815 - 1889), který byl mimo jiné jedním z průkopníků astronomické fotografie a na svou dobu pořizoval velice kvalitní fotografie Slunce a Měsíce. Avšak přímo převratným zlomem ve fotografii se staly až suché fotografické desky, které vynalezl lékař Richard Lech Maddox (1816 - 1902).

Maddox nahradil kolodium mokrých desek želatinou. Tento způsob znamenal nejen obrovské zjednodušení fotografie, ale zejména její doslova masové zpřístupnění, neboť se tyto desky začaly brzy vyrábět průmyslově a v roce 1879 již byly v běžném prodeji. Na přelomu 19. a 20. století se začaly již objevovat panchromatické i ortochromatické fotografické desky, ve 20. století se objevil svitkový film a o k jeho konci razantně nastoupila fotografie digitální.

Co je to světlo?

Snadná otázka, ale těžká odpověď. Světlo je, zjednodušeně řečeno, elektromagnetickým zářením. Sem spadají nejen optické záření, rádiové vlny, ale i rentgenové a gama záření. Ve fotografii budeme pracovat (vyjma speciálních případů) jen s optickým zářením, které je však jen velice úzkým pásmem elektromagnetického spektra, které zhruba koresponduje s rozmezím tzv. viditelného záření, tedy části spektra, které je viditelné lidské oko.

Zdravé lidské oko je schopno registrovat záření v rozsahu 360 až 780 nm (nanometrů, kde nanometr je pouhou miliontinou milimetru). Tady mluvíme o tzv. viditelném záření, o světle. To má spojitý charakter, mluvíme o tzv. bílém světle. Toto bílé světlo ale můžeme rozložit na jednotlivé barvy - monochromatické složky, které lidské oko vnímá jako barvy. Jejich hrubý přehled udává následující tabulka.

Barva Vlnová délka
Fialová 380 - 420 nm
Modrofialová 420 - 450 nm
Modrá 450 - 480 nm
Modrozelená 480 - 510 nm
Zelená 510 - 550 nm
Žlutozelená 550 - 570 nm
Žlutá 570 - 590 nm
Oranžová 590 - 600 nm
Oranžovočervená 600 - 630 nm
Červená 630 - 650 nm
Tmavěčervená 750 - 780 nm

Výsledný světelný vjem oka závisí na nejen na kontrastu, intenzitě osvětlení, ale i dalších faktorech. Proto se o monochromatické barvě budeme dále bavit jen ze spektrálního hlediska.

Jako příklad nedokonalosti lidského oka si uveďme příklad slunečních skvrn. V dalekohledu se nám sluneční skvrny jeví jako černé, ve skutečnosti jsou ale slabě růžové… Uvedené rozdělení barev optické části světelného spektra je dobré znát při výběru konkrétného fotografického materiálu a zejména při výběru vhodného barevného filtru (ty se spíše uplatní v černobílé fotografii).

Následující graf nám udává rozdělení elektromagnetického záření. Zejména si všimněte, jak velice úzkou část spektra elektromagnetického záření zaujímá pro lidské oko viditelné záření.

Co je to fotografická emulze

Fotografické emulze (vrstvy) se podstatně odlišují od jiných receptorů záření. A to nejen tím, že jde o jednorázové receptory, ale především tím, že registrují celkovou zářivou energii, tedy součin výkonu (v tomto případě osvětlení) a času. Díky této skvělé vlastnosti máme možnost zachytit na fotografickou vrstvu i velice slabé světelné zdroje prostým prodloužením expoziční doby.

Původní fotografické emulze s bromstříbrnou složkou vykazují maximum citlivosti pouze v oblasti krátkých vlnových délek, což je ale pro účely fotografie nedostatečné. Takovéto vrstvy se nazývají nesenzibilizované. Pro odstranění tohoto velkého nedostatku se do fotografickým emulzí začaly přidávat tzv. senzibilizátory - tedy organická barviva absorbující záření s většími vlnovými délkami, které pohlcenou energii předávají krystalům bromidu stříbrného. Takovýmto materiálům pak říkáme ortochromatické nebo panchromatické.

Co je to citlivost fotografické vrstvy

Zjednodušeně řečeno jde o schopnost detekce optického záření. Absolutní citlivost fotografické vrstvy je tím vyšší, čím kratší expozice je potřeba pro dosažení určité shodné hustoty zčernání. Srozumitelně řečeno, čím máme citlivější film, tím kratší expoziční čas budeme potřebovat pro zobrazení snímaného světelného zdroje - scény. Podle normy DIN 4512 určujeme minimální expozici HM, která je nutná ke změně hustoty zčernání D o jednu desetinu nad základním závojem:

DIN = 10 × log HM-1

kde HM vyjadřujeme v luxsekundách. V lineární části křivky platí zákon reciprocity: při dvojnásobném osvětlení postačí poloviční expozice. Mimo uvedenou oblast však citlivost fotografického materiálu klesá. Tento pokles citlivosti fotografického materiálu při velmi nízkém osvětlení a nebo velice dlouhých expozicích nazýváme Schwarzchildův jev.

Tento poněkud nepříjemný jev se při běžné denní fotografii neuplatní, ale budeme-li fotografovat v noci, v jeskyních či za jiných ztížených světelných podmínek, je potřeba s tímto jevem počítat. U digitální fotografie (CCD snímačů) se tento efekt neuplatňuje. Při dlouhých expozicích je však u digitální fotografie nutno počítat s nárůstem šumu v CCD snímači (pro jeho potlačení se např. v astronomii tyto snímače chladí). Různé normy citlivost filmů definují různě, proto uvádím i tabulku pro jejich přepočet.

DIN ASA GOST
15 25 22
16 32 32
17 40 37
18 50 45
19 64 65
20 85 65
21 100 90
22 125 130
23 160 130
24 200 180
25 250 250
26 320 250
27 400 360
28 500 500
29 650 500
30 800 720

S citlivostí fotografického materiálu přímo souvisí je zčernání obrazu v daném místě obrazu, které je závislé na osvitu. Zčernání jako důsledek osvitu je závislé na spektrální citlivosti optického receptoru. Závislost zčernání fotografické vrstvy na expozici vyjadřuje senzitometrická charakteristika.

Tato charakteristika má několik úseků s odlišným průběhem. Spodní část, tzv. oblast závoje či oblast podexpozic se nazývá práh zčernání a často se používá ke stanovení citlivosti fotografického materiálu. Další část senzitometrické charakteristiky je přímková a poslední část je oblastí přeexpozic, kde se uplatňuje již výše zmíněný Schwarzchildův jev.

Konečně se dostáváme k velice důležitému údaji. Tím je směrnice lineární části přímky, tj. tangens úhlu, který svírá tato přímka s vodorovnou osou (osou logaritmů expozic). A právě tato veličina se nazývá strmost (G) (G = tg alfa), která je velice důležitá pro posouzení vlastností filmů - převodů jasů. Velká strmost znamená, že určité odstupňování jasů se bude reprodukovat jako odstupňování s velkým kontrastem a naopak.

A právě velká strmost je určitým problémem (byť na to výrobci "zapomínají" upozornit) digitálních fotoaparátů. Ve fotoshopu se sice dají dělat divy, ale z plochy, kde není žádná kresba informaci ani fotoshop nevytáhne. U normálně nasvětlených scén se tyto problémy neobjeví, ale při fotografování scén s velkými světelnými rozdíly je již tento jev markantní. A nepomůže ani formát RAW…

Co je to rozlišovací schopnost fotografické vrstvy

Dalším parametrem, který nás u fotografie zajímá, je její rozlišení, odborně řečeno hustota zobrazených informací. U CCD snímačů je rozlišení dáno výrobcem, např. 4272 × 2848 pixelu u zhruba 12,6 "Megapixelového" fotoaparátu. Toto číslo nám udává počet bodů na CCD snímači.

U fotografických vrstev je rozlišovací schopnost dána hustotou rozlišitelných čar na jeden milimetr. To je dáno strukturou fotografické vrstvy, proto rozlišovací schopnost závisí na spoustě jejich vlastností.

Nikon

Obecně lze říci, že malá zrna ve fotografické vrstvě zvyšují její rozlišovací schopnost avšak snižují její citlivost, naopak velká zrna snižují rozlišovací schopnost, ale zvyšují její citlivost. Ovšem na vlastnosti fotografické vrstvy má vliv i rozložení krystalů ve fotografické emulzi, neboť rozlišení fotografické vrstvy může být snižováno tzv. rozptylovou halací, tedy rozptylem světelného záření uvnitř fotografické vrstvy. Pro dokreslení si uveďme orientační rozlišovací schopnosti fotografických vrstev různých citlivostí:

15 DIN cca 120 čar/mm
21 DIN cca 90 čar/mm
27 DIN cca 60 - 70 čar/mm

Co tato čísla znamenají? Přepočtěme si je pro běžný kinofilm na "megapixely" používané i digitálních fotoaparátů. Políčko kinofilmu má velikost 35 × 24 mm. Kinofilm s citlivostí 15 DIN má rozlišení zhruba jako digitální fotoaparát s čipem 12 megapixelů.

Podívejme se na film s citlivostí 21 DIN (100 ASA). Tady je již situace lepší, tento odpovídá digitálu s 6,8 megapixely a nakonec fotografická vrstva s citlivostí 27 DIN má rozlišovací schopnost jako digitál s pouhými 4,1 megapixely.

No a u svitkových filmů je hustota informací ještě větší. Abychom svitkový film, řekněme 60 × 60 mm s citlivostí 21 DIN nahradili digitálním záznamem, musel by být takovýto fotoaparát osazen čipem o velikosti téměř 30 megapixelů!

Treking.cz - diskuze
Reklama
Výběr článků
Hory Za hradby Rosengartenu, turistika v Dolomitoch
Hory Na Kubínskou holi za kvílení orkánu, okruh Oravskou Magurou
Hory Ze světa lesních samot, Modrava a Roklan
Reklama
Témata našich článků…
Slovenský ráj Barborka Sněžka Jeseníky, ubytování Červená Lhota Téryho chata Říp Roháče, ubytování Praděd Propast Macocha Skalnaté pleso Čičmany Lysá hora Měsíc Mars Černé jezero Pieniny Šumava Malá Fatra Helfštýn Lomnický štít Štrbské pleso Chopok
Reklama
Populární treky
1. Slovenské hory Přechod hlavního hřebene Velké Fatry
2. České hory Lužické hory - toulky po hradech, skálách a vyhlídkách
3. Alpy Výstup na Hoher Dachstein klasickou cestou
4. Rumunské hory Retezat, princeznou Jižních Karpat křížem krážem (1)
5. Ukrajinské Karpaty Hřebenem poloniny Piškoňa, Zakarpatská Ukrajina
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist