Přechod Nízkých Taur, Schladmingské TaurySchladmingské Taury, Treking s Tilakem 2013, soutěžní článek č. 217.1.2013 | Michal Škoda
Letní dovolenou roku 2012 jsme pojali v duchu "potkat málo lidí a přitom si užít zahraniční hory". Párkrát jsme prostudovali recenze na internetu a nakonec nás zaujaly Nízké Taury. Prakticky jsme našli jen dva články o tomto pohoří a ještě k tomu v obou autoři popsali tyto hory jako dosti opuštěné. Takže bylo rozhodnuto a vyrazili jsme do rakouského městečka Schladming, abychom si užili tzv. Schladmingské Taury. Vyjeli jsme autem nad Schladming k poslednímu veřejnému parkovišti "zdarma"- Hopfriesen (1 062 m). Tu jsem se pro auto po několika dnech vrátil místním autobusem (auto na mě čekalo, naštěstí bez újmy). Tady jsme si bláhově mysleli, jak se jednoduše zvládneme domluvit s majiteli krásné hospůdky k postavení stanů na rozlehlém place kolem ní. Čtěte také: Vyhlašujeme IX. ročník autorské soutěže Treking s Tilakem No, chyba. I solidní jazykové znalosti či nabídka slivovice z Moravy nezabraly. Neustále nám vnucovali názor, že to je nebezpečné, protože se v okolí večer a nad ránem pohybují myslivci a ti nás můžou zastřelit. Argument trošku mimo mísu, když kolem hospody stojí tři obydlené domky. Nebo že by myslivci stříleli jen pro stanujících turistech a místní obyvatele minuli??? Takže jsme tedy vyrazili pěšky po asfaltce asi na 1 h cestu blíže k horám a dorazili na poslední zastávku autobusu u hospůdky Eschachalm (1 213 m). Bylo už dost pozdní odpoledne, tedy jsme využili turist. odpočívadla s lavičkama, korýtkem s vodou a postavili stany na příjemném travnatém plácku, akorát tak na dva stany. Po večeři nás liják vyhnal do spacáků, což jsme i uvítali a šli spát. Ráno nás probudilo sluníčko a hromada pasoucích se krav, naštěstí za plotem. Po snídani jsme vyrazili konečně do hor. Po trase č. 774 a 775 přes Neualm (1 618 m) - jedna zřejmě soukromá chata a skvělý velký placatý kámen, určený určitě pro odpočinek, až na chatu Keinprechthütte (1 872 m). Tady jsme konečně polkli čepované místní pivo ze schladmingského pivovaru, já dal guláš a vyrazili dále k hřebeni po trase č. 702, směr nejvyšší hora Nízkých Taur - Hochgolling (2 862 m). Opět nastal čas najít dva plácky na stany, no a bylo trošku i krušno, protože jsme byli v oblasti plé suti a nerovností. Nakonec po pečlivém sondování okolí jsme se utábořili, asi ve 2 000 m. Celou noc nás provázel silný vichr, dokonce jsme díky němu ráno objevili upilovanou jednu vypínací šňůru stanu o kámen. Ale ranní výhledy na protější masiv Dachsteingruppe byl jedinečný a stál za to. Vystoupali jsme na hřeben do sedla Trockenbrotscharte (2 237 m) a poprvé zahlídli Hochgolling a také veliké údolí se dvěma plesy Landawirsee (Oberer a Unterer) a chatou Landawirseehütte (1 985 m). Rozhodli jsme se vůbec k ní nezacházet a neztrácet zbytečně výšku a vydali jsme se celkem náročným traverzem nad údolím do sedla Gollingscharte (2 326 m) pod Hochgollingem. Na konci asi hodinového traverzu, který jako první prošla kamarádka Jana, se Jana ke mně otočila a zeptala se: "Co znamená slovíčko GESPERRT?" Bylo to napsáno na malé žluté tabulce u chodníku - takže to znamená UZAVŘENO. Jenže na stranu, z které jsme na traverz nastoupili, to jaksi zapomněl klub rakouských turistů také napsat. Takže jsme se pak vůbec nepodivovali, že jsme občas narazili na zbytky jistících lan, skob nebo dosti zarostlý úzký chodníček. Ale přežili jsme bez úhony a hlavně ušetřili 3 - 4 h sestupu do údolí a zase nahoru. V sedle jsme odložili batohy a na lehko jen s foťákem vyrazili na Hochgolling. Podle značení měl výstup trvat 2 a 1/2h, my to naštěstí (bylo již kolem 15 h, když jsme vyrazili) zdolali o hodinu rychleji. Výstup vede sutí, občas je třeba lézt "po čtyřech", v jednom místě jsou skoby na zdolání asi 2 m stěny. Na vrcholu jsme byli odměněni nádhernými výhledy, udělali zápis do vrcholové knihy, na památku jsem si dal razítko do mapy a vyrazili zpět k batohům. Začaly se honit mraky a mlha, takže jsme maximálně rychle sestupovali po trase č. 702 do údolí ke Gollingwinkel (1 710 m). Toto místo je podle turistického označení uváděno jako největší přírodní amfiteátr světa! Opravdu to tu takto vypadá, nad hlavami se tyčí Hochgolling, všude masivní stěny, desítky koní a potůček. Jenže koňské kobylince všude, kam oko dohlédne a tedy problém najít na krásné rozlehlé planině plácky na stany. Nakonec jsme měli štěstí, udělali večeři a po vymytí ešusů, jako když utne a liják skoro až do rána. Bubnující kapky do stanu máme rádi, takže jsme spali jak mimina. Následující den jsme se u chaty Gollinghütte (1 641 m) s kamarády na tento den rozdělili, oni vyrazili pohodovější trasou č. 778 do údolí kolem říčky Steinriesenbach na chatu Preintalerhütte (1 657 m). Na této trase absolvovali tzv. Themenweg - Wilde Wasser. Je to stezka (č. 777) v délce 14,5 km, prochází po žebřících, kolem spousty vodopádů. Velice úchvatná podívaná (odkaz zde). My se ženou se vydali ke stejné chatě, náročnějším přechodem po trase č. 702 přes nejvýše položené pleso ve Schladm. Taurách (Sattelsee 2 450 m) a vrchol Greifenberg (2 618 m). Byl to dosti náročný výstup, kdy to chtělo 100% jistý krok, nemít strach z výšek a solidní kondičku (při váze batohu kolem 25 kg). Občas jsme nechápali, kam cesta může dále vést, ale vše proběhlo bez komplikací. Na některých místech byly i pomocné ocelové lana, bez kterých by snad ani nebylo možné pokračovat dále. Minuli jsme pleso, vystoupali na Greifenberg a sestupovali stále po trase č. 702 k chatě. Sestup byl asi hodinku příkřejší, jeden úsek byl jištěný v délce asi 30 m lanem. Při sestupu je stále jako na dlani soustava několika ples, kompletně pojmenovaných jako Klafferkessel (v mapě fa. Kompass toto popisují jako "8. štýrský div světa"). Sestup k chatě je dost ostrý, vede sutí (připomnělo mi to trochu sestup ve slovenských Roháčích z Baníkova k Roháčskému vodopádu). Na chatě už na nás čekali dva parťáci. Vyptali jsme si nocleh v tzv.Matrazenlageru. Večer dali zaslouženou večeři ve výčepu (dokonce vícejazyčný jídělníček obsahoval i češtinu), spláchli to pár kousky opět Schladmingerbierem a šli do hajan. Ráno po snídani z vlastních zásob jsme začali stoupat trasou č. 782 do sedla Neualmscharte (2 347 m). Výstup vcelku nenáročný, na zač. úseku pár míst s jistícím lanem. Začlo se kazit opět počasí, mrholilo a honila se mlha. Za celý výstup jsme potkali asi pět turistů z protisměru. Sedlo je hodně úzké a příkré, měli jsme co dělat, abychom se tam všichni vměstnali. Sestup byl neobyčejně prudký a v jemné drolící se suti. Byla taková mlha, že do teď nevíme, jak to kolem nás vypadalo. V nižší partii jsme dorazili k plesu Obersee (1 672 m), kousek pod ním je další jezero Hüttensee (1 528 m). Tu stojí také chata Hans - Wödl - Hütte, kde jsme již za krásného slunného odpoledne zastavili na odpočinek po sestupu. Poté jsme ještě pokračovali dále do údolí. Asi po hodinovém sestupu jsme dorazili na asfaltku míjející další pleso Bodensee (1 157 m). U něho stojí luxusní hotýlek Forellenhof. Pak už jen stále mírně, ale únavně, dolů do údolí po asfaltu. Začalo se stmívat a nikde vhodné místo na stany. Všude oplocené pastviny s krávama a domů přibývalo. Nakonec jsme zalezli do malého lesíku s luxusním mechovým podložím u parkoviště u hotýlku Seewigtalstüberl (1 143 m). Holky byly nejdříve dost nervozní, což nebylo divu, když jsme do lesíku zalézali kolem značky, která hlásala zákaz stanování a noclehů v karavanech. Vše dopadlo v klidu, ráno jsme rychle pobalili věci a na odpočívadle u parkoviště vydatně posnídali. Zbytek cesty ubíhal po klasické silnici až do vesničky Aich, kde jsme po krátkém čekání na zastávce měli přímý spoj do Schladmingu. Tu jsme se na dvě noci ubytovali v kempu (jediný, který tu je) a do sytosti užívali nabídky tzv. Sommercard. Obdržíte ji automaticky v hromadě ubyt. zařízení zdarma, platí tolik dnů, kolik nocí jste nahlášeni. Ke kartě dostanete tlustou brožurku, s nabídkou, kde všude je možno kartu uplatnit. My využili 3h vstup do místního aquaparku. Tento je asi 10 min. od kempu. Také jsme zcela zdarma projeli mýtnou branou z Ramsau am Dachstein až k dolnímu stanovišti lanovky na ledovec Dachstein a dokonce opět zdarma vyjeli lanovkou nahoru i zpět. Závěrem bych zhodnotil velice kladně toto toulání v Nízkých Taurách. Opravdu dost pusté pohoří (asi turisticky nedoceněno), dostatek vody v horách i tur. chat a ideální na přechod se stanem. Při menší snaze lze najít vždy rovné a suché místo, ovšem určitě není dobrý nápad, stanovat v blízkosti chat.
Další související články:+ Treking v Nízkých Taurách s plánem vystoupit na Hochgolling+ Zrcadlové jezero Spiegelsee v rakouských Nízkých Taurách + Glocknerrunde, přechod Vysokých Taur + Výstup na Hoher Sonnblick, Vysoké Taury + Alpy, popis a geomorfologické členění Alp, alpské čtyřtisícovky - přehled + Horské chaty a bivaky v Alpách, ubytování na horách Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Super recenze! Oblast trošku znám,ale rád si rozšířím obzory o další pasáže ;-)
|
|