Jalovecká dolina: Asi 9 kilometrů dlouhá dolina, která se ve své polovině
bohatě větví. Její horní větve se jmenují Bobrovecká
dolina, Hlboká dolina a Parichvost.
Spodní část doliny připomíná spíše kaňon, nad nímž je umístěna náhorní
plošina Červenec. Odvodňována je Jaloveckým potokem s průměrným ročním průtokem asi
1 000 l/s. Jalovecká dolina vykazuje i četné krasové jevy. V minulosti se v dolině intenzivně
páslo, přesto se v ní zachovalo několik rostlinných
endemitů. Významnými jsou i porosty tisu, které vesměs rostou v místech, kde do
Jalovecké doliny zasahuje vápencový příkrov Sokola a Mnicha. Nejvíce se tis objevuje
v nadmořské výšce 850 až 900 m.
Jalovecká dolina je odvodňována Jaloveckým potokem. V roce 1997 byla dolina postižena
velkými povodněmi, které v některých úsecích narušily turistický chodník. V nových mapách
se objevuje tvar Jalovská dolina, což doporučuje Slovenská názvoslovná komise při Slovenském
kartografickém ústavu v Bratislavě. Kdeže je ale Bratislava a kde jsou
Západní Tatry!
Nevím, je-li
rozumné neustále překrucovat původní názvy. Nevím, není-li to zbytečná neúcta k tradici
i k místním lidem, kteří nadále (včetně značkařů) používají starého názvu. Nechcete-li
být považování za neotesance, používejte původních názvů. A to nejen u Jalovecké, ale
i u výše ležící Bobrovecké doliny, Jalovecké hory i kopy a řady dalších, kde se tento
"skvělý" institut "podepsal".
