Unikátní klášter Vyšší Brod a tajemné Čertovy stěny

Klášter a město poblíž Čertovy stěny

Hluboko v klínu Šumavského podhůří mezi Lipenskou přehradní nádrží a starobylým Rožmberkem, leží městečko a klášter Vyšší Brod. Z Rožmberka se sem nejlépe dostaneme po červené (9 km) nebo po zelené (6 km) turistické značce.

Město i klášter vznikly bezpochyby při důležitém brodu přes Vltavu zvaném Vyšší, na rozdíl od Nižšího Brodu pod hradem Rožmberkem. Označení brodu přineslo klášteru a později i osadě latinský název Alto Vadum.

Čtěte také: Vítkův hrádek, nejvýše položený hrad v ČR

Bílá fasáda klášterních budov září už z daleka. Zakladatelem vyšebrodského opatství na důležité stezce z Lince do Čech byl v roce 1259 Vok z Rožmberka, jeden z předních členů mocného jihočeského rodu Vítkovců, rádce krále Přemysla Otakara II. a nejvyšší maršálek českého království. Podle legendy tak učinil na základě svého zázračného zachránění z rozvodněné Vltavy.

Ještě téhož roku potvrdil založení kláštera 1. června pražský biskup Jan III. z Dražic a současně sem bylo povoláno dvanáct mnichů cisterciánského řádu z hornorakouského Wilheringu. Nepochybně byla již tehdy pro ně připravena stavení umožňující pobyt konventu a bez velkých odkladů došlo k zahájení prací na stavbě dalších klášterních budov.

Také později věnoval zakladatel klášteru mimořádnou pozornost - znovu ho bohatě obdaroval ve své závěti z roku 1262. Vokův syn Jindřich udělil klášteru roční rentu deseti hřiven stříbra až do dokončení stavby a pěti talentů stříbra věčné dávky.

O budování chrámu svědčí několikanásobné vydání odpustků pro ty, kteří na dílo přispějí. V odpustkové listině biskupa Bedřicha z Chiemse a Jindřicha z Lavantu z 11. června 1292 se o stavbě kláštera píše jako o "nádherném díle". Práce pokračovaly i ve století čtrnáctém; Jindřichův syn Petr (zemřel 1347), který sám vstoupil do kláštera, věnoval na stavbu 317 kop grošů, jiný odkaz byl určen pro dostavbu křížové chodby.

Jindřich Rožmberk vymohl v roce 1403 vyšebrodským opatům právo k infuli a berle, čímž se rovnali biskupům. Za husitské revoluce klášter korouhví kalicha ani nespatřil a podobně tomu bylo i ve třicetileté válce, kdy jen jednou s vojsko přiblížilo ke klášteru, ale neuškodilo mu. V roce 1691 bylo opatům uděleno právo, aby zasedali a hlasovali na českém sněmu. Opatství přečkalo bez úhony i josefínské reformy.

Knihovna se 70 tisíci svazky

V rozsáhlém klášterním areálu je nejcennější chrám Nanebevzetí P. Marie z roku 1326, němž pod presbytářem si zakladatelský rod zřídil rodovou hrobku, která prý nebyla nikdy otevřena. Odpočívá v ní zakladatel kláštera Vok z Rožmberka i poslední člen rodu Petr Vok z Rožmberka, uložený sem 1. února 1612. Jeho honosný náhrobní kámen z červeného mramoru je ozdoben rožmberským heraldickým jezdcem.

Ve stejném roce byl do hrobky uložen i dědic rožmberského panství hrabě Jan Zrinský, legendární bojovník proti Turkům, jehož náhrobní kámen s nebožtíkovou postavou ve vysokém reliéfu je plně renesanční. Traduje se, že mrtví Rožmberkové v rakvích neleží, ale vznešeně sedí v dřevěných křeslech jako za živa.

Nejstarší části kláštera je východní křídlo s kapitulní síní z 80. let 13. století, kde se konaly důležité akty a shromáždění kostela. Ve stěnách jsou porůznu zazděny kamenné náhrobky opatů a podle pověsti tu bylo pohřbeno i tělo Záviše z Falkenštejna, popraveného v roce 1290 pod hradem Hluboká.

Jeho zlehčenou mrtvolu přenesli vyšebrodští mniši z hlubocké louky do kláštera, tělo pochovali vedle opatů a hlavu zazdili někde ve výklenku síně. Pravděpodobně to byl první Rožmberk, který zde byl uložen k věčnému spánku.

V klášteře je křížová chodba, obklopující rajský dvůr žulovou kašnou, refektář a dormitář, který byl v roce 1837 upraven na klášterní obrazárnu. Obsahuje sbírku restituovaných uměleckých děl, které cesterciánský řád dostal nazpět, jako je kupříkladu Madona vyšebrodská, Ukřižovaní od Mistra třeboňského a další.

Proslulá klášterní knihovna čítá na 70 tisíc svazků a kromě náboženské literatury obsahuje díla řady vědních oborů, velký počet prvotisků a přes tisíc rukopisů, z nichž mnohé vynikají románskými a gotickými iluminacemi. Je zde např. rukopis Epištoly apoštola Pavla z 8. století, slavný Vyšebrodský zpěvník ze 14. století s některými koledami a známou gotickou písní "Otep myrhy jmeť mój milý".

K nejstarším tiskům, uložený v bohatě zdobených rokokových regálech, patří také kniha tištěná norimberským tiskařem Johannesem Sensenschmidem asi z roku 1470. Řada knih je vázána v gotických vazbách krumlovského heraldika Trnky z 15. století.

Vyšší Brod není jen klášter

Vyšebrodská pobočka pražského Poštovního muzea je sama o sobě raritou. Sídlí v části raně barokních budov tzv. druhého opatství z roku 1641 a obsahuje expozici dějin poštovnictví od roku 1526, kdy na trůn kandidoval Ferdinand Habsburský. Aby měl stále čerstvé informace o průběhu volby, nařídil 15. října 1526 svému poštmistrovi Thurn-Taxisovi zajistit pravidelné poštovní spojení Vídně s Prahou. Spojení obstarávaly koňské povozy, které byly na cestě pravidelně přepřahány.

Koncem 17. století fungovalo u nás již několik pravidelných poštovních linek. Marie Terezie v roce 1743 do té doby poštu provozovanou soukromně zestátnila.

Za návštěvu stojí i okolí Vyššího Brodu. V lesích nad městem stojí pseudorománská poutní kaple Maria Rast am Stein, kam z vyšebrodského náměstí vede křížová cesta s litinovými reliéfy.

Za necelou hodinku lze dojít k romantické Čertově stěně, opředené starou pověstí, která se tyčí nad hlubokým údolím Vltavy. Pověst inspirovala Elišku Krásnohorskou k napsání libreta ke stejnojmenné Smetanově opeře. Přírodní rezervace tu chrání nejenom skalní ostroh Čertova kazatelna a kamenné moře, ale také smíšený les a "obří hrnce" v řečišti Vltavy.

Odtud stojí za námahu výstup po červené značce na vrchol kopce Vyklestilka, který zdobí 15 metrů vysoká skála, kterou lze zdolat pomocí železných kramlí a kruhů zapuštěných do skály. Je odtud vidět nedaleký rakouský Sternstein (1 122 m), jehož vrchol korunuje historická kamenná rozhledna Františka Josefa. Můžeme jej navštívit pěšky z bývalého hraničního přechodu Guglwald nebo z rakouského městečka Bad Leonfeld, ležícího 6 kilometrů od bývalého silničního hraničního přechodu Studánky.

Vyšší Brod na turistické mapě