Českomoravská vrchovina, Vysočina

Českomoravská vrchovina (též Vysočina) je rozsáhlým horským celkem bez zřetelné hřebenové linie. Jejich pásmo se táhne zhruba mezi městy Svitavy a Jindřichův Hradec. Nejvýznamnějšími podcelky Českomoravské vrchoviny jsou zcela určitě Žďárské vrchy a Železné hory.

Nejvyšší částí Českomoravské vrchoviny jsou Železné hory s podcelkem Javořická vrchovina. Vrchol Javořice (837 m) je nejvyšším vrcholem Českomoravské vrchoviny. Typickým reliéfem tohoto horského systému je mírně zvlněná krajina, ze které se jen místy zvedají nápadnější vrcholy, které dosahují výšky 600 až 700 metrů, ojediněle přes 800 metrů.

Žďárské vrchy jsou asi nejznámějším pohořím náležejícím do komplexu Českomoravské vrchoviny. Žďárské vrchy, či přesněji podle geomorfologického členění České republiky Hornosvratecká vrchovina, jsou bezesporu nejčlenitější partií Českomoravské vrchoviny. Přesto převládá reliéf vrchoviny až pahorkatiny. Převládají přeměněné horniny jako jsou ruly a migmatity, objevují se svory, hadce, ale také krystalické vápence. Nejvyšším vrcholem Žďárských vrchů je Devět skal (836 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Buchtův kopec (813 m), Pohledecká skála (812 m), Žákova hora (810 m), Kamenný vrch (802 m) a další kopce, která však svou výškou již hranici 800 metrů nepřekračují.

Oblast je známá výskytem velkého množství roztodivných skalních útvarů, z nichž jsou mnohé využívány ke sportovnímu lezení. K těm nejznámějším patří Dráteníčky v blízkosti osady Blatiny. Ne nevýznamnými jsou i rybníky Ždárských vrchů, kterých je tady poměrně velké množství a z nichž největší je rybník Velké Dářko. Klimat pohoří se neodlišuje od klimatu okolních pohoří. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 5 - 7 °C, roční úhrn srážek činí 650 až 880 mm, ve výškách nad 800 metrů se zvyšuje až na 1 100 mm. Pro velkou zachovalost krajiny a přírodních společenstav byla na území Žďárských vrchů chráněná krajinná oblast. CHKO Žďárské vrchy, která byla vahlášena v roce 1970, má rozlohu asi 709 km².

Železné hory sousedí se Žďárskými vrchy na východě. Jejich poměrně týhlý hřeben se táhne zhruba ve směru severozápad - jihovýchod a vine se podél toku říčky Doubrava, která Železné hory ohraničuje od jihu. Z geologického hlediska patří Železné hory k jedněm z nejpestřejších oblastí České republiky. Vystupují tady křemence, permské pískovce, diority, opuky i sprašové hlíny a aluviální náplavy čtvrtohorního stáří. Železné hory představují poslední výběžky Českomoravské vrchoviny, které se sklánějí poměrně pozvolna do Polabské roviny.

Naopak strmé svahy nalezneme na jižník okraji pohoří, kde svahy prudce spadají do údolí říčky Doubrava, které má místy kaňonovitý charakter. Pestré podloží, různé expozice a poměrně nedotčená příroda dovolily vzniku a zachování bohatých fytocenóz a zoocenóz. A to natolik nedotčených, že byla na jejich území vyhlášena chráněná krajinná oblast. Chráněná krajinná oblast Železné hory byla vyhlášena v roce 1991 na území o rozloze 284 km². Nejvyšším vrcholem Železných hor je Pešava (697 m), dalšími významnými vrcholy jsou Vestec (668 m), následuje vrch s podivně znějícím jméneme - Spálava (662 m), Bučina (606 m) aj.