Vyšebrodskem v čertových stopách

Vyšebrodsko, nejjižnější kout naší republiky, oplývá nezvykle velkým počtem přírodních krás. Na své si zde přijdou především milovníci vzdušných skalních vyhlídek. Zkrátka nepřijdou ani ti, kteří vyhledávají na svých toulkách přírodou klid a netouží po zástupech rekreantů, kterými se to hemží u nedalekého Lipna. Ačkoliv až sem k Vyšebrodskému průsmyku zasahuje nejvýchodnější část Šumavy, není tato oblast masově navštěvována.

Jedním z důvodů je možná i to, že je tu vyhlášen "pouze" přírodní park. Někomu se pak může zdát území v porovnání s centrální Šumavou méně atraktivní. Skutečnost je však překvapivě jiná. Mrazové sruby a srázy, skalní hradby a další skalní útvary vyvinuté v žulových horninách lipenského masívu vystupují od Přední Výtoně až k Vyššímu Brodu a svými často bizarními tvary lákají turisty.

Nejslavnější turistická atrakce

Snad nejslavnější turistickou atrakcí je bezesporu Čertova stěna. Jelikož ji těsně míjí frekventovaná silnice, je toto místo oblíbenou zastávkou. Krátká odbočka červené značky končí u okraje 50 metrů vysoké skalní stěny, pod kterou pokračuje rozsáhlé kamenné moře sestupující až k Vltavě. Nejkrásnější výhled nabízí vyčnívající skalní útes zvaný Čertova kazatelna.Před sebou máme jak hluboko zakleslé vltavské údolí, tak mohutnou horu Luč.

Místo inspirovalo i Bedřicha Smetanu a Čertovu stěnu zvěčnil ve své poslední dokončené opeře. Libreto zpracovala Eliška Krásnohorská a vycházela z místní pověsti, která spojuje vznik neobvyklých přírodních útvarů, jimiž se Vltava prodírá, s pekelnými mocnostmi. Podle staré legendy totiž majitel panství Petr Vok z Rožmberka málem našel smrt ve vlnách rozbouřené Vltavy.

Po vroucných modlitbách narazil jeho kůň na brod a Rožmberk z vděčnosti za svou záchranu nechal na tomto místě vystavět vyšebrodský klášter. Pekelné síly se marně snažily získat nad klášterem moc, proto se rozhodly přehradit údolí nad klášterem skalní stěnou a zadrženou vodou pak klášter smést. Jenže čert nestihl své dílo dokončit za jedinou noc a jako památka tu zůstaly balvany.

Čertovy proudy

Hluboko pod Čertovou stěnou se Vltava odpradávna prodírala sevřeným údolím skrz Čertovy proudy. Divoké řečiště plné obroušených balvanů se táhne od Loučovic až po Čertovu stěnu. Vltava tu má neuvěřitelný spád, peřej střídá peřej a mohutnou sílu toku dokazují oblé prohlubně obřích hrnců naplněné vodou. Podél levého břehu prochází zelená značka, která je z důvodů >ochrany přírody určená pouze pro pěší. Tomuto romantickému úseku řeky ale několikrát hrozila zkáza, neboť nesplavná část Čertových proudů pod Čertovou stěnou v minulosti bránila plavbě vorů. Řeka však nad lidským úsilím o splavnění nakonec vždy zvítězila.

Poprvé se problémem balvanitého řečiště zabýval třeboňský rybníkář Štěpánek Netolický. Roku 1725 hospodářský písař Josef Holb navrhl vystřílet balvany a zbudovat jezy. V roce 1759 byla sice vyklizena část řečiště pod Čertovou stěnou v délce 400 sáhů, ale v roce 1769 byly práce přerušeny, neboť se ukázalo, že se při povodních řečiště opět zahrnuje kameny.

Další projekt přinesl ing. Josef Rosenauer a navrhl průplav. Měl začínat u lipenského jezu, Čertovu stěnu měl obloukem obejít a do Vltavy měl ústit nad Vyšším Brodem. Voda průplavu měla navíc pohánět 20 pil, které by se postavily. Kanál by byl dlouhý 6 260 m, široký 5,3 m a byl by určen i k plavení menších vorů. Stavba se sice neuskutečnila, ale Rosenauer projektováním získal cenné zkušenosti, které uplatnil při budování Schwarzenberského kanálu.

V roce 1870 postihla Šumavu ničivá vichřice a tehdy přišel ing. Deutsch s posledním projektem. Doporučoval vybudovat na pravém břehu Vltavy plavební kanál, který by měl 200 brzdících stupňů. I tento projekt byl technicky a finančně náročný, proto se nadále muselo dlouhé dřevo převážet koňskými povozy po tzv. plavební silnici, postavené v letech 1858 - 1864 mezi lipenským jezem a Vyšším Brodem. A teprve v roce 1911 nahradila povozy elektrifikovaná železnice.

Hydroelektrárna

Divoká vodní síla Vltavy ale nedala spát těm, kteří ji chtěli zužitkovat. V roce 1902 byla dokončena hydroelektrárna Čertova stěna. Vodu do ní přiváděl od loučovického jezu přívodní kanál ústící do vyrovnávací komory u Čertovy stěny. Odtud vedla voda skrz potrubí samospádem k úpatí svahu na turbínu elektrárny. Poslední zásah do vodního režimu Čertových proudů přineslo spuštění nové špičkové elektrárny Lipno v letech 1958 - 59.

Od té doby se Čertovy proudy ocitly téměř "na suchu". Voda z přehrady totiž odtéká přes podzemní elektrárnu v hloubce 170 metrů a odpadní štolou raženou nitrem hory Luč pokračuje do vyrovnávací nádrže Lipno II, která je až za Čertovými proudy. V posledních letech ale dosáhli ekologové toho, že starým skalnatým řečištěm pod Čertovou stěnou protéká alespoň nezbytný sanační průtok, který umožňuje život vodním organismům. Když se ale v balvanitém korytě pod Lipnem konají vodácké závody, přehrada se upouští a Čertovy proudy krátce ožívají svou divokou krásou.

Skalní vyhlídky

Okolí Loučovic nad Čertovými proudy nabízí několik pěkných skalních vyhlídek zpřístupněných po turistických značkách. K vrcholu výrazné hory Luč (933 m n. m.) vede modrá značka. Vrchol je sice bez výhledu, ale rozhlédnout se můžeme od skalního útvaru Kazatelna při cestě z Loučovic. Na vrchol skály se sice dostanou jen horolezci, ale i tak si můžeme vychutnat výhled k hrázi Lipna. Další dlouhý řetěz skalních srubů se táhne podél hřebene klesajícího ke Dvorečné.

Další skaliska na jih od Vltavy spojuje modrá značka. Za hrází přehrady stoupá na Medvědí horu a nejdříve nabízí odbočku vlevo ke skalní poustevně zbudované v puklině skalního bloku. Snad ji ve středověku používali poustevníci z kláštera v Přední Výtoni, v 19. století tu údajně pobýval bývalý loupežník, který tak chtěl očistit svou duši.

Když se vrátíme na značku, vystoupáme strmě až ke skalnímu seskupení Cikánský hrad. Své pojmenování si vysloužilo podle cikánské bandy, která se ve zdejších lesích schovávala koncem 18. století a podnikala odtud loupeživé výpravy. Jejich řádění učinilo konec až vojsko, při přestřelce bylo ale mnoho členů zabito a pohřbeno do hromadného hrobu pod Uhlířským vrchem.

Dodnes místo bývalého hrobu označuje žulová deska s vytesaným křížem, tzv. Cikánský kříž. Nejhezčím skalním útvarem je ale Čertovo kopyto, skalní věž s vychýleným skalním blokem ve tvaru kopyta. Těm nejzručnějším se podaří vylézt až na její vrcholek. Jinak je tu k vidění i pěkný skalní průchod.

Medvědí stěna

Na další skalní vyhlídku Medvědí stěna vede odbočka modré značky od rozcestí pod Medvědí horou. Kamenitý svah ukončuje skalnaté bradlo tvořené dvěma mohutnými bloky, které na jednu stranu padají kolmou stěnou. Z opačné strany lze ale na jeden z nich vystoupat a rozhlédnout se odtud na přehradu a na masív Vítkova kamene. Pokud budeme po modré značce pokračovat, dojdeme k malebné lesní nádrži. Její voda je inkoustově černá, neboť ji napájí voda ze sousedícího rašeliniště Kapličky.

Postupně se ocitáme na loukách a pastvinách zaniklé obce Kapličky. Dnes tu stojí pouze opuštěná pohraniční pozorovací věž a zarostlá hromada suti opodál připomíná místo, kde stával kostel. Nejlepší je ale opatrně vylézt na chátrající věž a vše si prohlédnout z výšky. Dosud jsou patrné terénní nerovnosti, nechybí malý rybníček a nápadné jsou i skupiny křovin, které zarůstají stará rumiště. Obec byla zlikvidována v 50. letech po vybudování pohraničního pásma, existenci obce završil v roce 1959 odstřel kostela.

Pozornost upoutá nedaleká větrná elektrárna na rakouském území. Kousek od ní se zvedá Hvězdná, která je se svými 1 012 metry vůbec nejvyšší v celém přírodním parku Vyšebrodsko. Určitě se vyplatí odbočit si něco přes kilometr po žluté značce k rozcestí pod Hvězdnou. K vrcholku vede krátká značená odbočka skrz průsek, ale končí chybně vlevo od skutečného vrcholu. Obětavý lesník ale omyl značkařů napravil a šipkami označil cestu k pravému vrcholu, který nás překvapí nečekaným výhledem. Ze skalního stupně je vidět hluboko do českého vnitrozemí na Blanský les s Kletí, na Polušku, Novohradské hory a Šumavské podhůří.

Skály na Vyklestilce

Pokud nemáte vyhlídek dost, doporučuji pokračovat z Kapliček po červené značce přes zaniklou obec Krásná Pole až k telekomunikačnímu stožáru a odtud sledovat hřeben, který vás spolehlivě dovede až k rozcestí Vyklestilka. Červeně značená odbočka vede k mohutným skalám, které vyhledávají horolezci. Díky šikovně vedené výstupové cestě jištěné řetězy a ocelovými kramlemi se nahoru dostane i běžný turista, který netrpí závratí.

Vyhlídka je tentokrát otočena na Vyšší Brod a na mohutný rakouský Sternstein s volně přístupnou kamennou rozhlednou. Pod skalními bloky Vyklestilky se ukrývá prostorná jeskyně zvaná Wicklefskirche (Wicklefův kostel). V minulosti prý sloužila jako úkryt vyznavačům Wicklefova a Husova učení, dnes se tu může před deštěm nebo bouřkou schovat i početná skupina lidí.

Po žluté značce lze z Vyklestilky sestoupit do údolí Menší Vltavice a podél ní dojít až k vyšebrodskému klášteru. Překvapí nás divoká horská bystřina, v řečišti jsou četné peřeje, mohutné balvany i menší vodopády pojmenované po svatém Wolfgangovi.Poslední dominantou okolí Vyššího Brodu je nedaleká Kraví hora, na jejíž vrchol vede červená značka. Odměnou za namáhavý výstup na 796 metrů vysoký kopec je nejen letecký pohled na městečko Vyšší Brod a klášter, ale i pěkné skalisko s vrcholovým křížem.

Tím zdaleka výčet zajímavých míst Vyšebrodska nekončí, navštívit můžete poutní kapli Maria Rast am Stein nad Vyšším Brodem, můžete si prohlédnout vyšebrodský klášter nebo se toulat opuštěným prostorem bývalých obcí Martínkov, Mnichovice, Frantoly, Adámky…, či zkoumat horní tok Menší Vltavice. Po všech místech vás spolehlivě povedou turistické mapy KČT č. 67 Šumava – Lipno a č. 73 Vltava pod Vyšším Brodem a Blanský les nakladatelství Trasa. Žádná ze skalních vyhlídek však není opatřena zábradlím a není tak narušen jejich přírodní charakter. Při jejich zdolávání je nutné dbát na osobní bezpečnost.