Skály a podivné jeskyně v údolí Ohře

Řeka Ohře, jeden z největších levých přítoků Labe, vytváří na svém tři sta kilometrů dlouhém toku řadu údolních partií s působivými skalisky a mnohde i poněkud tajemnými jeskyněmi. Ohře pramení už za německou státní hranicí pod Schneebergem a do Labe ústí v Litoměřicích.

Postupně se proplétá Smrčinami (Fichtelgebirge), Chebskou a Sokolovskou pánví, protíná severní výběžek Doupovských hor, Mosteckou pánev a dolní úsek toku již náleží České tabuli a okrajům Českého středohoří. Mnohé ze skalnatých partií při březích Ohře byly právem zařazeny ke chráněným územím.

První přírodní památku s prostým pojmenováním Údolí Ohře najdeme mezi Královským Poříčím a Starým Sedlem. Předmětem ochrany jsou tam několik metrů vysoké skalní stěny z pískovců a slepenců třetihorního stáří, "prolomené" malými jeskyněmi, výklenky a převisy. Údolí je tu překlenuto mostem frekventovaného silničního tahu z Karlových Varů do Chebu, ovšem pod úpatí skal směřují jen neznačené cesty v lesních porostech.

Jedna z nich stoupá svahem od lávky přes Ohři pod Starým Sedlem a míjí otvor největší zdejší jeskyně (dlouhé asi 40 m), odedávna zvané Cikánka. Podobně jako ostatní dutiny vznikla postupným vyplavením méně odolné vrstevní polohy. Vesměs jde tedy o jeskyně nekrasové, ve kterých samozřejmě nevznikly žádné krápníky, ale tak úplně bez výzdoby zdejší podzemí přece jenom není. Na stropě a stěnách některých jeskyní vystupují pozůstatky prokřemenělých kmenů třetihorních dřevin, které patří k největším pozoruhodnostem údolních svahů.

Svatošské skály na turistické mapě

Další hluboký údolní úsek s řadou zákrutů a zakleslých meandrů vyhloubila Ohře v žulách karlovarského (krušnohorského) masívu mezi Loktem a Karlovými Vary. Na údolních svazích vystupují na mnoha místech žulové skalní výchozy, provázené sutěmi balvanů. V těchto místech jde o žulu středně zrnitou, místy s velkými vyrostlicemi živců, které při zvětrávání vypadávají z horniny. Celkem běžným krystalovým prorostlicím živců se zde říká karlovarská dvojčata.

Nejvýraznější žulové útvary nejen na tomto úseku, ale nepochybně i v celém údolí Ohře, vystupují asi dva kilometry jihozápadně od Doubí u Karlových Varů a chráněné jsou v národní přírodní památce Svatošské skály. Této působivé a hojně navštěvované skalní partii na levém údolním svahu, opředené romantickou pověstí o zkamenělém svatebním průvodu, se říká též – podle hlavního "protagonisty" pověsti – Jan Svatoš. V délce přibližně čtvrt kilometru zde vystupuje soustava až 50 m vysokých skalních útesů, z nichž některé sestupují až k levému břehu Ohře, jiné jsou od něho odděleny strmým suťovým svahem.

V soustavě věžovitých útvarů i členitých seskupení našla lidská obrazotvornost "zkamenělý svatební průvod". Po směru toku jej uvádí štíhlý, asi osm metru vysoký Mnich, následuje nejvýraznější skalní pilíř Jan Svatoš (nahoře částečně rozdvojený v "nevěstu"), poněkud výše na svahu vystupuje Páter a skupina věžiček Svědkové, následují Muzikanti, Tchán, poněkud bizarní Tchyně a celé skalní defilé pak uzavírá dominantní útes, zvaný Zkamenělý zámek.

Nádherná údolní scenérie a romantická pověst inspirovaly řadu umělců, například básníka J. W. Goetha, spisovatele Viléma Mrštíka a v hloubi 19. století i německého hudebního skladatele H. Marschnera ke zkomponování dnes už málo uváděné opery Hans Heiling (Jan Svatoš). Seskupení Svatošských skal samozřejmě nevzniklo z popudu čarovných sil, ale erozí Ohře a postupným zvětráváním žuly podle výrazných puklin. Skalní útesy jsou častým cílem návštěvníků západočeské lázeňské oblasti, patří i k oblíbeným horolezeckým terénům.

Od Sedlečka pod Karlovými Vary se Ohře zařezává už do třetihorních sopečných vyvřelin na severozápadních výběžcích Doupovských hor. Nápadnou krajinnou dominantou, vystupující téměř 300 m vysoko nad pravým břehem Ohře, je Šemnická skála (644 m) poblíž osady Olšová Vrata nad obcemi Sedlečko a Šemnice. Jde o znělcová útvar, spadající až třicetimetrovými stěnami. Z turisticky dostupného vrcholku se otevírá široký výhled do údolí Ohře mezi pásmem Krušných hor a zvlněnou krajinou Doupovských hor, Slavkovského lesa a Tepelské vrchoviny.

Šemnickou skálu spojuje trasa nedávno zřízené naučné stezky s břehem Ohře v obci Dubina, odkud stoupá pravým údolním svahem na návrší s pohádkovým názvem Skalky skřítků (545 m). Ve stejnojmenné národní přírodní památce jsou tam chráněny poněkud neobvyklé jeskynní útvary (zvané též Trpasličí díry), což jsou krátké (nejvíce kolem pěti metrů dlouhé), nízké a těsné rourovité chodbičky, ústící ve skalní stěně. Lidové pověsti v nich hledaly tajemné skrýše skřítků.

Ovšem ani vědecké názory na vznik těchto nekrasových jeskyní nejsou jednotné. Podle některých odborníků se rourovité dutiny vytvořily buď na místě spadlých kmenů stromů, "pohřbených" ve vrstvách sopečných vyvrženin, podle jiných názorů jde o výsledek postupného vyvětrávání nesourodé horniny.

Dávné sopečné vyvřeliny provázejí Ohři i v další části hluboko zaříznutého údolí a zvláště působivým útvarem nad frekventovanou silnicí proti obci Kyselka je mohutný, asi sto metrů vysoký útes s pěknou ukázkou sloupcovité odlučnosti, chráněnou v přírodní památce Čedičová žíla Boč.

Neméně výrazné skály odkryla Ohře také v břidličnatých horninách (rulách a granulitech) v následující části údolí. Zejména soustava Perštejnských skal nad levým břehem Ohře poblíž železniční stanice Perštejn s mohutnou skalní stěnou a několika samostatnými pilíři patří k oblíbeným horolezeckým terénům.

Možná ještě rozsáhlejší skalní partie provázejí oba břehy Ohře na svazích zakleslého meandru u obce Želina i v následném, asi 1,5 km dlouhém úseku směrem k přehradní nádrži Nechranice. I v této údolní partii, chráněné v přírodní památce Želinský meandr (s rozlohou 174,5 ha), vystupují granulitové stěny a členité útesy mnohde v celé výšce svahu. Působivými zátočinami a meandry pak řeka protéká také mezi známými chmelařskými městy Žatcem a Louny.