Údolí řeky Doubravy

I Železné hory mají svoji horskou říčku, tak jak ji známe z "velkých" hor. Je jí řeka Doubrava, která pramení ve Žďárských vrších a vlévá se do Labe u Záboří nad Labem. Na jejím toku najdeme malebná údolí i jednu přehradu, ale také divoký kamenitý kaňon. Nachází se pod jižním hřebenem Železných hor blízko města Chotěboř. Věřte mi, že tohle místo si zamilujete.

Způsobů, jak zdolat "Údolí řeky Doubravy" je několik. Východiskem výletů může být městečko Chotěboř nebo vesnice Bílek a následný výběr trasy je díky síti značených cest dost široký. Od Chotěboře vede směrem do Bílku proti proudu řeky naučná stezka, která provádí návštěvníky nejhezčími partiemi údolí. My však začneme na opačném konci údolí - ve vesnici Bílek. Sem lze dojet vlakem (ne příliš častá spojení), nebo autem, které můžeme zaparkovat na malém parkovišti u samoobsluhy.

Odtud vyrazíme po silnici směrem dolů k řece, po 100 metrech odbočíme vlevo na lesní cestu a budeme sledovat červenou turistickou značku. Ta nás vede po břehu po proudu řeky a míjí cedule naučné stezky v opačném pořadí. Nejprve je řeka klidná, ale postupně přidává na své divokosti, až dospěje do nejdivočejšího místa, kterým je soutěska "Koryto".

Údolí Doubravy na turistické mapě

Tady si řeka prorazila cestu mezi 15 metrů vysokými skalami a zakončila ho dvoumetrovým vodopádem. Zvláště při vyšším stavu vody je tato část kaňonu nejhezčí. Kamenitá stezka dále kopíruje řeku, na některých místech jsou instalovány schody a zábradlí, protože zejména za mokra hrozí uklouznutí po kluzkých kamenech.

Kolem různých míst opředených pověstmi dojdeme až na rozcestí pod Sokolohrady, které je srdcem celé oblasti. Nad námi je skála zvaná Sokolohrady, na které stával dříve malý hrádek a jehož stěna slouží dnes jako horolezecký terén. Zde je mnoho možností, jak pokračovat dál - je možné se po zelené značce vrátit do Bílku, nebo pokračovat dále podle řeky, anebo zvolit cestu přes Čertův stolek. My ale pokračujme dále po červené značce podél řeky, která se již opět uklidňuje a i údolí již není tak ostré.

Přes rozcestí "Točitý vír" dojdeme až k mohyle, kde symbolicky přiložíme kámen. Odtud odbočíme na zelenou značku a mírným stoupáním dorazíme až na "Čertův stolek" - osamocenou skalku nad údolím Doubravy naproti Sokolohradům. Cesta na něj je jištěna zábradlím, přesto je třeba zvýšené opatrnosti. (Bohužel mi z této skalky při manipulaci s digitálním fotoaparátem vypadly 2 akumulátory do 30 metrů hluboké rokle,:) 1 jsem našel, druhý ne.). Pod čertovým stolkem se nacházejí 2 malé puklinové jeskyně, které jsou volně přístupné.

Až se dostatečně vynadíváme, vrátíme se na zelenou značku, kterou budeme sledovat až zpátky do Bílku. Po té nejdříve seběhneme opět na rozcestí pod Sokolohrady, abychom znovu vyšplhali na protější kopec a Sokolohrady si prohlédli zblízka. Jde o hodně nepatrné zbytky středověkého hrádku, který sloužil jako útočiště lapků. Dodnes se ale zachovaly jen zbytky příkopů a propadlé sklepy. Zde ale můžeme vyšplhat i na vyhlídku po skalních plošinách po velmi náročné cestě jištěné železnými stupy a zábradlím. Na konci skály je nádherná vyhlídka na údolí i na protější Čertův stolek.

Vrátíme se na zelenou značku a pohodlně dojdeme po lesní cestě až do startu dnešní cesty - do Bílku. Občerstvení u železniční zastávky můžu jen doporučit. Jak říkám, tohle místo si zamilujete.

» Nejnovější články, archiv