Přírodní památka Tupadelské skály, výlet na Klatovsku

Tip na výlet na Klatovsku

Je zvláštní, že krásné místo, od kterého člověk bydlí pár desítek kilometrů a kam se neustále vypravuje, je jako zakleté. I když se dělá všechno možné, stále to nevychází. Pokaždé cestu něco překazí, a tak je až s podivem, že poslední březnovou sobotu sedíme ve vlaku a jedeme do Klatov. Předpověď počasí nevěstí nic dobrého, ale naše rozhodnutí, konečně se do skal dostat, je pevné. Na nádraží ještě pohled do mapy a vyrážíme.

Červená značka nás vede nekonečnou zahrádkářskou kolonií k západu. Tunelem pod tratí se dostáváme k řece Úhlavě, kterou asi po 200 m přecházíme po lávce nad jezem. Po chvíli nás vítá před Tajanovem nádherná socha sv. J. Nepomuckého. Ve vsi je novorománský kostelík, má nový kabát a vedle stojící omšelá budova sokolovny to jaksi kazí. Jsme za posledními domky a začínáme mírně stoupat.

Mezi mraky prokouklo slunce, na truc předpovědi, která slibovala déšť. Jsme na svahu Husína (461 m n. m.), na rozcestí k nedalekým mohylám. Na jihu se rýsují vrcholy Šumavy, na kterou je z těchto míst nádherný výhled. Dnes je to tak napůl. Rozeznáváme Jezerní horu (1 343 m n. m.), Svaroh (1 333 m n. m.) a Velký a Malý Ostrý (1 293 a 1 266 m n. m.). K východu jsou rozloženy Klatovy s výraznou Klatovskou hůrkou (498 m n. m.). Je tu i lavička, prostě místo jako stvořené ke svačince.

Cesta jde po okraji lesa a pokračuje mezi poli k osadě Dupanda. Velký statek byl dříve zájezdním hostincem. Jsme na rozcestí se zelenou, po které zamíříme k jihu. Kaplička pod lípami je z roku 1798. Na západní straně vystupují kopce Svrčovec (523 m n. m.) a trochu vyšší Březí (582 m n. m.).

Odtud silnička klesá a ještě před Tupadly, vpravo od cesty, je lesík, kde stávala tvrz. Zbyly pouze valy a příkop. Na návsi, u můstku přes potok, opouštíme zelenou a jdeme po silnici na Klatovy. Pro jistotu se ptáme na cestu ke skalám. Jdeme správně a tak na konci vsi odbočujeme vpravo na cestu k nedalekému lesu. Krátký úsek lesem a jsme u cíle.

Tupadelské skály jsou od roku 1967 přírodní památkou. Zabírají rozlohu jen 0,48 ha. Jsou přibližně 250 m dlouhé a dosahují výšky 15 až 20 metrů. Eroze zde popustila uzdu fantazii. Jednotlivá buližníková skaliska jsou ozdobena reliktním borem. Na skalních stěnách se usídlily kapradiny, především osladiče. Mechy obsadily spodní část a vytvořily pohádkové obrazy.

Skalní městečko několikrát obcházíme a stále nacházíme nové pohledy. Objevujeme i dvě skalní okna a dáváme jména jednotlivým útvarům. Z jihozápadu lemuje skály několik úzkých kamenných moří. Taková krása se nedá jen tak opustit. Fotíme co se dá a je skutečně z čeho vybírat. Čas nás sice donutil k cestě zpátky, ale jistě zde nejsme naposledy.

Od skal jdeme volně lesem k jihovýchodu. Při lese vede polní cesta, kterou docházíme na silnici do Klatov. Opět se nám nabízejí známé výhledy, ale nečekaný je příšerný nepořádek všude kolem. Černé skládky, jedna za druhou, nás navracejí z přírodního ráje do české reality. Nechám to raději bez dalšího komentáře.

Následuje Tajanov a již známá cesta zpět. V malém bistru na nádraží si dáváme tradiční párek v rohlíku, no a pivko tu je jako křen. Pokud se někdo vydá do skal je dobré mít s sebou kromě svačiny i mapu KČT č. 64, Šumava - Železnorudsko. Tak, šťastnou cestu.

Tupadelské skály na turistické mapě