Kolem Sýkoře do Lomnice u Tišnova; Přírodní park
Svratecká hornatina - Českomoravská vrchovina, I.

Přírodní park Svratecká hornatina chrání pestrou tvář krajiny rozsáhlého a členitého území kolem horního toku řeky Svratky a jejích přítoků v Hornosvratecké vrchovině. Jeho území má nepravidelný protáhlý tvar o přibližně severojižním průběhu a ve stejném směru jím protéká Svratka, která tvoří přirozenou osu parku a dělí jej na dvě nestejně velké části. Park zasahuje na plochu tří někdejších okresů: Blansko, Brno - venkov a Žďár nad Sázavou. Na jihu chráněné území vybíhá téměř k Tišnovu, na severu až k městu Polička. Typické je pro něj střídaní lesů druhého až pátého vegetačního stupně (dubobukový, bukodubový, bukový a jedlobukový stupeň), malých ploch hájů, luk, solitérních stromů. Velká koncentrace maloplošných chráněných území tu místy vytváří poměrně hustou síť. Velice významným krajinným prvkem jsou také lidskou rukou vystavěné tvary a člověkem obhospodařované plochy: kamenné haldy, nezpevněné lomené kamenné zídky a mezi nimi zahrady, sady, pastviny, pastvinné lady a úzká políčka. Přírodní park Svratecká hornatina neexistuje izolovaně, ale navazuje na početná chráněná území stejné i vyšší kategorie, což je dokladem širší a chvályhodné tendence lidí uchovat charakter krajiny Vysočiny i pro ty, co přijdou po nás. Na východě park sousedí mezi Rašovem a obcí Kunice s Přírodním parkem Lysicko, při Hlubokém u Kunštátu s Přírodním parkem Halasovo Kunštátsko, na severovýchodě mezi Olešnicí a obcí Bystré s Přírodním parkem Údolí Křetínky a na severozápadě hraničí s Chráněnou krajinnou oblastí Žďárské vrchy.

My se v následujících řádcích vydáme krajinou Vysočiny do zeleného ticha rozlehlých lesů kolem vrchu poetického jména Sýkoř (705 m), abychom odtud sklouzli mezi domky malebného městečka Lomnice, jež se Sýkoři tulí k nohám. Níže popsaná trasa stojí za absolvování také proto, že celá cesta vyniká kupodivu malou až nulovou frekvencí turistů nejen o všedních dnech.

Přes dvě zapomenuté vísky Křížovice a Křeptov

Za startovní místo zvolme železniční zastávku u obce Doubravník, odkud naše kroky povede modrá s červenou TZ. Polní cesta chvíli sleduje trasu železnice, po asi 0,6 km se vydáváme k chatkám a dále stoupáním v lese k rozcestí Pod Křížovicemi (asi 1,3 km ze žst Doubravník). Červená nás opouští a mizí směrem k Černvíru, nás žene modrá nemilosrdně do prudšího kopce. Ještě kousek mezi stromy a náhle se před námi vynořuje louka na prudkém svahu, jež se odměňuje za vynaloženou námahu hezkými výhledy zpět na svahy nad údolím Svratky. Na horizontu lučnatého svahu nad námi vykukují krom skupinek stromů v malebných hájcích i domky malé vísky, místní části Doubravníku, jménem Křížovice (2,1 km ze žst Doubravník). Již první kroky v nás vzbuzují pocit, že se tu zastavil čas. Po naší levé ruce zaujmou za oploceným prostorem různé dřevěné sochy u množství laviček i vitráže v oknech, neklamné známky blízkosti rukou, jež patří tělu umělce. A skutečně. Zahrádka se sochami Zdeňka Macháčka patří ke "Galerii z ruky" v bývalé stodole. Je otevřená od dubna do září a krom zakoupení exponátu z prodejních výstav se tu můžeme i lehce občerstvit. (www.galeriezruky.cz).

U rozcestí vyměníme modrou značku za žlutou. Určitě se však vyplatí pokračovat ještě kousek po modré, která nás dovede ke kapličce, naproti níž se nalézá hezká roubená chalupa. Žlutá značka míří na pole za vsí, poté se stáčí doprava a hájkem obejde kótu 565. Duši hladí krajina Vysočiny kolem s vesnicemi na návrších a planinách, hluboká lesnatá údolí podél potoků pod námi. Za hájkem, nad další vsí jménem Křeptov, se v celé své majestátné kráse objevuje hlavní hrdina děje naší vycházky - zelený hřbet Sýkoře s vysílačem na vrcholu. Polní cesta nás dovede do příjemně ospalého Křeptova, jehož západní částí bleskově prokličkujeme na palouk za vsí. Po překročení drobného toku značka opět stoupá lesem a kříží lesní silničku.

Dvě přírodní památky a jedna rezervace cestou k vysílači na Sýkoři

Balvany kamenného proudu rozeseté kolem stále stoupající lesní cesty spolu s množstvím krásných buků dávají tušit, že se blížíme k přírodní památce (PP) Míchovec (19,52 ha). Chrání skalnatý hřeben, ukázku mrazového zvětrávání (skalní hradby, balvanové moře a proudy) stejně jako pralesovitý charakter lesního porostu s převahou buků a javorů s vtroušenými lípami. V rezervaci nás od května do července potěší omamná vůně linoucí se z hroznů fialových kvítků chráněné byliny měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva), lidově "noční fiala", jež zde hojně roste. Její semena a listy se používaly v lidovém léčitelství na snížení tepové frekvence u srdečních arytmií a při potížích způsobených anginou pectoris. Plod (šešule) prý mírní bolesti hlavy psychického původu a brání epileptickým záchvatům. Rozhodně v rezervaci ohroženou měsíčnici netrhejme. Skalnatý hřebínek představuje krásné osvěžení cesty lesem. Postupně zatáčíme širokým obloukem kolem skalek, na něž tak vznikají stále nové pohledy.

O několik set metrů dál se ocitáme na hranici přírodní rezervace Pod Sýkořskou myslivnou (23,25 ha). Území označené za biocentrum regionálního významu chrání přirozené porosty bučin, s javory a lípami s pestrým bylinným podrostem na skalnatém podloží se známkami mrazového zvětrávání (novační sníženiny, balvanové moře a proudy). Chceme-li dosáhnout samotného vrcholu Sýkoře, musíme nyní zvolit neznačenou cestu. Podél severní hranice rezervace vystoupáme k malebné Sýkořské myslivně (asi 5,7 km ze žst Doubravník). Odpočinek tu nabízí lavička, opodál je ohniště. Myslivna je též konečnou zastávkou Naučné stezky Járy Cimrmana, jež sem vede z Palackého náměstí v Lomnici. Proto tu také nalezneme bustu tohoto vítěze nedávné anketní soutěže o největšího Čecha. K samotnému vysílači a tím i téměř k nejvyššímu bodu Sýkoře o máme ještě asi půl kilometru do mírného kopce. Lesní silnička protíná zelenou plochu PP Sýkoř (96,45 ha). Vysílač je bohužel nepřístupný a vzrostlý les kolem nedovoluje žádné rozhledy. Kochat se tak můžeme alespoň krásou PP Sýkoř. Les chráněného území, jehož geologické podloží tvoří bítešské ruly, zde představuje poslední dochované rozsáhlé zbytky typických bukových porostů a bučin s javorem klenem Českomoravské vysočiny. Botanici oceňují i přirozený bylinný podrost a geologové v rezervaci obdivují četné ukázky mrazového zvětrávání (tumpy, skalní hradby, kryoplanační terasy s mrazovými sruby a balvanovými proudy).

Připomeňme pro úplnost a pořádek, že na Sýkoři (705 m) se nacházíme na nejvyšším bodě náhorní roviny Sýkořské hornatiny, což je plochá hornatina, jíž na okrajích rozřezávají přítoky Svratky a Svitavy. Okrsek Sýkořská hornatina je součástí podcelku Nedvědická vrchovina, jež zase spadá do celku Hornosvratecká vrchovina.

Od Sýkořské hájovny na Synalovské pastviny a z kopce dolů až do Lomnice

Od hájovny, jež je vybavena jako každý správný příbytek strážce zeleného království maketou jelení hlavy v průčelí, se necháme vést pohodlnou lesní cestou. Na kraji lesa nás pastvinná lada a balvany spolu s cedulí uvedou na území další PP jménem Synalovské kopaniny (10,99 ha). Zplanělé pastviny (lady) jižních svahů Sýkoře s produktem mrazového zvětrávání - balvanovým proudem (až 1 km dlouhý) nabízejí překrásný výhled východním, jihovýchodním a jižním směrem. Nejblíže nám se nad údolím Besénku rozprostírá vesnička Kozárov a nad ní konstrukce rozhledny na kopci Babylon (657 m). O něco jižněji (vpravo) a dále vidíme hřbet Bukovce (596 m) a Babího lomu (562 m) s rozhlednou, ty náleží západnímu hřbetu Adamovské vrchoviny. Ještě jižněji lze zahlédnout stožár rozhledny Čebínka (433 m) nad Čebínem, vpravo od ní pásy lesa na Kuřimské hoře (435 m) Babího hřbetu a blíže nám pak i věž rozhledny na Klucanině (400 m) u Tišnova. Úplně v dálce, ve vzdálenosti více jak 60 km je za příznivých podmínek zřetelně vidět i přízračnou masu Děvína (554 m) Pavlovských vrchů.

Další průběh cesty až do Lomnice je jednoznačný a pohodlný, řečeno dvěma slovy - mírné klesání. Polní cestou dosáhneme asfaltové silnice a u rozcestí Pod Synalovem (8,7 km ze žst Doubravník) ji překřížíme. Kousek po silnici a pak značka vede krajem lesa, ze začátku podél asfaltky, za níž najdeme v nadmořské výšce 500 až 556 m prostor chráněný jako PP Klášterce (22,82 ha). Předmětem ochrany je nejvýše položený souvislý dubový porost Sýkořské hornatiny (dub zimní - Quercus petrae) s pestrým bylinným podrostem na vrcholovém skalnatém hřebenu z bítešských ortorul, který vznikl mrazovým zvětráváním a skalním řícením.

Záhy se v dolině před námi v jemném objetí lesů a polí objevuje historické městečko Lomnice u Tišnova s Klucaninou v pozadí. Radost z nadcházející prohlídky městečka nám jistě nedokáže zkazit poslední úsek trasy vedoucí kolem nelibě páchnoucích zemědělských objektů s chovem prasátek a asi 300 m po poměrně frekventované silnici.

• Kolem Sýkoře do Lomnice u Tišnova, Přírodní park Svratecká hornatina – II.

Další informace a doporučená literatura

• "Galerie z ruky": www.galeriezruky.cz
• Konečný, M; Cenková, P. Lomnice: příroda, historie, osobnosti, památky. 1. vyd. Tišnov : Sursum, 2006