Soví hory, Bardské hory a Zlaté hory - pohoří v Polsku

Na prahu sudetských hor

Slovo Sudety nemá v našich novodobých národních dějinách zrovna dobrý zvuk a zejména u starší generace dosud vyvolává nepříjemné vzpomínky na události před druhou světovou válkou i po jejím skončení. Původ slova Sudety však nemá nic společného s národnostními třenicemi, ani s osudy lidí odedávna žijících na česko-německém pomezí. Jde o dávné pojmenování hornaté krajiny našeho severního příhraničí a přilehlých území. Pojmy jako Sudetská soustava, Východní, Střední a Západní Sudety vešly i do zeměpisného názvosloví.

Nejvyšším sudetským pohořím jsou hraniční Krkonoše, druhý v pořadí Hrubý Jeseník zcela náležející našemu území a několik samostatných horopisných celků vystupuje i u našich severních sousedů. Některé zabíhají i hlouběji na polské území, kde vytvářejí pomyslný severovýchodní práh Sudet. Skrývá se v nich spousta zajímavých míst, dobře dostupných i přes silniční hraniční přechody.

Šikmá věž není jen v italské Pise

Táhlou terénní "závoru" oproti polským rovinám tvoří zejména pásmo Bardských, Zlatých a Sovích hor. U městečka Bardo je protíná působivý údolní zářez Kladské Nisy. Tato bystřina pramení na svahu Králického Sněžníku, protéká Kladskem, zákrutami se přiblíží k pásmu Bardských hor a za ním se už poměrně vydatný tok zklidní v mírně zvlněné krajině, polskými sousedy zvané Pradolina Nysy.

Při silnici z Kladska a Barda do Wroclawi leží na "prahu" sudetských hor městečko Ząbkowice Śląskie, často označované jako Slezská Pisa. Zdejší kuriozitou totiž je - podobně tak jako v italské Pise - Šikmá věž (Krzywa Wieża), kterou najdeme poblíž náměstí. Zdejší hranolovitá věž bývala zvonicí a k jejímu odklonu došlo v důsledku zemětřesení na sklonku 16. století. Při výšce 34 m je téměř metr a půl velký odklon věže vskutku zřetelný a po zřícení vršku se stavitelé kdysi pokusili o "nápravu" dobudováním svislé horní části.

Bardo znamená Varta

Za prohlídku stojí i městečko Bardo ležící už v lůně Bardských hor a hlubokého údolního zářezu, zvaného Bardský průlom, Brána Kladské kotliny či Zlatá brána. Slovo Bardo český znamená Varta a tento dávný název svědčí o někdejším strážním významu zdejší horské hradby i samotného města. Ze silničního obchvatu směřuje do staré části Barda kamenný most přes Kladskou Nisu.

Městu dominuje kostel Narození P. Marie, považovaný za jednu z nejhodnotnějších barokních staveb v polském Slezsku, z minulých století pochází i několik měšťanských domů, v horní části zaujme novější budova zámku, sloužící k sociálním účelům.

Kalvárie nad Utrženou skálou

V městě Bardo je to všude "do kopce" a také značené stezky odtud strmě stoupají převážně lesnatými údolními svahy do přilehlých Bardských hor. Nejužívanější je modře značená horská hřebenovka, stoupající do východní části pohoří kolem křížové cesty na návrší Kalwaria, zvané též Bardzka Góra.

Asi v polovině výšky svahu stojí za krátké zdržení odbočka na vršek skalního útesu, přiléhavě zvaného Obryw Skalny - "Utržená skála". V srpnu roku 1598 zde došlo k mohutnému skalnímu zřícení, snad v důsledku zemětřesení, kterému je přičítáno i vychýlení výše uvedené ząbkowické Šikmé věže.

Vrchol skály zvýrazněný křížem je upraven na výhlídku do údolních zákrutů s působivou scenérií města Bardo. Po skalnatém hřebínku dojdeme lesem na vrchol Kalvárie (583 m) s pěkně upravenou kaplí z roku 1619. Zasvěcena je Matce Boží Plačící, která se tu - alespoň podle pověsti zobrazené i nad portálem kaple - několikrát zjevila, truchlíc nad neblahým údělem Slezska… Modré značky pokračují stále lesem po zvlněném hřbetu Bardských hor a postupně přecházejí nejvyšší vrcholky celého pohoří - "ostře" vymezenou Ostrou horu, nejvyšší Kladskou horu (765 m), Jelení kupu aj.

Kde se v horách hýří zlatem

Na pásmo Bradských hor navazuje za Kladským sedlem, protnutým silnicí z Kladska do Zlotého Stoku, členité pohoří, kde se zlatem doslova hýří - tedy alespoň v místním názvosloví. Pohoří se jmenuje Zlaté hory (Góry Zlote), střediskem severní části je Złoty Stok, ležící při vyústění rokle Złoty Jar na břehu Zlatého potoka… Tyto názvy jsou svědectvím toho, že zlato i další rudy kdysi skutečně těžily. Pro veřejnost zde byla dokonce zpřístupněna někdejší štola (Sztolnia Ksiąźęca) s hornickým muzeem při břehu Zlatého potoka.

Po hřbetu z nejstarších hornin

Z Bardských hor se však můžeme vydat i opačným, severozápadním směrem, kde za Stříbrným sedlem (Przel. Srebrna) navazuje další horský hřbet na "prahu Sudet" - Soví hory. Provede nás jím červené značení. Pohoří je to neobyčejně malebné, ale díky souvislému zalesnění se tu výhledy otevřou jen z vrcholků skal a dvou přístupných rozhleden. Novější kovová a volně přístupná rozhledna ční na vrchu Kalenica (964 m) a přehlédneme z ní podstatnou část horského hřbetu i okolních zvlněných partií česko polského pohraničí.

Ještě před tím můžeme odbočit na vrcholový, rovněž zčásti vyhlídkový hřeben strmého skalního útvaru Żmij. Podobně jako další členitá skaliska, která mineme v pokračování hřebenovky - např. Biale a Sloneczne Skaly v "bukové rezervaci" Bukowa - jej tvoří ruly, které jsou považovány za nejstarší (starohorní) horniny v celých Sudetách.

Uprostřed pohoří stojí chata Zygmuntówka a nedalekým sedlem prochází silnice do Nowe Rudy s možností návratu k hraničním přechodům do Čech. Výšlap si však můžeme prodloužit (stále po červených) na jedno z nejvyhledávanějších míst na "prahu Sudet" nejvyšší horu Sovích hor - Wielkou Sowu (1 015 m). Zdejší letitá kamenná rozhledna právě prošla důkladnou rekonstrukcí a značené trasy se odtud rozbíhají doslova do všech stran.