Hrad Sklabiňa, Velká Fatra

Hrad Sklabiňa musíme hledat na severním okraji Velké Fatry nedaleko obce Sklabinský Podzámok nacházející se asi 8 km východně od města Martin. Hrad Sklabiňa se zvedá na nevysokém a zalesněném návrší nad výše zmíněnou obcí.

První známá písemná zmínka o Sklabinském hradě pochází z roku 1309, kdy je hrad uváděn jako majetek magistra Donče, kterého možná budete znát z hrádku v Liptovském Hrádku. Magistr Donč byl i zakladatelem tohoto hradu. Některé zdroje však Donče jako stavitele zpochybňují a posouvají první písemnou zmínku o Sklabini dokonce až do roku 1242.

V roce 1339 dochází k vytvoření nové župy (kraje). Odtržením od zvolenské župy vzniká Turčianská župa, Sklabiňa se stává královským majetkem a zároveň centrem župy s dosazeným kastelánem, jenž je zároveň županem nově vzniklé župy.

V letech 1410 až 1470 je hrad majetkem rodu Balických. Toto období je obdobím nepokojů a válek, hrad byl dobyt a vypálen husitskými vojsky. Koncem 15. století se pánem hradu stává Jan Ernest a po roce 1487 král Matyáš Korvín, jenž nechává hrad rozšířit a dále opevnit. Později je hrad v drženi Jana Zápolského, jenž se stává protikrálem vůči v Uhrách Habsburky instalovanému Ferdinandu I.

V 16. století je hrad dále opevňován, za jeho zdmi se střídá řada vlastníků. Nejdelší dobu tady ale panoval rod Révay, kteří drží hrad i ve století následujícím zdokonalujíc systém vojenské obrany Sklabině. Na přelomu 16. a 17. století si Revayové nechávají v opevněném předbrání vybudovat pohodlný renesanční palác, jenž poskytuje výrazně větší pohodlí než strohá hradní pevnost.

I když utichá stavební ruch, je na Sklabinském hradě stále rušno. V roce 1623 totiž Sklabiňu obsazují povstalecká vojska Gábora Bethlena. Ta se tady však zdrží jen krátkou dobu. Reakcí na změněnou vojenskou taktiku je vybudování dalšího předhradí, které je posilněno o dvě velké polygonální dělové bašty, které chrání nejsnadnější přístup k hradu. Na Sklabiňu se stěhuje archiv z hradu Zniev, jenž začíná v tomto období dosluhovat.

Význam hradu Sklabiňa postupně upadá. Chřadnout začíná především po přesídlení Turčianské stolice do Martina. Z roku 1800 existuje záznam o zřícení hradní kaple sv. Ondřeje, později dochází k dalším sesuvům hradních staveb. Přestože je hrad v 19. století ve stavu rozkladu, udržují Révayovci zámek v předbrání v dobrém stavu. Slouží jim totiž jako honosné letní sídlo. Zámek svému účelu slouží až do roku 1944, kdy mu smrtelnou ránu zasazují ustupující německá vojska, která zámek vypálila.

V roce 1970 proběhly na hradě nejnutnější konzervační práce, v současné době probíhá pozvolná rekonstrukce hradu občanským sdružením, které usiluje o obnovu hradu. Vstup do areálu hradu je zpoplatněn, jedno euro ale nikoho určitě nezabije. Pokud tady nikdo z občanského spolku snažícího se o záchranu hradu není, je vstup do hradu volný.

Nejstarší část hradu se nachází na strmém travnatém pahorku v centru areálu. Jeho nepravidelný vícekrát zalomený půdorys má přibližné rozměry 48×27 m. Vstupní brána se nacházela v severovýchodní části opevnění. Z vrcholku hradu se otevírají pěkné výhledy na Malou Fatru a vrcholky Velké Fatry. Výhledy jsou částečně stíněny vzrostlými stromy. Z tohoto hradu se však zachovalo jen poměrně málo, což nakonec ukazují i připojené fotografie. V podzemí se nacházejí sklepení a další prostory.

V 15. století byla nejstarší část hradu obehnána další pevnou kamennou hradbou, která obepínala Sklabiňu po celém obvodě v odstupu 10 až 20 metrů a byla posílena o dvě polygonální bašty na nárožích. Brána byla posílena klínovitou věží. Za Matyáše Korvína byla k hradu přistavěna další pětiboká bašta a další bašta posílila obranu hradu v místě původního vstupu do hradu. Z této stavební fáze hradu se dochovalo o něco více.

V 16. století byl hrad Sklabiňa posílen o druhé předhradí na jižní straně, která byla nejzranitelnější. Vstup do tohoto předhradí chránily dvě bašty, z toho jedna polygonální dělová. To jako reakce na změnou vojenskou taktiku a také vojenskou techniku. Na dělovou baštu byla rovněž přestavěna starší pětiboká bašta na jihozápadním nároží hradu.

V 17. století byly k hradu přistavěny četné hospodářské a obytné budovy a později již výše zmíněný palác. Dnes je sice z hradu jen ruina, přesto jeho návštěva stojí za to.