Okolní evropské státy se mohou určitě chlubit vyššími a většími žulovými
a krystalickými pohořími, vyššími a hlubšími vápencovými kaňony, ale žádný evropský stát
se nepochlubí takovou koncentrací pískovcových skalních měst, jakou má Česká republika.
Snad jen sousedi díky Sasku a to hned za hranicí naší země kolem labského kaňonu
mají jedno rozsáhlé skalní město. Protože to je jediná oblast v tak velké zemi, srovnávat
s Čechami nelze.
Geologové jistě prominou lehký laický výklad: česká skalní města jsou součástí obrovské
křídové (nejmladší období druhohor) pánve, která sahá právě ze Saska na severozápadě až po
Moravu na jihovýchodě. Ještě v období svrchní křídy byla oblast dvakrát zaplavena teplým
mělkým mořem.
Z nezaplavených oblastí, což byly především okolní hory (např.
Krkonoše nebo Jizerky),
stékal do mořské pánve žulový písek z erodovaných starohorních a prvohorních vyvřelin, který
po ústupu moře vytvořil, za geologicky neskutečně krátkou dobu pouhých šesti miliónů let,
pískovcovou desku o mocnosti až 800 metrů. Vždyť třeba vápencové sedimenty vznikaly po celé
období siluru a devonu v prvohorách, kde se doba počítala ve stovkách miliónů let.
V poměrně divokých třetihorách byla tato deska vyzdvižena, ale na mnoha místech (zvláště
na severu) proražena většinou čedičovými vyvřelinami. Další milióny let společně s vodou
a větrem proměnily tuto desku do podoby dnešních skalních měst, věží, stěn i osamocených
pískovcových útvarů, či hřebenů.
Proto můžeme narazit na pískovcové útvary, které se nedají přímo nazvat skalní města
i na místech, kde bychom je na první pohled nečekali. Na východě, kousek od slovenských
hranic u obce Lidečko jsou například Čertovy skály,
vypreparovaný pískovcový hřeben, na severním okraji Českého
ráje nad Malou Skálou zase "České Dolomity" - Suché skály, nebo osamocená Popova skála
v Lužických horách, čnící mezi převážně znělcovými
kupami (nedaleko Jablonného v Podještědí).
Romantika skalních měst přitahovala po druhé velké válce nejen turisty a výletníky, pro
které byly zřízeny pohodlnější a značené stezky, ale i tuláky a trampy, kteří si tu pod
převisy, po vzoru jeskynního člověka, budovali své campy a chodili po těch stezkách
neznačených.
Do skalních měst jsme jezdívali za skutečným pocitem svobody, a to nemám na mysli jen
útěky před komunistickou totalitou. Tady jsme mohli rozehrát tu první z Karpatských her
- na poutníka s lehkým srdcem.
Nebylo potřeba kvalitní a drahé outdorové oblečení (ostatně v těch dobách u nás ani
neexistovalo), stačila lehká torna se spacákem, oblečením na noc, jídlem, stany nebyly
potřeba.
Netížil nás čas, nemuseli jsme plánovat aklimatizační túru na tu a tu chatu a druhý den
na vrchol, aby se nám nezkazilo počasí. Když jsme zrovna nedošli tam kam jsme chtěli, nic
se nedělo, místo na spaní se našlo vždycky. A hlavně jsme měli jistotu, že tam vždy potkáme
kamarády.
Vynechávali jsme většinou jen letní období červen až srpen, ať už kvůli zvýšené koncentraci
lidí a zájezdů nebo pro nedostatek vody v suchých letních měsících. Studánek je totiž
v pískovcových skalních městech žalostně málo a o ty, co jsou se málokdo stará,takže jsou
zaneseny pískem, listím a jehličím.
Pro pořádek musím napsat něco k fotkám, které se zde budou vyskytovat. Řešil jsem dlouho
dilema (do něhož jsem zatáhl i OB), zda opět použít fotky svoje, které sice dokumentují
určitou dobu (do skal jezdím bohdá 36 let), zavádějí do míst, kam se ne všichni odváží,
když v minulosti bývalo méně zelených mužíků (nebo nás trpěli, nechytli, případně nenašli).
Ale kvalita i po naskenování je nízká k publikování na webu (kdo z čtenářů ještě pamatuje
Exaktu Varex, nebo Flexaret?), nebo požádat redakci Trekingu, aby použila digitální fotky
ze svého rozsáhlého archívu. Racionálnější a estetičtější je ta druhá varianta, tak většina
fotek bude od kolektivu autorů (on to kdyžtak OB kurzívou dovysvětlí).
Pojďme postupně v několika pokračováních, která budou vycházet zhruba v rozmezí dvou
týdnů, navštívit postupně česká skalní města. Začneme na východě a skončíme na severozápadě.
Skály, skalní útvary, skalní věže a brány, bludné balvany
se nepochlubí takovou koncentrací pískovcových skalních měst, jakou má Česká republika.
