Žulová podkova Sedmihoří, výlet na prahu Českého lesa

Za kamennými hříčkami

V horských a podhorských partiích Čech, Moravy a Slezska najdeme spoustu žulových oblastí, které se vyznačují svérázným typem krajiny i spoustou rozličných povrchových útvarů. Ty jsou výsledkem dlouhodobého působení přírodních procesů ve zdánlivě "nezdolné" hornině. Působivé žulové scenérie - zejména skalní útvary, pitoreskní balvany aj. - míjíme při turistických trasách Jizerskými horami, západními Krkonošemi, Žulovskou pahorkatinou, na Žihelsku, Sedlčansku, v Jihlavských vrších, České Kanadě a na mnoha dalších místech.

V kraji mezi Mží a Radbuzou

Pozoruhodná soustava žulových kopců a návrší, zvaná Sedmihoří, se zvedá také asi 12 km severozápadně od Horšovského Týna v malebně zvlněné západočeské krajině mezi údolími dvou zdrojnic Berounky - Mže a Radbuzy. Název "Sedmihoří" bychom však v oficiálním horopisném názvosloví hledali marně.

Zeměpisci tuto partii, ležící na rozmezí Poberounské a Šumavské soustavy, nazývají Mezholezská pahorkatina. Její větší část náleží Plaské pahorkatině, západní výběžky sahají už do "podčeskoleské" Chodské pahorkaniny a severní úpatí klesá do sníženiny Tachovské brázdy.

Dvakrát tolik kopců

Soustava převážně zalesněných žulových kopců Sedmihoří tvoří půvabnou podkovu, rozevřenou na východní stranu k obci Mezholezy. Při pohledu na mapu tohoto území je však zjevné, že souběžná pásma jsou tu vlastně dvě - vnější a vnitřní, a kdybychom si dali práci spočítat všechna zdejší návrší, jistě bychom dospěli k číslu nejméně dvojnásobnému…

Čtěte také: Kamenné hříčky při březích Berounky v kraji trilobitů a Oty Pavla

Území vrcholí na západní straně Racovským vrchem (619 m), o deset metrů nižší je severozápadní Chlum, ostatní kopce ale už nadmořské výšky 600 m nedosahují, i když jihozápadní Rozsoše do ní chybí jen několik desítek centimetrů. Vnitřní oblouk kopců je už výrazně nižší a dominuje mu Stinný neboli Dlouhý vrch (544 m).

Jak do středu pavučiny

Jak do středu pavučiny směřuje do útrob "prstence" kopců a hřbetů Sedmihoří síť turisticky značených cest. V jihozápadní části je provází okružní trasa stejnojmenné naučné stezky a uprostřed území se kříží také dvě cyklotrasy - č. 2241 a 2242 (mikroregionu Borsko).

K nejvhodnějším výchozím místům patří obec Mířkov, případně až okraj lesa nedaleko hájovny u Mířkovského rybníka při jižním úpatí Sedmihoří. Zde začíná i končí trasa naučné stezky, vybíhají odtud také dvě značené (žlutě a modře) cesty a cyklotrasa č. 2241.

Žlutě značená cesta zprvu sleduje břehy Mířkovských rybníků, obchází Rybničný a Písečný vrch a posléze se vině po hřbetu Rozsochy a Vidického vrchu. Od přilehlého sedla pod Racovským vrchem (na jehož skalnatý vršek stoupají jen neznačené lesní stezky) se žluté značky stáčejí na východní stranu a uprostřed "prstence" Sedmihoří končí na modře značené cestě, která sem přichází - zčásti sledovaná trasou naučné stezky - od Mířkovského rybníka.

Modré značky pak protínají severozápadní partii oblasti, kudy se vine také zelené značení. Přichází od obce Vidice, obchází Racovský vrch a Chlum, na severní straně přejde mělké sedlo mezi Ovčím vrchem (neboli Ovčákem) a Šiškou, odkud klesne k obci Darmyšl.

Žulové kamenné hříčky

Hlavní zajímavostí "mini-hornatiny" Sedmihoří jsou kamenné hříčky - skalní i jiné povrchové tvary, vzniklé dlouhodobými procesy zvětrávání a odnosu žuly. Z tohoto hlediska je toto území považováno za jedno z nejhodnotnějších v celé České republice a právem bylo vyhlášeno za "Přírodní park Sedmihoří".

Na žulové zajímavosti jsou bohatá zejména návrší na jižní a západní straně "podkovy" Sedmihoří, tedy v dosahu trasy naučné stezky. Např. na jižním úpatí Rybničného vrchu směřuje krátká odbočka ke skalním stěnám a členitým srázům (tzv. mrazovým srubům a pseudokarům), vzniklým zejména mrazovým zvětráváním rozpukané žuly.

Pro většinu návrší jsou pak typické zejména oblé žulové útvary, vzniklé dlouhodobými procesy podpovrchového zvětrávání nebo exfoliací (tj. "odlupováním" slupkovitě prohnutých desek horniny) apod. Najdeme je např. na Písečném vrchu, kde na pasece vystupuje "kamenné stádo" oblých žulových bloků, balvanů a skalek, místy modelovaných do hřibovitého nebo bochníkovitého tvaru. Podobné útvary objevíme i na temeni Rozsochy, na Vidickém vrchu i ve vrcholových partiích nejvyšších kopců Racovského vrchu a Chlumu.

Krátká odbočka od křižovatky modře a zeleně značených cest a cyklotras v útrobách Sedmihoří (asi 2 km západně od Mezholez) nás zase zavede k bloku s pěkně vyvinutou skalní mísou. Obdobné drobné zvětrávací tvary se skrývají také na temeni Stinného neboli Dlouhého vrchu i na mnoha dalších místech.

Přes hladinu rybníků

Za bližší poznání stojí i blízké okolí Sedmihoří. Bezprostředního úpatí lesnatých svahů se například dotýká hladina několika rybníků, dokreslujících půvabný ráz tohoto zákoutí na západě Čech. Největší rybník - Mezholezský - se rozprostírá na východní straně, tedy při vyústění rozevřené "podkovy" Sedmihoří. Má rozlohu téměř 40 hektarů, už v hloubi středověku zásoboval rybami široké okolí a v létě je využíván jako koupaliště.

O třech Miřkovických rybnících na jižním úpatí už byla zmínka v souvislosti s turistickými trasami, ale Racovské rybníčky pod severozápadním svahem Sedmihoří jsou pojmem známým spíše jen v ochranářských kruzích. Rybníček tu zbyl vlastně už jen jeden a spolu s okolními mokřinami je tato významná botanická lokalita chráněna jakožto přírodní památka.

Jezerní hory Retezat: Túra na Virful Bucura za výhledy…

Retezat patří k nejkrásnějším pohořím v Jižních Karpatech. Hřeben Retezatu se táhne jako nepřekonatelná…

Turistika v Krkonoších, túra na Výrovku a do Modrého dolu

V Krkonoších jsou turistické trasy notoricky známé, trasy známé poněkud méně a pak trasy téměř neznámé…

Sopky na Slovensku, přehled pohoří vulkanického původu

Aktivní sopky na Slovensku, stejně jako v České republice dnes nenalezneme. Avšak na rozdíl od sopek v…

Turistika na Šumavě: Křemelná, Sněžné jámy a bývalé Paště a…

Když se v souvislosti se Šumavou mluví o Křemelné, většině lidí se vybaví jedna ze zdejších…