Šarišský hrad, mocenské centrum Šariše

Šarišský hrad jsem dlouhá léta pouze míjel při svých cestách na východ. Z cesty toho příliš mnoho vidět není, tudíž jsem předpokládal, že hrad za návštěvu příliš nestojí. Před pár lety mi ale vybylo trochu času, tak akorát na návštěvu Šarišského hradu tyčícího se na strmém andezitovém bradle.

Mohutný zalesněný kopec zvedající se nad řekou Torysa při pohledu za svého úpatí vůbec nedával tušit, jak rozsáhlou zříceninou Šarišský hrad je. Slovo rozsáhlý je opravdu na místě, protože Šarišský hrad patří k největším hradním zříceninám na Slovensku s celkovou rozlohou asi 4,5 ha!

Šarišský hrad je prvně písemně připomínán v roce 1245 jako castrum Sarus. Jednalo se o kamenný hrad, jenž byl postaven na místě původního slovanského hradiště a pozdějšího dřevěného hradu zničeného během tatarského vpádu do Uherska. Kuželovitá homole vysoká 570 m náležející do geomorfologického celku Spišsko - šarišské medzihorie byla ale osídlena již dávno před tím. Archeologické výzkumy prokázaly osídlení již v době kamenné a mladší době bronzové. Kontinuita osídlení byla přerušena od 4. století do asi 12. století n.l.

V následujících stoletích střídal Šarišský hrad poměrně často majitele. Zprvu byl hrad majetkem krále a sídlem krále při jeho cestách do této oblasti. Po vzniku Šarišského komitátu v polovině 13. století se Šarišský hrad stává centrem nového správního celku a sídlem šarišských županů (comes).

Počátkem 14. století získává hrad rod Omodějovců. Noví majitelé hrad rozšiřují a dále opevňují. Hradní pán Demeter raboval v okolních městech, která byla, narozdíl od něj, věrná uherskému králi Karlu Robertovi. V roce 1312 po bitvě u Rozhanovců se Šarišský hrad opět stává královským majetkem. V roce 1405 král Zikmund daruje hrad P. Perényimu. V roce 1441 obsazuje Šarišský hrad Jan Jiskra z Brandýsa a v roce 1460 na základě dohody po neúspěšném obléhání Matyáš Korvín.

Ve druhé polovině 15. století se Šariš dostává do rukou rodu Perényi a po bitvě u Moháče po vymření Jagellonců, kdy se na uherském trůně tísnili dva králové, se hrad v roce 1526 dostává do rukou Jana Zápolského. V roce 1537 byl hrad oblehnut císařským vojskem Ferdinanda I., které jej dobylo a značně poškodilo. Obavy z nájezdů Turků ale vedly k jeho opravě a dalšímu o pevnění. Šarišský hrad byl zařazen do obranného systému uherské hranice.

Další jeho majitelé, rod Rákoczi, přeměnili hrad na obrovskou vojenskou pevnost. Hrad dostal stálou vojenskou posádku asi 200 mužů a značný vojenský arzenál. Avšak do bojů během protihabsburských povstání však nezasáhl, protože v roce 1660 došlo na hradě k mohutnému výbuchu. Výbuch skladiště se střelným prachem tuto mohutnou vojenskou pevnost doslova rozmetal. Zůstaly pouze ubytovací kasárenské objekty, avšak i ty byly v roce 1687 těžce poškozeny rozsáhlým požárem.

Hrad již nebyl opravován, byl opuštěn a ponechán svému osudu. Přestože hrad tři století chátral, zachovalo se z něj relativně mnoho. Obvodové hradby, donjon, několik věží a další objekty. Nejvíce ale zaujme rozsáhlé hradní nádvoří, na které se vcházelo bránou s padacím mostem. Tento vstup do hradu navíc chránila mohutná dělová bašta a asi 10 metrů vysoké pevné hradby. Při stavbě vnějšího opevnění hradu, posíleného celkem 14 baštami se střílnami, byly využity valy původního slovanského hradiště.

Jádro hradu tvořil horní hrad s vlastním opevněním obdélníkového půdorysu. V jeho středu stála mohutná, asi 28 metrů vysoká hranolová věž (donjon) s půdorysem 13,2 × 13,2 m a zdmi silnými více než 4 m. Z ní se sice dnes zachovalo pouze torzo, ale po prolezení "myší dírou" se dá dostat na její vrchol (na vlastní nebezpečí), z nějž se otevírají nádherné výhledy do okolní krajiny i na zbytky celého hradu. Za dobrého počasí spatříme Levočské vrchy, Čergov, Slanské vrchy a za mimořádných podmínek údajně i Vysoké Tatry.

Na hrad se nejsnadněji dostaneme od obce Veľký Šariš (270 m), ležící severozápadně od Prešova a která je mimo jiné známá pivovarem, z jehož produkce se line zlatavý mok zvaný Smädný mních. Dobré pivo, kterým po asi hodinovém výstupu na hrad spolehlivě zaženete smäd (žízeň). Při poslední návštěvě se mi tady podařilo dorazit zrovna v době Šarišským pivních slavností. Na hrad vede značená turistická stezka, po níž doslova obkroužíme celý hradní vrch a nebo široká pěšina využívána místními turisty. To ovšem trochu "nelegálně", neboť šarišský hradní vrch národní přírodní rezervací.

» Nejnovější články, archiv