Skalnaté "níky" v Jizerkách neboli "rozhledníky"

Jizerky mají své nenapodobitelné kouzlo. Zdevastované lesy ničivými exhalacemi na severu, současná nová zeleň, rozhledny, skalní vyhlídky s kříži, památníčky, skalní města, horolezecké terény, daleké rozhledy ke Krkonoším, Českému ráji, Ještědu, Lužickým horám, Německu i Polsku.

Řada kouzelných horských chat, ale taky nečekané asfaltky v hoře a pahýly stromů. Pozůstatky vojenského prostoru kolem hory Jizery. Rašeliniště, jezírka, louky, vodopády, divoké potoky. Hospoda "U Kozy" v Oldřichovském sedle, kde zní kytary, i když je zavřeno, Obří sud nad Lázněmi Libverda, kde pobýval autor Čarostřelce Weber i nečekané přehrady v horách. Tisíce běžkařů a cyklistů na náhorních planinách, pěší turisté jsou zde v menšině.

Tolik již o nich bylo napsáno. Kdo by neznal dílo pana Nevrlého? Hnojový dům - "Misthaus" Gustava Ginzela na Jizerce zná skoro každý, kdo se o hory zajímá. Hora Bukovec nad ním je největší čedičový suk v Evropě. A většina horolezců, kteří v roce 1970 zahynuli pod Huascaránem v Peru byli milovníci těchto hor, na jejich počest se dodnes jezdí v zimě slavná Jizerská 50.

A tak jsem si je oblíbil. Nejprve při přechodech pohoří z Kořenova přes Jizerku, Smědavu na Frýdlant a Oldřichovský Špičák k Lužickým horám, později již při detailnějším prozkoumávání a toulání se horami se mi nečekaně zjevily skalní vyhlídky, které jsou monumentem této krajiny, která jakoby zázrakem vystupuje z rovin dnešního Německa a Polska. Musím se přiznat, že jsem je vůbec nečekal, nic jsem si tehdy před 25 lety předem nepřečetl a dosud poznané náhorní plošiny mi je shodou náhod vždy ve špatném počasí cudně ukrývaly. Rdím se, zpočátku se mi taky pěkně pletly - byly to zkrátka "NÍKY".

Holubník, Paličník, Poledník, Ořešník …, určitě jsou i další, ale ne tak slavné a proslulé. Podobné názvy jsou známé i z Jeseníků - Keprník, Vřesník, Točník, Mravenečník a další, ale ty jizerské jsou poněkud jiné - všechny jsou jinak skalnaté. Možná by se jim mohl dát společný jmenovatel "ROZHLEDNÍKY", kromě Poledníku, to platí zcela jistě. A tak jsou ozdobou krajiny Jizerských hor.

Skalních vyhlídek v Jizerských horách je nejméně dalších 30, nejznámější je asi Frýdlantské cimbuří nad Bílým Potokem a řekou Smědou, které je přirozeným sousedem našich "NÍKŮ". V dalším bych se pokusil popsat tyto nádherné skalnaté přírodní výtvory, které tento kraj krášlí.

Holubník (1 070 m)

Byť se tato hora a výhledová skála nalézá v blízkosti usychajících stromů na rozlehlé odtěžené planině po ekologických kalamitách, skýtá vrchol jeden z nejlepších výhledů v Jizerských horách. Vidíme vše, co se na mapě v okolí vyskytuje, Smrk s Paličníkem, Jizeru, Krkonoše, Český ráj, Ještědský hřbet i Lužické hory.

Vidíme i dvě jizerské přehrady a v Polsku chladící věže elektrárny, která se rovněž na smutném osudu místních lesů podepsala. Tedy pokud je k nám počasí milosrdné, což zdaleka nebývá pravidlem. Ale mi se to dvakrát poštěstilo a byla to bomba! Na Holubníku prý se nacházela dříve nejstarší vrcholová knížka v jizerských horách, o názvu se zatím znalci nedohodli - buď pochází od chytačů divokých holubů, nebo od vojenského zařízení z 19.století či od vlastního jména Taubehau. Kdoví!

Na Holubník se dostaneme po červené značce buď ze sedla Holubníku (999 m), kde je malá dřevěná útulna pro nepřízeň počasí anebo ze severozápadu, kráčíme-li od Ptačích kup. Krásná hora leží Evropském rozvodí Severního a Baltického moře, na vrcholovém skalisku jsou zbytky triangulační věže a vidíme i vznikající skalní mísy.

Výhledy jsou srovnatelné s nedalekou druhou nejvyšší horou tohoto pohoří - Jizerou (1 122 m). Nenavštívit Holubník za hezkého počasí je turistickým hříchem! Podobně jako nedat si pivo na nedaleké horské chatě Smědavě - tedy pokud je otevřená, občas zde mívají "bulky".

Paličník (943 m)

Jedná se o nádhernou, asi 30 m vysokou skálu, umístěnou na hřebeni nad Bílým Potokem, odkud jsou excelentní výhledy jak na sever ke Smrku (1 124 m) s novou rozhlednou z roku 2003, tak na celé Frýdlantsko, Horní Lužici a na opačné straně vidíme Bukovec nad osadou Jizerkou a hřeben Krkonoš. Vyhlídková skalní partie leží impozantně na výběžku Klínového vrchu (971 m) a je součástí státní přírodní rezervace. Na předsunuté části vrcholu byl v roce 1992 vztyčen mohutný dřevěný kříž, který je vidět z mnoha stran již zdálky.Avšak jako vyhlídka byl prý Paličník opatřen sekanými stupy a zábradlím již v roce 1902.

V okolí vrcholové skály jsou známé horolezecké terény různých stupňů obtížnosti - Supí hlava, Kohoutí hřeben, Skřítek, Palička, Liščí skály a další. Zde je název jasný -tvar skály připomíná charakteristický palicovitý tvar.

Paličník dobudeme buď po žluté značce od Bartlovy boudy stoupáním okolo divokého Hájeného potoka anebo modře značenou cestou po sestupu z krále Jizerských hor - Smrku či z horské chaty Smědava přes Předěl, která se však navzdory horské pivní etice otevírá nepochopitelně až v 11 hodin, což je až trestuhodné.

To by se na Lysé hoře v Beskydech stát nemohlo, tam denně "Lysaři" vnikají do útulného "Šantánu" již okolo sedmé hodiny ranní. Holt - jiný kraj, jiný mrav. Ale krásné Jizerky a jejich milovníci by si to určitě zasloužili…

Poledník (864 m)

Jedná se o dominantu západní části Jizerských hor na Hejnickém hřebeni, který e zalesněný bučinami. O výhledech to tentokráte moc není. Je zde současně nejrozsáhlejší státní přírodní rezervace Jizerských hor, je zde mnoho skalních útvarů, které patří k nejznámějším horolezeckým terénům v Jizerkách. Rezervace má úctyhodných 134 ha a má čtyři samostatná pásma. Do oblasti Poledníku se dostaneme po zelené značce z Oldřichovského sedla od známého motorestu Hausmannka, proslaveného hostinským Kozou, kytarami, pivem a dobrotami, pečenými v Kozově staré peci.

Posedět u Kozy je zážitek, je jen pro silné povahy a problémem je dostat se zpět k domovům. Pro tyto případy nabízí Koza nouzové ubytování. Velmi milé! Zelená prochází oblastí Paličníku a končí na rozcestí cest Bílá kuchyně na Polednické silnici na severovýchodním svahu Olivetské hory (886 m), odkud můžeme pohodlně sestoupit do posvátných Hejnic po nové poutní cestě a modré značce. Pak se můžeme občerstvit hned ve Ferdinandově třeba v hospodě U tetřeva. Poledník můžeme navštívit pochopitelně i od jihu přes Olivetskou horu od vodní nádrže Bedřichov či od pro mne nejkouzelnější chaty v Jizerských horách - Šámalovy chaty na Nové Louce.

Horolezecká činnost je zde soustředěna do oblasti Srázy, kde je i nejznámější horolezecká skála Zvon (550 m), která svým tvarem dala podnět k pojmenování. Prvovýstup na Zvon byl uskutečněn v roce 1921 a do jejího vrcholu je zapuštěn cepín s s datem prvovýstupu a jmény horolezců. Skála se nachází na svahu přivráceném k Viničné cestě, kudy chodili žízniví poutníci do Hejnice za bohoslužbami. Koza ještě tenkrát nefungoval. V Hejnicích je hned u kostela hotel s názvem Zvon, jestli je pojmenován podle této skály či podle zvonu slavného kostela mi zůstalo utajeno. Jisté však je, že posezení v jeho restauraci po túře je povznášející.

Ořešník (880 m)

Říká se nejlepší nakonec a to v případě Ořešníku platí zcela určitě. Ne nadarmo je nazýván starým králem jizerskohorských vyhlídek, která se téměř mysticky tyčí nad posvátnými Hejnicemi a jejich okolím. Skála se objevuje v celé řadě jizerskohorských pověstí a kříž na vrcholku skály stojí odnepaměti. Již v roce 1819 se prý z Ořešníku zřítili dva bratři hejnického klaštera právě ve chvíli, kdy obnovovali svaté znamení. Na skále jsou vysekané stupy a kovové zábradlí, nový mohutný kříž, který je vidět zdaleka, je vybudován v roce 1991 co by symbol duchovní obnovy podhorské krajiny. I když jsou výhledy poněkud omezeny směrem na sever, stojí zato.

Jako na dlani je okolí Hejnic s Lázněmi Libverda i Nové Město pod Smrkem a vidíme celé Frýdlantsko a daleké nížiny v Polsku a Německu. Ořešník se zvedá nad údolí Velkého Štolpichu i nad údolí Smědé, hora je součástí státní přírodní rezervace Štolpichy. Vrchol dosáhneme po odbočce z červené značky z Hejnic ke Krásné Máři a k Ptačím kupám. Východně se nachází i Malý Ořešník, ale vyhlídka již zarostla stromy.I zde jsou náročné horolezecké terény III. až VI. stupně obtížnosti.

Výstup na Ořešník bývá cílem i řady lázeňských hostů, kteří se léčí v nedaleké Libverdě a chtějí se pokochat pohledem z ptačí perspektivy na svůj dočasný domov. Zajímavé je, že zde již v květnu rostou hřiby kováři, o čemž jsem se několikrát sám přesvědčil. A to na nedaleké Jizeře ležely ještě zbytky sněhu! Kdybych nepřivezl do Ostravy sušené houby, ani by mi to nikdo nevěřil. Ale taktéž tam rostly i letos v říjnu.

Další "NÍK", který jsem na mapě Jizerských hor nalezl, je zalesněný skalnatý Kopřivník (598 m) nedaleko Špičáku a Oldřichovského sedla, ale ten leží v lesích a výhledy tomu odpovídají. Kromě skalnatých přírodních vyhlídek jsou Jizerské hory proslavené svými rozhlednami (Královka, Slovanka, Bramberk, Tanvaldský Špičák, Černá studnice, Proseč či Liberecká výšina), k nimž v roce 2003 přibyla nová krásná rozhledna na Smrku, čímž tato kouzelná hora doznala ještě více na přitažlivosti.

Cesta po zelené značce z Nového Města pod Smrkem přes rozhlednu a sestup Nebeským žebříkem s následnou návštěvou Paličníku patří ke skutečným horským zážitkům.Nám však letos v říjnu Smrk připravil drsné podmínky s mlhou, deštěm a větrem, takže jsme byli rádi, že jsme si na rozhlednu alespoň sáhli. Zato na Paličníku se již vyčasilo. Tak to v hoře bývá! Ne nadarmo se o Jizerských horách praví, že to jsou hory zadumané. Ale i ony občas vyjasní tvář a vykouzlí horský úsměv, kterému nelze odolat.