K prameništi říčky Řezné na Pancíř

Když se listopadové počasí rozhodne nepustit do údolí jediný sluneční paprsek, je čas se za sluníčkem vypravit do hor. I to je někdy sázkou do loterie a cesta nepostrádá určité napětí. Vlak uhání údolím Úhlavy a za jeho okny je stále jen mlha a mlha. Snad za Nýrskem, kde začíná stoupání, se něco změní.

Teprve za Zelenou Lhotou se objevují první známky zlepšení a kromě pruhů modrého nebe dokonce i první paprsek slunce pošimrá pod nosem. Za tunelem na nádraží ve Špičáku nás již vítá polojasno a teplota kolem 10 °C a navíc výjimečná viditelnost. Tak zbývá ještě představit řeku, k jejímuž prameni dnes vyrážíme.

Řezná pramení na jižním svahu Pancíře (1 214 m n.m.) v nadmořské výšce 1 036 m. Který z mnoha pramenů v celém okolí je ten pravý, je těžké určit. Asi proto je místo označené jako prameniště. Na našem území je její tok dlouhý pouze 8,7 km a plocha povodí 42,34 km². Přesto přibírá množství potoků a v Železné Rudě je již větším tokem.

Prameniště Řezné na Pancíři, turistická mapa

Z významných přítoků na české straně je to Jezerní potok z Čertova jezera a těsně před hranicí s Bavorskem řeka Svarožná. Za hranicí mění jméno na Grosser Regen. U města Zwieslu přibírá Kleine Regen a stává se z ní Schwarzer Regen. A to není všechno. U Bad Kötztingu za soutokem s Weisser Regenem má název Regen. Po 169 km pouti se u Regensburgu vlévá do Dunaje. Veletoku přináší průměrně 35 m³ vody za sekundu a je jediným přítokem Dunaje, který přímo pramení v Čechách.

Ze špičáckého nádraží začínáme neznačenou pěšinou stoupat k hotelu Sirotek. Kousek odtud nacházíme zelenou, po které jdeme lesem ke sjezdovce pod hotelem Hrnčíř. Začíná krátký výstup a první dnešní překvapení. V dálce na jihu je dnes vidět hřeben Alp. Je nutné si pospíšit na Hofmanky než se zhorší viditelnost.

Stále jdeme po zelené a po 20 minutách jsme u stanice lanovky a máme před očima Alpy "jako na dlani". Viděl jsem je ze Šumavy již několikrát, ale z Hofmanek je to poprvé. Bohužel dnů, kdy jsou Alpy vidět, je v roce velmi málo. Ani se nám nechce pokračovat dál.

Když jsme se odtrhli, pokračujeme k prameništi. Kolem je poměrně zachovalý les, ale lesáci tady upravují cesty a to nevěští nic dobrého. Procházíme kolem několika pramínků a hádáme, který vlastně je ten pravý. Hádanka nemá odpověď, ten snad jen znají krásné trsy kapradiny žebrovice (Blechnum spicant), jejichž krásnou zeleň nezdolá ani zima.

Po svačince sestupujeme Hadí stezkou po žluté na rozcestí u bývalé Gerlovy Hutě. Z luk na jižním svahu Pancíře se otevírá několik pohledů k jihu a východu. Máme na dohled Sklářský vrch (1 195 m n.m.) Polom (1 295 m n.m.). Na východě výrazný Hůrecký vrch (1 099 m n.m.) a za ním hřeben kolem Křemelné (1 125 m n.m.).

Z rozcestí u Hůrecké silnice vycházíme po zelené do Železné Rudy. Krásná lesní cesta ještě uchovaným lesem několikrát otevře, mezi stromy, výhledy na Pancíř a Špičák (1 202 m n.m.). Les končí u hotelu Grádl. V okolí je několik rozměrných skalisek a hluboká strž potoka ze Sklářského vrchu. Poslední úsek do Železné Rudy nabízí pohled na Velký Javor (1 456 m n.m.) a Jezerní horu (1 343 m n.m.).

Do odjezdu vlaku nám zbývá nějaký čas, tak se rozhlížíme kolem. Městečko obléhají Bavoráci, němčina je prostě slyšet všude. Malou procházku začínáme kostelem, poté se jde k zámečku, kde je muzeum. Je čas se na chvíli někam posadit. Zvolili jsme celkem špatně a číšnici jsme přinutili k objednávce až dotazem, zda obsluhují i česky mluvící hosty. Moc to s ní sice nepohnulo, ale pivo přece jen donesla. Mezitím jsme probrali dnešní cestu. Její délka byla přibližně 12 km a z větší části vedla lesy. Mapa KČT č. 64 Šumava - Železnorudsko, kde je celá dnešní cesta, poté mohla do batohu. Železnorudské 13 st. pivo není špatné, ale mělo, díky personálu, prazvláštní příchuť.