Kouzlo Šumavského podhůří

Srovnání se Šumavou sice maličko pokulhává, když budeme pozorovat přírodní krásy. Na druhé straně má oblast Šumavského podhůří jiné přednosti, které sousedním horám chybí. Tato krajina mně připadá malebnější, nepotkáte zde tolik turistů a navíc jsou odtud krásné výhledy jak na hraniční hory, tak do vnitrozemí.

Hluboké lesy tady nahradil bezpočet lesíků a hájků a proměna je vidět i v druhové skladbě dřevin. Větší procento listnatých stromů dává krajině barevné proměny a podzim bývá nádherný. Řeky a potoky také ztratily na síle a vsadily na klid a krásu. I květin zde kvete o něco více a jsou zcela jiné než na loukách Šumavy. Dalo by se pokračovat, ale vydejme se na krátkou procházku v místě, kam ani nevedou turistické značky a nechme se překvapit, co všechno je možné uvidět.

Podmokly na turistické mapě

Vesnička Podmokly se rozprostřela na březích Podmokelského potoka, jako by se ji nechtělo šplhat po okolních svazích. Tady začínáme naši krátkou vycházku po okolí. Samotná víska se může pochlubit hezky opravenou kapličkou z 19. století i vedle stojícím pomníkem padlým ve světové válce. Budovy, údajně bývalého zámečku a synagogy, byly přebudovány k bydlení. V horní části návsi vyvěrá velmi silný pramen, zřejmě pitné vody.

Ze vsi odcházíme na svah hory Kalovy (727 m n.m.) a za mírného stoupání docházíme ke kravínu. Pozůstatek socializmu je ještě využívám ke svému účelu a kravičky zvědavě okukují vetřelce. Zleva obcházíme budovy a pod prudkým svahem nás zastavují elektrické ohradníky. Dáváme se vzhůru svahem a vždy po zadýchání nastává chvíle pro rozhled. A je se na co dívat. K JV je skupina kopců okolo vísky Malče (862 m n.m.) a městečko Žihobce. Na východ je naše ves s vrchem Háj (640 m n.m.). Na severu údolí potoka uzavírá skupina kopců s nejvyšší Čepičnou (671 m n.m.) a na SV je vrchol Bubečné (570 m n.m). Docházíme pod les a začínáme hledat starý židovský hřbitov.

Malá pobořená zídka zcela zarostlá křovím a sotva znatelná stezka nás zavádějí na prostranství porostlé lískou a břízkami. Okolo je polozbořená zeď a sem tam staré náhrobky. Je jich něco kolem třiceti a jen jediný stojí podle pravidel. Překvapením je, že se zde pravidelně seká tráva. Romantické místečko dává zapomenout na čas a bezvadně se tu srovná všechno v hlavě, prostě klid a mír. Podle dávného zvyku pokládáme kamínek na náhrobek a vracíme se.

Od vchodu na hřbitov je vidět Javorník (1 066 m n.m.) a skoro stejnou cestou se vracíme zpět. Znovu vnímáme krásu okolních hor a hlavou mně letí myšlenka, že je velkým štěstím, narodit se sice v malé, ale krásné zemi. Je otázkou, jak nám ta nádhera dlouho vydrží. Místo je na mapě KČT č. 68 Pootaví, ale hřbitov na ní není zakreslen.