Počasí Počasí Satelitní snímky počasí Satelit Webkamery Kamery Kontakty Kontakty Eshop Eshop
Treking.cz
Poslední aktualizace: 28.12.2015 , , svátek má
Treking > Jeskyně > Piková dáma a Spirálka

Piková dáma a Spirálka

Jeskyně v Moravském krasu

27.5.2013 | Jaroslav Kovář

Poslední dubnový víkend proběhlo ve Sloupu Speleofórum tedy setkání jeskyňářů. V pátek a sobotu byly k vidění prezentace úspěchů v objevování jeskyní doma i v zahraničí, v neděli se pak mohli zájemci vydat pod povrch, do běžně nepřístupných jeskyní, aby tu dosyta holdovali krásám podzemí Moravského krasu. Já jsem letos zvolil jeskyně Piková dáma a Spirálka, obě jsou vzájemně propojené a společně také patří do našeho největšího jeskynního systému, Amatérské jeskyně.

Sestup do Pikové dámy

Na stanoveném místě se nás sešlo asi 10. Ve špinavých overalech jsme postávali kolem aut a čekali na průvodce. Sluníčko vytáhlo cyklistický národ do sedel a snad všichni se rozhodli pro silničku do Holštejna. Projížděli kolem nás a tvářili se trochu zděšeně. Ono, pro jeskyňářské mudly, kteří vysokou koncentraci zabahněných červených kombinéz v lesích kolem Sloupu nechápou, to je vždy znepokojivý pohled. Hlinění lidé útočí.

Po pár minutách se z protilehlé chaloupky vyloupla další trojice červených špindírů, našich průvodců. Míšu a Tomáše jsem znal z loňska, třetího ne. Původní plán byl sestoupit Pikovkou a vylézt Spirálkou. Bohužel to nebylo moc pravděpodobné kvůli vysokému stavu vody. V místě spoje obou jeskyní se totiž po deštích mění krátká plazivka v sifon. Je tedy až po strop zaplavena vodou.

Čtěte také: Největší a nejhlubší jeskyně v ČR, žebříček největších jeskyní České…

Nový plán zněl: Prohlédnout si každou jeskyni zvlášť, což ale znamenalo zdolat dvakrát sedmdesátimetrové převýšení z povrchu na dno po žebříčcích. Na povrchu je sedmdesát metrů brnkačka, v jeskyni ne. No jen si zkuste lézt 140 metrů většinou volným prostorem na vibrujícím úzkém a mokrém žebříčku. Jako alternativu Tomáš nabídl, že kdo bude chtít, může si sifonek proplavat na nádech, že jsou to jen čtyři metry plazení pod vodou. Snad to nemyslel vážně.

Průvodci si skupinku návštěvníků rozdělili, jedna začala Spirálkou, my vyrazili do Pikovky. Vedl nás Tomáš s Míšou. Ostatní členy naší skupinky jsem neznal, ale bílé jednorázové kombinézy a cyklistické blembáky, které měli na sobě, naznačovaly, že to bude jejich jeskynní křest.

Sestup do Pikové dámy

Sestup do Pikovky vede betonovými skružemi po žebříku do hlubin. Je to taková studna. Na jejím dně ústí nízká chodbička, která vede k centrální propasti. Ta začínala jako úzká, vysoká a hlavně hluboká puklina s několika umělými plošinkami, následuje žebřík někam dolů. Nebylo dost jasné jak je vlastně hluboký, přehoupl jsem se z plošinky na první šprušli a trochu mě polilo horko.

Normálně v jeskyních strach z výšek nemám, co oko nevidí, srdce neželí, přes to jsem si velmi silně uvědomoval, že ta hloubka stojí zato a nějaká blbá chyba nebo neobratnost by tu mohla znamenat okamžik beztíže. Definitivní beztíže.

Cestou do ledové části jeskyně Klouže víc bahno nebo led?

Pomalu jsem klesal po úzkém žebříčku, při pohledu dolů se někde v hloubce pode mnou odrážela prasátka našich čelovek od hladiny jezera. V místě kde se propast zvaná Studna začala rozšiřovat do dómu, ústila chodbička. Tady na nás čekala Míša.

Slezli jsme z žebříku, který dál pokračoval až na dno k jezírku, a za pomoci lan vstoupili do těsné chodby. Ta nás vedla dál do masivu. Chvilku jsme klesali až jsme narazili na větší pohodlnou chodbu s pevným dnem po kterém se klikatila drobná stružka. Jen jak se na to dno dostat? Seskočit ze dvou metrů? Zvolil jsem méně elegantní, zato bezpečnější plazení a sjíždění po zadku. Chodba v několika stupních stoupala do ledové části jeskyně.

Citelně se ochladilo, od úst nám stoupala pára. Stružku a kaluže pod našima nohama pokrýval tenký ledový škraloup a stěny se leskly ledovou krustou. V místech skapu viselo několik tenkých rampouchů. Podle průvodců dost neobvyklých v této roční době. Tomáš našel ulomený, mohutný, čirý rampouch falického tvaru a jal se jím obveselovat svoji partnerku Míšu. Takhle hluboko pod zemí to ani nevypadalo oplzle.

Průvodci nás přivedli do boční chodby, ze které se vinula krátká, zamotaná plazivečka zvaná Lomikar. Lomikarem by se při dobré vůli protáhl hroznýš, já ne. Tomáš nás s úsměvem vyzval, ať si zkusíme "takovou gamesku" (gamesky v jeho podání znamenaly co nejkomplikovanější alternativní průchod jinak jednoduchým místem a taky možnost něco si zlomit, zaseknout se nebo se aspoň narazit).

Jedna návštěvnice (mimo jiné naprostá začátečnice v jeskyňaření) si to hned vyzkoušela, zalezla do chodbičky a pak se několik minut ozývalo funění, duté rány a tlumené nadávky. Vylezla s lehce pocuchanými vlasy a natrženým overalem. Ostatní se ihned zatvářili, že dobrého stačí málo a tuhle srandu si nechají na jindy. Mně se samozřejmě taky nechtělo. Nechali jsme Míšu ať nám předvede exhibici v rychlostním plazivkování. Stačilo pár vteřin a byla na druhé straně. No, kdo umí ten umí. A kdo neumí…

Lano, římsa a dvacetimetrová propast za zády Ledová krusta na stěnách

Vraceli jsme se dolů skalními stupni a Tomáš mě zásoboval nabídkami dalších gamesek. Ty lehčí jsem si s chutí vyzkoušel, ty co vypadali náročněji s díky odmítal. Tvářil jsem se jakože dnes nejsem ve formě, ale normálně je to pro mě brnkačka.

Další místní atrakce byla kyvadlo. Je to taková zábavná vložka, ve které hrají hlavní roli: ze stropu zavěšené lano, několik metrů široké a mnoho metrů hluboké jezírko, hodiny (v horolezecké hantýrce typ chytu) a skalní okno. Je to vlastně strašně jednoduché, zastrčíte nohu do oka na laně, zhoupnete se přes jezero, zachytíte se hodin a vytáhnete do skalního okna. Když se člověk nebojí, jen se odrazí a je na druhé straně.

Báli jsme se všichni. Do vody nakonec nikdo nespadl a naše prohlídka pokračovala chodbičkami na druhé straně jezírka. Měl jsem pocit že jsem v obrovském kusu ementálu. Chodbičky byly jak vyfrézované a vyhlazené do okrouhlých profilů. Nikde prasklinka nebo ostrá hrana, skála byla čisťounká a vzorovaná narezlým žilkováním.

Chodbičky kousek stoupaly, ale brzy vyústily zpět do velkého dómu vysoko nad jezírkem. Po široké ukloněné římse jsme přešli do okna a dál chodbou do dalšího dómu s bahnitým mělkým jezírkem na dně. Z jezírka stoupal žebřík k ukloněné kluzké plošině vysoko nade dnem jeskyně.

Drželi jsme se lana s uzly a stoupali do chodby zvané Spojnice. Vede až do jeskyně Spirálka. Dali jsme si pauzu a Míša šla na průzkum, zda je chodba pod vodou. Musí absolvovat plazivku Twistovku, která je prý velmi náročná. I Míše, mistryni v plazení, to trvalo dlouho, takže ta plazivka fakt musí stát za to. Když se vrátila a zdělila nám, že vody je tam opravdu hodně a cesta je tedy neprůchodná, většině účastníků spadl krápník ze srdce.

Návrat z Pikové dámy

Vraceli jsme se stejnou cestou zpět. Kluzká šikmá plocha nad žebříkem byla velmi nepříjemná. Představa toho, že se tak tak držím kluzkého zabahněného lana, které když mi vyklouzne, zapíchnu se po patnáctimetrovém volném pádu do bahna, mi způsobilo třes rukou. Po žebříku jsem sjel jak veverka, jen ať už jsem na pevné zemi. Ještě jsme se zhoupli na kyvadle a vrátili se na dno hlavní propasti.

Rampouchy Takový žebříček…

Od jezírka stoupá dlouhatánský kolmý žebřík. Spodní část dómu je ještě hodně široká a žebřík vede dlouho volným prostorem. Lezec se musí hodně spoléhat na ruce a nemá si kde odpočinout. Žebřík nepříjemně vibruje. Ve vrchní části jeskyně mě už ruce bolely jako čert. Funěl jsem jak lokomotiva a když jsem stoupal skruží, byl jsem rád že se můžu opřít a odpočinout si.

Venku svítilo a hřálo sluníčko, vyvalili jsme se na zem a kochali se probouzející zelení kolem nás. Z díry lezli další a další funící jeskyňáři a každý sebou plácl do loňského listí. Ruce neboleli jen mě, někteří dokonce vzdali i další sestup do Spirálky.

Jeskyně Spirálka

Přesunuli jsme se o pár set metrů dál do malého skalního amfiteátru. Pod jednou vápencovou stěnou byl vstup z betonových skruží. Otevřeli jsme železný poklop a spustili se po žebříku vyskružovanou dírou. Z jejího dna jsme pokračovali chodbičkou k sérii žebříků. Po těch jsme sestoupili na dno dómu, kam propast ústí. Jeho dno je značně svažité a v nejnižší části přechází do mohutné chodby.

V chodbě se leskly mohutné stalaktity. Vytáhl jsem foťák a nic. Jak na potvoru došla baterka. Slyšeli jsme temné hučení. To nás vítal potok Bílá voda. Ta se na své pouti podzemím stéká se Sloupským potokem a společně pak pokračují už jako Punkva směrem k Macoše.

Došli jsme k potoku. Vody bylo čím dál víc, ale nebylo moc vidět odkud a kam teče. Část jí protéká neprůleznými dutinami. Chodba tu krásně meandruje, potok hučí po jejím dně. Asi dva metry nad hladinou se táhne téměř vodorovná římsa. Jeskyňáři tu mají natažená lana a říkají tomu ferrata.

Využili jsme ji abychom se nemuseli brodit hlubokým potokem. Bohužel je to další nářez na unavené ruce. V jednu chvíli jsem visel nad vodou v hlubokém záklonu, začaly mě podkluzovat nohy a nemohl jsem ani tam ani zpět. Ruce mi začaly povolovat a pod sebe jsem neviděl. Nakonec jsem sebou plácl o stěnu a sjel po břiše do vody. Bylo jí tam jen pár čísel a písčité dno. Ferrata stejně končila a ten zbytek už jsem přebrodil.

Menší dóm, kterým chodba pokračovala, protékala Bílá voda v celém svém průtoku. Poskakovala tu přes kaskádu a už nehučela. Řvala. Nebylo slyšet ani slovo. Tomáš mi ukazoval nejnižší místo dómu, kam se valila a kde ve zpěněných vlnách mizela pod klesající skalní stěnou do nějakého sifonu. Dalším výmluvným gestem naznačil, co by nepochybně čekalo odvážlivce, který by se tam snad chtěl vypravit. Voda byla studená a prudká, podrážela nám nohy a nechtěla nás pustit. Brzy jsme zjistili, že dál to už stejně nepůjde.

Pomalu jsme se vraceli zpět. Někteří z nás se vykašlali na ferratu a potokem se přebrodili. Stejně jsme byli do pasu mokří. Pak už nás čekalo jen protivné stoupání po žebříku na povrch. Ruce mi ještě brněly, ale dali jsme se na vojnu, tak musíme bojovat. Kupodivu to stoupání na povrch nebylo tak únavné jak jsem čekal. Sice jsem zase funěl a ve skruži si musel oddechnout opřený zády, ale nebylo to tak zlé.

Vylezli jsme do slunečného, přívětivého odpoledne. Vylili jsme z gumáků vodu, kterou jsme nabrali o osmdesát metrů níž. Rychle jsme se převlékli, naskákali do aut a přesunuli se o pár kilometrů dál, do Holštejna. Ještě v jeskyni jsme si slíbili odměnu v podobě gigantické topinky v hospodě Pod hradem. Návštěvu fantastické jeskyně se skvělými průvodci jsme zakončili na prosluněné hospodské zahrádce s birelem v ruce a mastnou bradou od výborných topinek.

Další související články:

+ Punkevní jeskyně, Moravský kras a veřejnosti přístupné jeskyně
+ Jeskyně Výpustek, Moravský kras
+ Bozkovské dolomitové jeskyně, Krkonošské podhůří
+ Zbrašovské aragonitové plazení, nepřístupné části Zbrašovských aragonitových jeskyní
+ Zbrašovské aragonitové jeskyně, hydrotermální jeskyně Teplice nad Bečvou
+ Jeskyně Na Pomezí, Rychlebské hory
+ Javoříčské jeskyně u Javoříčka, na dohled Bouzovu
+ Jeskyně Na Špičáku, Žulovská pahorkatina
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Výběr článků
Hory Moje první Bosna (1), hory v Bosně a Hercegovině
Hory Dvoudenní túra v Beskydech, přes Lysou horu na Travný a Kykulku
Hory Podzim v údolí Lahaul, šestidenní trek v Indickém Himálaji
Reklama
Témata našich článků…
Volovec Levočské vrchy Jeseníky, ubytování Radegast Pravčická brána Chřiby Chata Kotař Říp Beskydy, ubytování Poledník Roháčský vodopád Maroko Jeřáb Venuše Sovinec Jupiter Tribeč Soos Lužické hory Hukvaldy Fáze Měsíce Šútovský vodopád
Reklama
Reklama
Doporučujeme ke čtení

S medvědy v zádech (2), jak se chovat při setkání s medvědem

Medvěd

Existuje celá řada rad a doporučení, co dělat a jak se chovat při pohybu v oblastech, kde nelze setkání s medvědem vyloučit. Zhruba by se daly…

Outdoorové bundy - bundy v outdooru, používané materiály

Bunda, neboli svrchní vrstva při cestě ven (na hory, na kolo, do města) je velmi důležitou součástí oblečení, zvláště v případě, kdy nám povětrnostní podmínky tolik nepřejí. Správný výběr nás může ochránit od nepříjemných…

Reklama
Populární treky
1. Rumunské Karpaty Capatini, přechod dvou zapomenutých národních parků v Rumunsku
2. Ukrajinské Karpaty Přechod pohoří Hriňavy a Čivčiny, trek s bonusovým výstupem na Pětroš
3. České hory Hřebenovka Jeseníků na sněžnicích trochu jinak, trek z Červenohorského sedla na Rejvíz
4. České hory Kolem vodopádů Stříbrného potoka na nejvyšší vrchol Rychlebských hor - Smrk (1 125 m)
5. Slovenské hory Přechod přes Skriniarky, vysokohorská turistika v Západních Tatrách
Reklama

Poslední diskusní příspěvky

České hory jako smetiště?
 25.02.2017 9 příspěvků
Přechod Nízkých Taur, Schladmingské Taury
 25.02.2017 3 příspěvky
Strom roku 2014, anketa
 25.02.2017 1 příspěvek
Fotosoutěž 2011 - XII. ročník fotografické soutěže
 25.02.2017 23 příspěvků
Rysy v zimě, Vysoké Tatry
 23.02.2017 13 příspěvků
Bjelasica, Komovi a Kučka krajina, Černá Hora
 23.02.2017 3 příspěvky
Vsacký Cáb, horský hotel
 21.02.2017 6 příspěvků
Boží hora, Žulovská pahorkatina
 21.02.2017 1 příspěvek
Slezské Beskydy v zimě
 19.02.2017 4 příspěvky
Slezské Beskydy, hřebenovka v zimě
 19.02.2017 1 příspěvek
Malá Fatra v zimě a s bivakem
 18.02.2017 4 příspěvky
Roháč obecný (Lucanus cervus)
 17.02.2017 11 příspěvků
Terskej Alatau, Kyrgyzstán
 16.02.2017 1 příspěvek
Outdoorové weby, návštěvnost
 13.02.2017 5 příspěvků
10 + 3 nejkrásnější hřebenovky Slovenska
 10.02.2017 9 příspěvků
CDT - Continental Divide Trail
 09.02.2017 2 příspěvky
Mont Blanc, výstup na horu
 09.02.2017 39 příspěvků
Ahoj,jsem holka z chalupy na opavsku, ráda šlapu p
 06.02.2017 2 příspěvky
Západ Slunce z Lysé hory
 05.02.2017 6 příspěvků
Jsem docela sama a touto cestou bych ráda našla fa
 03.02.2017 1 příspěvek
Hanušovická vrchovina, přechod
 01.02.2017 1 příspěvek
Grete Klinger Steig, klettersteig
 01.02.2017 1 příspěvek
Nízké Tatry, přechod hřebene
 31.01.2017 28 příspěvků
Velký Javorník, Beskydy
 30.01.2017 1 příspěvek
Meluzína, Krušné hory
 27.01.2017 4 příspěvky
Rodeo 4×4 v rumunských Karpatech
 26.01.2017 6 příspěvků
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist