Hrad Pajštún, další z hradů Malých Karpat

Hrad Pajštún je dalším z bývalých pohraničního hradů Uherska, které byly postaveny na svazích Malých Karpat. Pajštún nalezneme nad obcí Borinka asi 20 km severozápadně od Bratislavy. Díky této poloze je Pajštún častým cílem výletníků z Bratislavy i širokého okolí.

Hrad Pajštún je původně gotickým hradem, který byl postaven ve 13. století. Přesné datum jeho vzniku není známo. Prvně je hrad v písemných pramenech zmiňován v roce 1273 jako hrad Perustian, některé zdroje však naznačují možnost existence hradu ještě před tatarskými vpády v roce 1241. Tady ale může jít spíše o záměnu se zaniklým hradem ve Stúpavě.

Hrad Pajštún se později uváděl jako Castrum Borostyan, Paistun, Borostyánko (maďarsky jantar) nebo borostyán (maďarsky břečtan) či Paullenstein (německy), které vznikaly postupným komolením latiny, maďarštiny či němčiny.

Za zakladatele hradu Pajštún) je považován Rugerius z Tallesbrunu, jenž dostal zdejší majetky za zásluhy a také jako náhradu za zničený Stúpavský hrad od krále Ladislava IV. Vznik hradu je však dodnes obestřen tajemstvím a možná že i navždy zůstane. Ani v odborné literatuře není rané období Pajštúna popsáno stejně, náhledy se liší autor od autora…

Hrad Pajštún zvaný rovněž Stupavský kameň či Kvetov se nachází na strmém návrší severně od obce Borinka v nadmořské výšce 486 m. Na hrad vás zavede řada turistických značek. Nejkratší nástupní trasou je červená TZ z obce Borinka, dostanete se sem ale rovněž po žluté TZ od Dračího hrádku a nebo od Obory. Hrad Pajštún se nachází na okraji území přírodní rezervace Pajštún v tzv. Borinském krasu (asi 36 km²).

Přírodní rezervace, rozkládající se na jižních svazích vrchu pod hradem v Pezinských Karpatech, byla vyhlášena v roce 1984, její dnešní výměra činí 148 hektarů. Důvodem jejího vyhlášení je ochrana významných lesních společenstev i lesostepních xerotermofilních společenstev s bohatým výskytem chráněných rostlinných a živočišných druhů.

Vraťme se ale k samotnému hradu. Ve 14. století byl Pajštún královským majetkem, od roku 1390 pak majetkem Svätojurských pánů. V roce 1390 daroval král Zikmund Lucemburský hrad Pajštún Petrovi III. Svätojurskému. Po smrti dalšího vlastníka, Petra V. pezinského se o hrad rozhořely vleklé majetkové spory až se nakonec Pajštún. V roce 1440 se pod hradem objevují husiti, kteří před tím obsadili nedalekou Stúpavu, mohutnou gotickou pevnost se jim však dobýt nepodařilo.

O tři roky později dostává Pajštúnské panství do zálohy Kašpar Serédy za zásluhy v boji. Hradu si však příliš neužil, neboť zemřel již v roce 1550. Hrad se dostává do držení dalšího významného šlechtického rodu ze Salmu a Neuburgu, za nichž byla pevnost dále rozšiřována a zejména opevňována. Bylo potřeba reagovat na vznik nových zbraní, především střelných a palných. V roce 1619 se Pajštún dostává do držení rodu Pálffyovců, jenž měl velké zásluhy na dalším rozšiřování hradu.

Za vlády Leopolda III. Byla na hradě již jen nepočetná vojenská posádka, která nedokázala zabránit velkému požáru způsobenému bleskem. Hrad byl sice provizorně opraven, avšak brzy na to, v roce 1809 zasadila poslední ránu hradu Pajštún Napoleonova vojska, která tuto pevnost vyhodila do vzduchu. Podobně jako nedaleký hrad Děvín ležící jižněji. Hrad již zůstal pustý a postupně se měnil na ruinu.

Pajštún si i přesto zachoval řadu zajímavých prvků z dob, kdy byl obýván. Dodnes jsou dobře patrná ostění palácových oken, charakteristickým prvkem jsou zcela určitě zachovalé chrliče vody ve tvaru lvích hlav. Ty se zvedají hned nad vedle dnešního vstupu do hradu při cestě k mohutným skaliskům pod Pajštúnem, která ke své činnosti využívají skalní lezci. O jejich (a nejen jejich) časté přítomnosti svědčí množství ohnišť na upraveném palouku (tábořišti) v horní části hradu.

Nejstarší částí hradu je horní věž a palác, které v 15. století přešly rozsáhlou přestavbou. V 16. století byl hrad rozšířen a posílen o mohutný bastion určený pro děla a nárožní bastiony, které chránily hrad z předpokládaných směrů útoku na hrad a v jeho nejzranitelnějších místech. Poslední, tentokráte barokní, přestavba byla zahájena v roce 1619 za Pálffyovců. Dvě palebná postavení, respektive vysunuté půlkruhové věže, byly postaveny na severní straně hradu. Tyto opevňovací práce se ukázaly jako nanejvýš prospěšné v roce 1644, kdy do kraje okolo Stúpavy v době vrcholící 30leté války vtrhla švédská vojska. Těm se hrad dobýt nepodařilo.

Hrad Pajštún má poměrně nepravidelný tvar, což bylo dáno dispozicemi skalního terénu poměrně strmého návrší. Půdorys má přibližně trojúhelníkový tvar s maximálními rozměry 100 × 95 m, což Pajštún řadí ke středně velkým hradům. Dnes se z hradu sice zachovalo jen torzo, přesto jde o skvělý tip na výlet. Za hezkého počasí se z hradu otevírají výhledy na Malé Karpaty, do Záhoří a za opravdu dobré viditelnosti prý i na Alpy.