Pohoří Nízké Tatry, turistika a příroda

Nízké Tatry, základní informace

• rozloha pohoří - 1 242 km²
• nejvyšší hora pohoří - Ďumbier (2 043 m)
• délka hlavního hřebene pohoří - 80 km, délka pohoří - 70 km
• největší ledovcové jezero v Nízkých Tatrách - Vrbické pleso
• rok vyhlášení národního parku Nízké Tatry - 1978
• sezónní uzávěry turistických chodníků

Charakter tohoto pohoří

A skutečně, Nízké Tatry jsou jedním z nejrozsáhlejších pohoří nejen Slovenska, ale celých Západních Karpat. Klenba Nízkých Tater se táhne v délce asi 70 kilometrů, průměrná šířka tohoto pohoří činí 15 až 30 kilometrů. Celková rozloha tak dosahuje 1 242 čtverečních kilometrů. Průměrná nadmořská výška hlavního nízkotatranského hřebene se pohybuje v rozmezí 1 500 až 2 000 metrů.

Nízké Tatry jsou jádrovým pohořím. Krystalické jádro pohoří je tvořeno především žulami prvohorního stáří a starými krystalickými břidlicemi. Tyto horniny vystupují k povrchu zejména na hlavním hřebeni v Ďumbierské části Nízkých Tater, ale také v některých partiích Královoholské části Nízkých Tater.

Vymezení Nízkých Tater

Nízké Tatry jsou na východě ohraničeny Vernárskou dolinou, která je odděluje od Slovenského ráje. Na severu jsou ohraničeny Kozími chrbtami a Podtatranskou kotlinou, na západě jsou údolím řeky Revúca odděleny od Velké Fatry a Hiadeľskou dolinou od Starohorských vrchů a konečně na jihu jsou ohraničeny tzv. Horehronským podolím.

Geologická stavba

Geologická stavba tohoto pohoří je výrazně asymetrická, což se projeví zejména při srovnání jižních a severních obalových sérií. Zatímco jižní část je výrazně ohraničena vůči usazeninám Horehronského podolí, severní část je lemována obalovým příkrovem usazených vápenců a dolomitů.

Příkrovy

Na tuto obalovou jednotku byly nasunuty dva hlavní příkrovy - krížňanský a chočský, které jsou tvořeny zejména vápenci, dolomitickými vápenci, křemenci a pískovci. Ve východní části pohoří leží tento příkrov dokonce přímo na obalové jednotce.

Formování tohoto pohoří probíhalo především během alpínských vrásnění na konci druhohor a počátkem třetihor. Dozvuky této činnosti jsou četné minerální a termální prameny v podhorských oblastech.

Nízké Tatry a doby ledové

Na dnešním rázu Nízkých Tater se ale také významnou měrou podílely poslední doby ledové, kdy se v nejvyšších polohách rozkládaly mohutné ledovce, po jejichž erozní činnosti nacházíme stopy dodnes v podobě kotlovitě prohloubených údolí (karů) a ledovcových nánosů (morén). To zejména na severní straně Nízkých Tater. Nalezneme tady i několik menších ples. Největším z nich je Vrbické pleso o rozloze asi 1,79 ha a maximální hloubce 8 m.

Horská panoramata s popisy vrcholů

Kras a jeskyně v Nízkých Tatrách

V příkrovech vápenců a dolomitů se chemickým působením vody vytvořily četné a značně rozsáhlé krasové útvary. Mezi nejvýznamnější krasové oblasti můžeme zařadit Demänovský, Ďumbierský, Važecký kras a Bystriansky kras.

V těchto vrstvách se vytvořilo množství jeskyní a propastí, jako je např. komplex Demänovských jeskyní v Demänovské dolině. Zapomínat ale nesmíme ani na jeskynní systém pod Ďumbierem (v masívu zvaném Kozie chrbty), či v masívu Krakovej hole. Jejich délky se pohybují kolem 20 resp. 15 kilometrů.

O význačnosti krasu v Nízkých Tatrách svědčí i to, že jsou tady pro veřejnost otevřeny tři jeskyně v klasické podobě (Demänovská jeskyně slobody a Demänovská ľadová jeskyně, Bystrianska jeskyně) a dvě s vůdcovskou speleologickou službou (Jeskyně Mŕtvych netopierov a Stanišovská jeskyně). Važecká jeskyně patří do sousedního pohoří Kozie chrbty, které však v turistickém pojetí splývá s Nízkými Tatrami.

Vodstvo a hydrologické poměry

Nízké Tatry jsou také důležitým rozvodím. Jeho východní částí prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Baltským mořem. Hlavními řekami, které odvodňují celou tuto oblast je Váh a Hron, nesmíme ale zapomenout ani na Hnilec a Hornád. Zjednodušeně můžeme říci, že jižní část pohoří je odvodňována řekou Hron a severní část řekou Váh.

Nejvýznamnějšími toky jsou Sopotnica, Bukovec, Jaseniansky potok a Lomnistá, Vajskovský potok, Bystrianka (jih Ďumbierské části); Revúca, Ludrovianka, Demänovka, Štiavnica (sever Ďumbierské části). V Královoholské části Nízkých Tater jsou nejvýznamnějšími toky Malužiná, Beňuška, Ipoltica a zejména Čierny Váh.

Ledovcová jezera a vodopády

Pokud jde o plesa, pak tento odstavec zůstane velice krátkým. Jediným větším plesem v Nízkých Tatrách je Vrbické pleso v závěru Demänovské doliny. Několik malých ples nalezneme ještě pod severními srázy Ďumbieru a Chopku, pár malých ples pak ještě můžeme vidět v závěru Krížske doliny z Krížskeho sedla a z Kotlisk v závěru Lomnisté doliny.

Podobně jsme na tom Nízké Tatry i s vodopády. Největšími a nejznámějšími jsou Brankovský vodopád na západním úbočí vrcholu Veľký Brankov v západní části Nízkých Tater (v blízkosti osady Podsuchá v Revúcke dolině) a Vajskovský vodopád v závěru Vajskovské doliny na východním úbočí masívu Skalky.

Klimatické podmínky

Nízké Tatry mají podnebí vnitrozemské, patří do klimaticky chladné oblasti. Průměrná roční teplota ve vrcholových partiích činí pouhých 0 °C. V podhorských partiích pak průměrná roční teplota dosahuje okolo +7 °C. Roční úhrny srážek činí 1 200 až 1 600 mm v nejvyšších partiích, v podhorských oblastech se pohybují kolem 720 až 900 mm. Počet dní s trvalou sněhovou pokrývkou je okolo 140 až 200, v nejnižších partiích pak asi jen 70 dní.

Během letních měsíců jsou dosti časté bouřky. Vůbec mají Nízké Tatry horší počasí. Kolikrát je z Vysokých či Západních Tater prohřátých Sluncem vidět, jak se v Nízkých Tatrách blýská.

Osídlování oblasti od doby kamenné

První stopy osídlování tohoto pohoří, zejména jeho sníženin, nalezneme již v pravěku. Stopy po osídlení nacházíme od starší doby kamenné, o čem svědčí četné nálezy na různých lokalitách. Nejstarší nálezy se datují do období z před asi 120 tisíci lety.

Později se zde objevuje lid lužické kultury, ještě později Keltové (asi 300 př.n.l.), kteří původní lužické obyvatelstvo silně ovlivňují a vzniká tzv. púchovská kultura. Později se projevuje římský vliv a ještě později přicházejí Slované.

V raném středověku tady vznikají první osady, větší osídlování však proběhlo až v polovině 13. století (především německá kolonizace). Vznikají i větší obce a městečka, zejména v souvislosti s těžbou a zpracováním kovů. Nejvýznamnějším střediskem těžby a zpracování kovů se tehdy stala Banská Bystrica. Vzniká řada uměleckohistorických památek - hrady, měšťanské domy, kostely, ale také technické památky. V současnosti jsou nejvýznamnější památky lidové architektury.

Podrobný popis pohoří

Nízké Tatry mají značně složitou stavbu. Hlavní hřeben této horské soustavy se táhne zhruba ve směru západ - východ v délce bezmála 80 kilometrů. A přestože jde o druhé nejvyšší pohoří Západních Karpat, je v něm dvoutisícových vrcholů jen poskrovnu - pouhé čtyři vrcholky překračují tuto výškovou hranici. Přesto dosahují Nízké Tatry místy až velehorského rázu.

Geomorfologické členění pohoří

Hlavní hřeben pohoří a boční rozsochy

Jak jsme si již uvedli, hlavní hřeben Nízkých Tater se vine zhruba od západu na východ. Celé pohoří se dělí na dva základní podcelky - Ďumbierské Tatry a Královoholské Tatry. Ďumbierské Tatry jsou vymezeny Hiadeľským sedlem (1 099 m) a sedlem Čertovica (1 238 m), Královoholské Tatry pak sedlem Čertovica a údolím řeky Hron (881 m).

Nejvyšší hory v Nízkých Tatrách

Těmi nejvýraznějšími a nejmohutnějšími vrcholy v hlavním hřebeni jsou Prašivá (1 652 m), Veľká Chochuľa (1 753 m), Chabenec (1 955 m), Chopok (2 024 m), Ďumbier (2 043 m), Homôľka (1 660 m), Veľká Vápenica (1 691 m) a Kráľova hoľa (1 946 m). V bočních rozsochách pak ještě leží celá řada dalších významných vrcholů jako je např. Salatín (1 630 m), Ráztocká hoľa (1 565 m), Skalka (1 980 m) a Žiarska hoľa (1 841 m), Bôr (1 888 m), Veľký Gápeľ (1 777 m), Krakova hoľa (1 752 m), Rovná hoľa (1 723 m), Veľký bok (1 727 m) a řada dalších.

Z hlavního hřebene Nízkých Tater vybíhá řada mohutných rozsoch, ať již k jihu a nebo k severu. Delší a mohutnější rozsochy vybíhají směrem k severu, ale i některé jižní rozsochy si s těmi severními nezadají. Pokud to vezmeme pěkně od západu pak těmi nejvýznamnějšími rozsochami je rozsocha Salatína (1 630 m) a Malého Salatína (1 444 m), rozsocha Ráztocké hole (1 565 m).

Jedním z nejmohutnějších bočních hřebenů je hřeben vybíhající od vrcholu Kotliská směrem k jihu, ve kterém leží takové významné vrcholy jako je již výše zmíněná Skalka (1 980 m), Žiarska hoľa (1 841 m) a Žiar (1 408 m). Následuje severní rozsocha Bôru (1 888 m) a Siné (1 560 m), jižní rozsocha vrcholu Dereše s vrcholy Pálenica (1 654 m) a Baba (1 617 m).

Nyní se dostáváme do bezprostřední blízkosti Ďumbieru. Z jeho masívu vybíhají četné mohutné rozsochy jak k severu tak k jihu. V severní rozsoše leží takové vrcholy jako je Tanečnica (1 681 m), Krakova hoľa (1 752 m) či Poludnica (1 549 m), k jihu pak hřeben zvaný Veľký Gápeľ. To by byly nejvýznamnější rozsochy Ďumbierských Tater. Podívejme se tedy ještě na nejvýznamnější rozsochy Královoholských Tater.

Kousek za sedlem Čertovica vybíhá z hlavního hřebene k jihu mohutná rozsocha s výrazným vrcholem Beňuška (1 542 m). Další z mohutných bočních hřebenů stojí více než za pouhou zmínku. Jde o severní rozsochu Zadné hole, ve které leží jeden z nejmohutnějších nízkotatranských vrcholů - Veľký bok (1 727 m). K němu můžeme ještě připočíst další mohutné vrcholy jako je Nemecká (1 535 m) a zejména Holica (1 575 m) a Chmelinec (1 509 m).

Následují další nepříliš výrazné boční hřebeny, takže posledními, o kterých se tady zmíníme, jsou dvě severní rozsochy Králové hole - rozsocha s vrcholem Záturňa (1 302 m) a zejména pak rozsocha vybíhající k severovýchodu s vrcholy Tri kopce (1 507 m) a Úplaz (1 555 m).

Nejvyšší hory nad 1 700 m

Nejvýznamnější doliny Nízkých Tater

Když už jsme u tohoto strohého popisu Nízkých Tater, podívejme se ještě na největší doliny. Jsou jimi Revúcka a Korytnická dolina, které oddělují Nízké Tatry od Velké Fatry. Dále následují Ludrovská dolina, Ľupčianska dolina a Krížska dolina na severní straně Ďumbierských Tater. Na jižní straně jsou to pak Hiadeľská dolina, Sopotnická dolina, Bukovská dolina, Jasenianska a Lomnistá dolina.

Následuje Bystrá dolina a k ní na severu protilehlá Demänovská dolina, která je jednou z nejdelších a nejvýznamnějších dolin celých Nízkých Tater. Pokračujme ale dále. Z dalších významných dolin tu jsou Jánska dolina, Štiavnica a Bocianska dolina na severu, Mlynná a Kumštová dolina na jihu.

A přesouváme se opět do Královoholských Tater. Tady jsou nejmohutnějšími dolinami Malužinská dolina, Hodruša, Ráztoka, Dikula a Ipoľtica, Čierny Váh, Žďiarska dolina, Veľký Brunov a Bystrá dolina. To vše na severu. Z jižních dolin v této části Nízkých Tater jsou nejvýznamnějšími Veľká Beňušská dolina, Bacúšska dolina, Ždiarska dolina, Krivuľa a Šumiacka dolina.

Nízké Tatry, významné doliny

Bacúšska dolina, Bocianska dolina, Brtkovičná, Bukovská dolina, Bystrá dolina, Demänovská dolina, Dikula, Dolina Štiavnica, Hiadeľská dolina, Iľanovská dolina, Jasenianska dolina, Jánska dolina, Krivuľa, Krížska dolina, Kumštová dolina, Lomnistá dolina, Lopušná dolina, Ludrovská dolina, Ľupčianska dolina, Malužinská dolina, Mlynná dolina, Ráztoka, Revúcka dolina, Sopotnická dolina, Stanišovská dolina, Starobocianska dolina, Suchá dolina, Svarínska dolina, Široká dolina, Vajskovská dolina, Veľký Brunov, Zelenská Mlynná

Kozie chrbty - málo známé pohoří v sousedství Nízkých Tater

Kozie chrbty jsou málo známým pohořím, které stojí ve stínu sousedních a mnohem větších i vyšších Nízkých Tater. Kozie chrbty se jako dlouhý a poměrně úzký pás táhnou zhruba od obce Kráľova Lehota až téměř k Popradu. Přibližně jsou ohraničeny toky řek Čierný Váh, Biely Váh a Poprad.

Kozie chrbty dosahují rozlohy jen asi 173 km², takže na žebříčku rozloh slovenských geomorfologických celků jsou až na 64. příčce. Co se týče výšky, tak jsou na tom Kozie chrbty s 1 255 m vysokým vrchem Kozí kameň mnohem lépe - jsou na 20. příčce žebříčku nadmořských výšek geomorfologických celků Slovenska. Dalšími významnými vrcholy jsou Turková (1 179 m), Brada (1 112 m), Slamená (1 106 m), Rígeľ (1 009 m), Krížovy vrch (1 102 m) aj. Pohoří, jehož hřeben příliš neklesá pod 1 000 metrů, má charakter vrchoviny.

Sousedy Kozích hřbetů jsou Podtatranská kotlina, Nízké Tatry a Hornádska kotlina. Pohoří se dělí na dva podcelky - Važecký chrbát, kde nalezneme známou a turistům přístupnou Važeckou jeskyni ve Važeckém krasu o rozloze asi 30 km², a Dúbrava. Tam zase můžeme navštívit přečerpávací vodní elektrárnu Čierny Váh, která je podobná té v Jeseníkách na Dlouhých stráních.

Dendrology určitě zaujme bohaté zastoupení různorodých lesů. Zatímco na severních chladnějších svazích pohoří převažují jehličnany - smrky, borovice, jedle či modříny, na jižních svazích se lze setkat vedle toho s teplomilnými reliktními dubinami i dalšími listnáči. Pohořím Kozie chrbty prochází hlavní evropské rozvodí. Zatímco řeky Váh a Hornád odvádějí vody do Černého moře, řeka Poprad odvádí vody do moře Baltského.